Scénografie Jiřího Trnky v Národním divadle

• Název práce v češtině: Scénografie Jiřího Trnky v Národním divadle
• Název v anglickém jazyce: Jiri Trnka´s Scenography in the National Theatre
• Klíčová slova: Jiří Trnka, Národní divadlo, scénograf, scénografie, výprava, kostýmy, rekvizity, dekorace, 40. léta, prostor, jeviště, styl, scénický návrh, výtvarník, scénické poznámky, akční prostor
• Klíčová slova anglicky: Jiri Trnka, National Theatre, set designer, Scenography, stage decoration, costume, properties, scene, 40s, space, stage, style, set, constructed set, stage design, didascalia, theatrical space
• Akademický rok vypsání: 2010/2011
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra divadelní vědy (21-KDV)
• Vedoucí / školitel: prof. PhDr. Vladimír Just, CSc.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 04.09.2011
• Datum zadání: 04.09.2011
• Schválení administrátorem: zatím neschvalováno
• Datum potvrzení stud. oddělením: 22.09.2011
• Datum a čas obhajoby: 04.06.2013 00:00
• Datum odevzdání elektronické podoby: 07.05.2013
• Datum proběhlé obhajoby: 04.06.2013
• Odevzdaná/finalizovaná: odevzdaná studentem a finalizovaná
• Oponenti: PhDr. Barbara Topolová, Ph.D.
• Konzultanti: Mgr. Věra Velemanová

Zásady pro vypracování

Práce by měla vsadit Trnkovu jevištní tvorbu do kontextu českého divadla, umění i společnosti třicátých až padesátých let 20. století, ale neměla by opomenout ani kontext tvorby jeho kolegů jevištních výtvarníků. Z obou těchto kontextů se totiž Jiří Trnka svým charakteristickým hravým rukopisem, lidským měřítkem, důrazem na artistnost, výtvarný vtip a autonomnost scénického obrazu výrazně vymyká – a to jak z kontextu různých stylových variant oficiálního realismu (od popisného, monumentálního či psychologického až po tzv. socialistický realismus), tak z kontextu tvorby všech jeho kolegů, od Tröstera až po Svobodu. Trnkovy básnické scénografie měly povýtce malířský, nikoli „surreálně architektonický“ (Tröster) či „technicko-multimediální“ (Svoboda) rukopis. Rozluštění „šifry“ tohoto rukopisu, vymezení jeho specifik a odlišností a zejména jeho (patrně neodmyslitelnou) vazbu k bytostně metaforickému, básnickému divadelnímu myšlení (hyperrealismu) režiséra Jiřího Frejky – a to i mimo prostor ND! – by mělo zůstat základním výzkumným úkolem práce.

Seznam odborné literatury

Augustin, L. H.: Jiří Trnka. Praha: Academia, 2002.
Braun, Kazimierz: Divadelní prostor. Praha: AMU, 2001.
Boček, Jaroslav: Jiří Trnka – historie díla a jeho tvůrce. Praha: St. nakl. krás. lit. a umění, 1963.
Frejka, Jiří: Divadlo je vesmír. Praha: Divadelní ústav, 2004.
Frejka, Jiří: Outěchovice - Vyprávění o rodu dědičných myslivců Frejků v Outěchovicích a o světě kolem nich. Praha: Vyšehrad, 1942.
Frejka, Jiří: Železná doba divadla. Praha: Melantrich, 1945.
Chvojková, Helena: Jiří Trnka. Plzeň: Západočeské nakladatelství, 1990.
Kolektiv: Český divadelní kostým/Czech Theatre Costume. Praha: Pražská scéna, 2011.
Ptáčková, Věra: Česká scénografie XX. století. Praha: Odeon, 1982.
Ptáčková, Věra: Divadlo na konci světa. Praha: Pražská scéna, 2008.
Pražák, Albert: Interpretace scénografického prostoru. Praha: ISV, 2003.
Tetiva, Vlastimil: Jiří Trnka. Hluboká nad Vltavou: Alšova jihočeská galerie, 1999.
Trnková, Růžena: Můj syn. Praha: Československý spisovatel, 1972.
Vacková, Růžena: Výtvarný projev v dramatickém umění. Praha: Nakl. Dr V. Tomsa, 1948.
Vöröšová, Markéta: Animované filmy Jiřího Trnky. GZW, Rakovník, 2006.
Zdeňková, Marie: Czech Made – Současná česká scénografie v obrazech. Praha: Divadelní ústav, 2003.

Předběžná náplň práce

Jiří Trnka (1912 – 1969) patří bezesporu k nejvýznačnějším českým výtvarníkům 20. století. Je to nejen vzhledem k světovým úspěchům v oblasti animovaného filmu (říkalo se mu „Disney Východu“) a nehynoucímu věhlasu ilustrátorské tvorby. Jeho umělecké aktivity se široce rozprostíraly – byl také malířem, grafikem, sochařem, loutkářem a scénografem. Ve všech vyjmenovaných disciplínách dosáhl obdivuhodných výsledků.
Na Trnkovy divadelní počiny se postupem času pomalu zapomíná. Jako žák Josefa Skupy, autora Spejbla a Hurvínka, se k loutkovému divadlu dostal již jako dítě a jeho nadšení mu zůstalo až do dospělosti. Splnil si svůj sen, když otevřel Dřevěné divadlo (1936 – 1937), které hrálo v sále Rokoko. S rokem 1936 se také váže první spolupráce s Národním divadlem, pro nějž vytvořil výpravu k inscenaci „Kamaráde, kde jsi?“. Od 1941 se koná kontinuální spolupracuje s tímto divadlem – hlavně v tandemu s režisérem Jiřím Frejkou. K nejvýznamnějším inscenacím z rozhraní let 1941 – 1943 patří „Benátská maškaráda“, „Lišák Pseudolus“, „Zlý jelen“ a „Strakonický dudák“. Poslední inscenací v Národním divadle, na níž se podílel jako tvůrce kostýmní složky, je „Drahomíra a její synové“ z roku 1960. Celkem tady vytvořil 13 scénografií.
Ještě 42 let po smrti Jiřího Trnky nebyl jeho přínos pro české scénické výtvarnictví dostatečně zdůrazněn, což bych svou diplomovou prací chtěla napravit. Literatura věnovaná jeho dílu se většinou zabývala jinými disciplínami než právě scénografií. Je s podivem, že za tak krátkou dobu intenzivní činnosti (3 roky) dokázal Trnka spolu s režiséry J. Frejkou a K. Dostalem v Národním divadle vytvořit tak nezapomenutelné inscenace, díky čemuž je jeho jméno alespoň zmíněno v knize Věry Ptáčkové „Scénografie XX. století“, stejně jako v nedávno vyšlé publikaci „Český divadelní kostým“ autorů Příhodová, Ptáčková, Rybáková. O Trnkovi tam nalezneme tuto zmínku: „Návrhy Josefa Lady poznáme okamžitě, rozpoznali bychom je i na scéně, stejně jako kostýmní návrhy Jiřího Trnky.“^[1] Z dané citaci vyplývá jeho osobitost a vlastní styl, který bych ve své práci ráda charakterizovala. Mým cílem je zdokumentovat a vyložit Trnkovu scénografickou práci v kontextu Národního divadla za doby okupace. Také bych chtěla provést vymezení jeho charakteristického stylu vůči jeho současníkům – obzvláště Josefa Tröstera a Vlastislava Hofmana.
[1] Kolektiv: Český divadelní kostým/Czech Theatre Costume. Praha: Pražská scéna, 2011. s. 79.

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

Jiri Trnka (1912 – 1969) ranks among the foremost representatives of Czech modern art in the 20th century and alongside the most remarkable protagonists of the visual art scene over a period ranging from the late 1930s through the end of the1960s. He stood out within that movement for his multiple talents, as a draughtsman, book illustrator, puppet designer, painter, animated film-maker, sculptor and stage designer!
In the early 40s a new prospect opened up for him connected with work in theatre, as he took up the post of stage designer at the National Theatre in Prague, an assignment which enabled him to put to use his specific talent for stagecraft. He created 13 stage decorations together.
It is already 42 years since Jiri Trnka died but his merit for the Czech stage design isn´t accentuated – that´s is what I would like to correct. The whole literature describes other parts of his arts - not stage design. Trnka was able to create unforgettable productions thanks the cooperation with Jiri Frejka or Karel Dostal. His named is mentioned in the publication of Vera Ptackova “Czech stage design of XX. century” and also in new publication “Czech Theatre Costume“. There is written about him: “Designs by Josef Lada are always recognized by the Czech public, even when transposed to the stage; the same is the case with costume designs by Jiri Trnka.” We can recognize his individuality and his own style thanks this citation – and I would like to describe it in depth. My aim is documented and explained Trnka´s work in the context of the Nation Theatre during the Second World War. I would like to define his style in the relation to his contemporaries – especially Josef Tröster and Vlatislav Hofman.