Předběžné opatření

• Název práce v češtině: Předběžné opatření
• Název v anglickém jazyce: Preliminary ruling
• Klíčová slova: předběžné opatření; zásada rovnosti účastníků; jistota; náhrada škody
• Klíčová slova anglicky: preliminary injunction; provisional attachment; interim measure; equality principle; security; damages
• Akademický rok vypsání: 2011/2012
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra občanského práva (22-KOP)
• Vedoucí / školitel: prof. JUDr. Alena Winterová, CSc.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 25.10.2011
• Datum zadání: 25.10.2011
• Datum potvrzení stud. oddělením: 28.05.2013
• Datum a čas obhajoby: 28.05.2013 11:00
• Místo konání obhajoby: v m.č.232
• Datum odevzdání elektronické podoby: 26.03.2013
• Datum proběhlé obhajoby: 28.05.2013
• Oponenti: doc. JUDr. Petr Smolík, Ph.D.

Předběžná náplň práce

Předběžné opatření je jedním z nejdůležitějších prostředků ochrany práv účastníků soudního řízení. Je jednodušší a rychlejší než řízení ve věci samé, což soudům dává možnost jednat bez zbytečných odkladů a účinně tím zajistit dočasnou úpravu poměrů účastníků či odvrácení škody. Důsledkem těchto skutečností však je určitá míra omezení aplikace některých zásad civilního procesu, a tedy i práv účastníků řízení, především účastníka, jemuž je předběžným opatřením uložena nějaká povinnost.
Je otázkou, zda toto omezení není neúměrně vysoké a zda tedy stávající úprava vyhovuje požadavkům, jež jsou na ni kladeny. Předmětem této práce je proto poskytnout kritický pohled na institut předběžného opatření, a to zejména na jeho možnosti a meze, při současném zohlednění doktrinálních a judikaturních závěrů.
První část této práce se zabývá institutem předběžného opatření z obecného hlediska. Předběžné opatření je zde vymezeno co do jeho smyslu a účelu, autor pak krátce popisuje základní principy, systematiku a historii právní úpravy.
Druhá a třetí část se zaměřují na materiální, respektive formální předpoklady pro nařízení předběžného opatření. Vedle ostatních aspektů je věnována pozornost zejména zákonným důvodům, pro něž je možno předběžné opatření nařídit, a na povinnosti navrhovatele složit jistotu pro případ vzniku škody, jelikož je její význam mimořádně vysoký, a přitom se v soudní praxi její úloha velice podceňuje.
Čtvrtá část této práce se zaobírá řízením o návrhu. Především jsou zde popsány jednotlivé možnosti, jak může být o návrhu rozhodnuto, detailněji pak jsou rozebrány jednotlivé aspekty nařízení předběžného opatření.
Pátá část je zaměřena na institut odpovědnosti za škodu způsobenou v důsledku nařízení předběžného opatření. Poté je vedle obligatorní odpovědnosti navrhovatele věnován větší prostor též méně jasné odpovědnosti státu.
A konečně v poslední části je představena švédská úprava předběžného opatření a její srovnání s úpravou českou. Autor si tuto úpravu zvolil především proto, že je dle jeho soudu velice zdařilou ukázkou toho, jak je možné neubrat nic z efektivity předběžného opatření a přitom zachovat práva účastníků nedotčena.
Závěrem práce autor hodnotí výsledek svého zkoumání. Dochází přitom k závěru, že stávající právní úprava předběžného opatření příliš nevyhovuje požadavkům, které jsou na ni kladeny, ať už ústavním pořádkem, nebo obecnými procesními principy, či „pouze“ praktickými potřebami adresátů úpravy. Míra omezení práv účastníků řízení je totiž tak vysoká, že může být způsobilá narušit jejich právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Tyto skutečnosti tak dávají autorovi této práce důvod se domnívat, že potřeba předmětnou právní úpravu novelizovat je vskutku aktuální. Pokouší se proto de lege ferenda nastínit, které kroky by dle jeho názoru měly být učiněny, aby se česká právní úprava stala smysluplnou, vyrovnanou a principielně konzistentní. Švédský model tomu přitom může být dobrým příkladem.

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

Preliminary injunction is one of the most important means of protecting the rights of the participants of civil proceedings. The proceedings on the preliminary injunction is easier and faster than the proceedings on the merits, which allows the courts to act without undue delays and to effectively secure either the legal relations of the parties or the risk of loss. The consequence of these facts, however, is a restriction on the application of certain principles of civil procedure, and therefore also of the rights of the parties, especially the defendant.
The question is whether this restriction is not unreasonably high and thus whether the current legal regulations meet requirements that are placed on it. The aim of this thesis is to provide a critical look at the regulation of preliminary injunctions, especially on its possibilities and limits, regarding the doctrinal and judicial conclusions.
The first part of this thesis deals with the regulation of preliminary injunctions in general. Preliminary injunctions are there defined in terms of their meaning and the purpose, then the author briefly describes the basic principles, the taxonomy and the history of the regulation.
The second and the third part focus on the material and formal conditions of the preliminary injunction. In addition to the other aspects, an attention is paid to the reasons for granting the preliminary injunction and to the petitioner's obligation to lodge a security for loss, since the importance of the security is extremely high, its role is, however, very underestimated in judicial practice.
The fourth part of the thesis deals with the proceedings on the proposal. The author concerns with the various ways, how could be decided on the proposal, then he discusses the constituent elements of granting the preliminary injunction.
The fifth part focuses on a liability connected with the interim injunction. After that, there is an analysis of the petitioner’s objective liability and of the state liability.
The last part presents the Swedish treatment on the preliminary injunction and its comparison with the Czech legal regulation. The author chose the Swedish treatment primarily because it is a great example of the way, how is possible to have both the effective regulation and the protection of the participants’ rights.
Finally, the author evaluates the outcome of its investigation. He recognizes that the current legislation does not meet the requirements that are placed on the regulation of the interim injunction, regardless of whether by the constitution or by the principles of civil procedure, or “just” by practical needs of citizens. The rate of reduction of the participants’ rights is such high that it could interfere with their right to a fair trial guaranteed by the Article 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms.
Such facts give the author a reason to believe that the need to amend the legislation in question is indeed timely. He attempts therefore to propose which steps should be done to make the Czech legislation meaningful, balanced and self-consistent. The Swedish model may provide some inspiration for that.