Demografické stárnutí populace je často označováno jako fenomén 21. století. Nicméně se jedná o přirozený proces, který sami více či méně vědomě ovlivňujeme. Stárnutí populace je totiž výsledkem zlepšování zdravotního stavu populace a obecného zvyšování kvality lidského života, které započaly již v průběhu 18. století v rámci demografické revoluce. Nynější obavy o udržitelnosti národních sociálních systémů v souvislosti se stárnutím populace jsou samozřejmě na místě, ale tyto obavy vychází ze standardních charakteristik věkové struktury, které často používají fixní věkovou hranici vstupu do poslední etapy života. Avšak s prodlužováním lidského života se přirozená hranice stáří mění. Alternativní ukazatele stanovené na základě konceptu prospektivního věku nejsou založeny na počtu let, které daná osoba již prožila, nýbrž na počtu let, které daná osoba pravděpodobně ještě prožije. Práce porovnává vývoj standardních a alternativních ukazatelů v Česku, Švédsku a Německu v letech 2000–2013 a soustředí se též na regionální diferenciaci na úrovni NUTS2 ve vybraných regionech severní, západní, východní a jižní Evropy.
Předběžná náplň práce v anglickém jazyce
Demographic aging is often called a phenomenon of the 21st century. However, it is a natural process, which we more or less consciously influence. Population aging is the result of improving the health status of the population and enhancing the quality of human life that has already begun in the 18th century in the context of demographic revolution. The current concern about the sustainability of national social systems in the context of population aging are obviously reasonable, but these concerns are based on the standard characteristics of the age structure, which often use a fixed age of entry into the final stage of life. However, with the lengthening of human life the natural boundaries of old age changes. Alternative indicators on the basis of the concept of prospective age do not use the number of years a person has already lived, but on the number of years that a person will probably live. Paper compares the development of standard and alternative indicators in the Czech Republic, Sweden and Germany in the years 2000–2013 and focuses also on regional differentiation at the NUTS2 level of selected regions in northern, western, eastern and southern Europe.
- zadáno vedoucím/školitelem