Ekleziologické předpoklady trvalého diakonátu

• Název práce v češtině: Ekleziologické předpoklady trvalého diakonátu
• Název v anglickém jazyce: Ecclesiological Prerequisites of the permanent Diaconate
• Akademický rok vypsání: 2008/2009
• Typ práce: rigorózní práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra teologické etiky a spirituální teologie (do 2018) (26-KTE)
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 05.11.2008
• Datum zadání: 05.11.2008
• Datum potvrzení stud. oddělením: 01.09.2011
• Datum a čas obhajoby: 11.09.2009 00:00
• Datum odevzdání elektronické podoby: 01.04.2009
• Datum odevzdání tištěné podoby: 01.04.2009
• Datum proběhlé obhajoby: 11.09.2009
• Oponenti: ThLic. Pavel Vojtěch Kohut, Th.D.

Zásady pro vypracování

Pro naše účely úvahy o diakonátu jsem zvolil typologii kardinála Avery Dullese SJ, který uvádí pět základních ekleziologických modelů: církev jako instituce, jako mystické společenství, jako herold evangelia, jako univerzální svátost a církev jako Služebnice. Poté, co si charakterizujeme každý z modelů, budeme se zajímat o to, jaký je vztah té které dimenze církve k jáhenství a pokusíme se zhodnotit, jak diakonát odpovídá nebo neodpovídá dané ekleziologii, případně, jak může ve své integrační funkci (která má být pro diakonát, zvláště v jeho obnovené podobě, charakteristická – medius ordo) přispět zamezení některým jednostranným postojům.
Důležitá bude také otázka, kterou je třeba si položit ze všeho nejdřív: Jaký diakonát měl Druhý vatikánský koncil v úmyslu obnovit? Mělo jít o návrat k diakonátu 2., 3. nebo 4. století, nebo diakonát, jaký chtěl Tridentský koncil? To je téma úvodní kapitoly.
Kromě teologické literatury týkající se diakonátu (především jedna z nejnovějších monografií o diakonátu v latinské církvi La grâce du diaconat autorů A. Borrase a B. Pottiera) i ekleziologie (A. Dulles, Y. Congar, L. Bouyer, B. Forte, J. Dolista) a publikací, které podávají či reflektují poznatky nebo přímo průzkumy z praxe, pomohla k dotvoření této úvahy také účast na mezinárodní vědecké konferenci „Trvalý diakonát, pastorálně-teologické aspekty“ pořádané Teologickou fakultou Katolické univerzity Ružomberok (SR), která se uskutečnila 12. března 2009 v Košicích.

Seznam odborné literatury

1. AUER Johann., RATZINGER Joseph: Kleine Katholische Dogmatik, Band 8, Die Kirche, Regensburg: Verlag Friedrich Pustet, 1983.
2. ALBERIGO Giuseppe: Storia del Concilio Vaticano II, Volume 4, Bologna: Società editrice il Mulino, 2001.
3. BARNETT J[…].M.: The Diaconate. A full and equal Order, Halley Forge (Pennsylvania): Trinity Press International, 1995.
4. BARTH Karl: Church dogmatics I/1, Edinburgh: T.& T. Clark, 1936.
5. BARTH Karl: Dogmatics in Outline, New York: Harper Torchbooks, 1959.
6. BONHOEFFER Dietrich: The Communion of saints, New York: Harper & Row, 1963.
7. BORRAS Alphonse, POTTIER Bernard: La grâce du diaconat, Questions actuelles autour du diaconat latin, Bruxelles: Éditions Lessius, 1998.
8. BOUYER Louis: Die Kirche, Selbstdeutung und Theologie, Leipzig: St. Benno - Verlag GmbH, 1983.
9. BRUNNER Emil: The Misunderstanding of the Church, London: Lutherworth, 1952.
10. CANCOUËT Michel, VIOLLE Bernard: Les diacres, Paris: Desclée, 1990.
11. COLSON Jean: Diakon und Bischof in den ersten drei Jahrhunderten der Kirche, in: RAHNER, VORGRIMLER: Diaconia in Christo. Über die Erneuerung des Diakonates, Freiburg im Breisgau: Verlag Herder KG, 1962.
12. CONGAR Yves: The Church: People of God, in: Concilium 1, Glen Rock, N.J.: Paulist Press, 1965.
13. CONGAR Yves: Esquisses du mystère de l´Église, Paris: Cerf, 1966.
14. CONGAR Yves: Le diaconat dans la thélogie des ministéres, in: WINNINGER Paul, CONGAR Yves: Le diacre dans l´Église et le monde d´aujourd´hui, Paris: Cerf, 1966.
15. CONGAR Yves: Cette église que j´aime, Paris: Cerf, 1968.
16. CONGAR Yves: L´Église de S. Augustin à l´époque moderne, Paris: Cerf, 1970.
17. CONGAR Yves: Situation und Aufgabe der Theologie heute, Paderborn: Schöningh, 1971.
18. CONGAR Yves: Église et papauté, Paris: Cerf, 2002.
19. CLÉMENT Robert: Der Diakon in den orthodoxen und unierten Kirchen des Ostens in der Gegenwart, in: RAHNER, VORGRIMLER: Diaconia in Christo. Über die Erneuerung des Diakonates, Freiburg im Breisgau: Verlag Herder KG, 1962.
20. CNUDDE M[…]: Bibliographie. „Bulletin de théologie du diaconat“, in: Le Maison-Dieu 96 (1968).
21. CROCE Walter: Aus der Geschichte des Diakonates, in: RAHNER, VORGRIMLER: Diaconia in Christo. Über die Erneuerung des Diakonates, Freiburg im Breisgau: Verlag Herder KG, 1962.
22. CROCE Walter: Histoire du diaconat, in: WINNINGER Paul, CONGAR Yves (ed.): Le diacre dans l´Église et le monde d´aujourd´hui, Paris: Cerf, 1966.
23. CYPRIÁN: De Oratione Dominica 23, PL 4.
24. DASSMANN Ernst: Ämter und Dienste in der frühchristlichen Gemeinden, Bonn: Hereditas, 1994.
25. DE AMORIM R. Guedes: Angemessenheit und Möglichkeit der Erneuerung des Diakonates in Portugal,: in: RAHNER, VORGRIMLER: Diaconia in Christo. . Über die Erneuerung des Diakonates, Freiburg im Breisgau: Verlag Herder KG, 1962.
26. DE CLERCK Paul: Des laïcs ministres des sacraments?, in: La Maison-Dieu 194 (1993/2).
27. DE FIORES Stefano, GOFFI Tullo: Slovník spirituality, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1999.
28. DENIAU Francis: Mille diacres en France, in: Études 383 (1995).
29. DENIAU Francis: Le diaconat à la lumière des trois „fonctions“ du Christ et de l´Église selon Vatican II, in: HAQUIN A., WEBER P. (ed.): Diaconat XXIe siècle, Bruxelles: Lumen Vitae-Novalis-Cerf-Labor et Fides, 1997.
30. DIVOUR C[…], FAIVRE Alexandre: Ve–XXe siècle. Les diacres meurent et ressuscitent, in: Notre histoire 137 (1996).
31. DOENS Irenaeus: Die Weiheriten des Diakons in den nichtbyzantinischen Ostkirchen, in RAHNER,VORGRIMLER: Diaconia in Christo. Über die Erneuerung des Diakonates, Freiburg im Breisgau: Verlag Herder KG, 1962.
32. DOLISTA Josef: Perspektivy církve. Vybrané kapitoly z eklesiologie, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000.
33. DORÉ Joseph: Les diacres dans l´Église, in: Communio 21/6 (1996).
34. DULLES Avery: Models of the Church, New York, Garden City: Image Books, A Division of Doubleday & Company Inc, 1974.
35. DUPUY Bernard Dominique: Theologie der kirchlichen Ämter, Einsiedeln-Zürich-Köln: […], 1973.
36. DUPUY Bernard Dominique: Prophétie et théologie chez Clément d´Alexandrie in: CONGAR Yves (ed.): Service theologique dans l´Eglise, Paris: Les éditions du Cerf, 1974.
37. FAIVRE Alexandre: „Servir“: les dérives d´un ideal. D´un ministère concret à une etapé ritualisée“, in: HAQUIN André, WEBER Philippe (ed.): Diaconat XXIe siècle, Bruxelles: Lumen Vitae-Novalis-Cerf-Labor et Fides, 1997.
38. FISCHER B[…]: Esquisse historique sur les ordres mineurs, in: La Maison-Dieu 61 (1960).
39. FORTE Bruno: La Chiesa della Trinità. Saggio sul misterio della Chiesa comunione e missione, Cinisello Balsamo: Edizioni San Paolo, 1995.
40. FUCHS Erich: Studies of the historical Jesus, in: Studies in biblical Theology 42, London: SCM, 1964.
41. GARCÍA Ciro: Teologia espiritual contemporanea. Corrientes y perspectivas, Burgos: Monte Carmelo, 2002.
42. HAMMANN Gottfried: L´amour retrouvé. Le ministère de diacre, du christianisme primitif aux reformateurs protestants du XVIe siècle, Paris: Cerf, 1994.
43. HORNEF Joseph., WINNINGER Paul: Chronique de la restauration du diaconat (1945–1965), in: CONGAR Yves: Le diacre dans l´Église et le monde d´aujourd´hui, Paris: Cerf, 1966.
44. CHAUVET Louis–Marie: Le peuple de Dieu et ses ministres. Aproche théologique, in: Prêtres diocésains 1280 (1990).
45. IRENEJ: Adv. Haereses, 3, 24, 1, PG 7.
46. JOURNET Charles: L´Église du Verbe incarné II, Sa structure interne et son unité catholique, Paris: […], 1941.
47. KAŇA Jiří: Jáhni a my, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005.
48. KASPER Walter: Co je to církev, in: Křesťanská víra ve světle současné teologie. Obraz dnešní systematické teologie v podání německých a rakouských teologů, Praha: Křesťanská akademie, 1993
49. KASPER Walter: Trvalý jáhen v ekleziologickém pohledu vzhledem k současným výzvám v církvi a ve společnosti, in: Služba trvalých jáhnů, Sborník I, Praha: Pastorační středisko, 1998.
50. KERKVOORDE Augustinus: Die Theologie des Diakonates, in: RAHNER Karl, VORGRIMLER Herbert (ed.): Diaconia in Christo, Über die Erneuerung des Diakonates, Freiburg im Breisgau: Verlag Herder KG, 1962.
51. KLEINHEYER Bruno: Der Diakonat im Lichte der römische Weiheliturgie, in: RAHNER, VORGRIMLER: Diaconia in Christo. Über die Erneuerung des Diakonates, Freiburg im Breisgau: Verlag Herder KG, 1962.
52. KONGREGACE PRO KLÉRUS: Direktorium pro život a službu trvalých jáhnů, Città del Vaticano, 1998.
53. KOSTER Mannes Dominikus: Ekklesiologie im Werden, Paderborn: […], 1940.
54. KŰNG Hans, CONGAR Yves, O´HANLON Daniel Council Speeches of Vatican II , Glen Rock, N.J.: Paulist Press, 1964.
55. KÜNG Hans: The Church, New York: Sheed and Ward, 1968.
56. LÉCUYER Joseph: Diaconat, in: Dictionnaire du spiritualité ascétique et mystique, Doctrine et histoire, Paris: Beauchesne, 1932-1995.
57. LEGRAND Hervé: Bulletin d´ecclésiologie. Le diaconat: renouveau et théologie, in: Revue de sciences philosophiques et théologiques 69 (1985).
58. Lexikon für Theologie und Kirche, Band 3, Freiburg im Breisgau: Verlag Herder, 1995.
59. LÖSER Werner: Diakon, in: BEINERT Wolfgang: Slovník katolické dogmatiky, Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1992.
60. McBRIEN Richard: Church, the continuing Quest, Paramus N.J: Newman Press, 1970.
61. MEZINÁRODNÍ TEOLOGICKÁ KOMISE: Diakonát. Vývoj a perspektivy, Praha: Krystal OP, 2008.
62. NEUNER Peter: Laici a klérus? Společenství Božího lidu, Praha: Vyšehrad, 1997.
63. OPATRNÝ Michal: Zapojení stálých jáhnů českých a moravských diecézí v pastoraci (diplomová práce obhájená na TFJU) České Budějovice 2002.
64. PAPEŽSKÁ RADA PRO MÍR A SPRAVEDLNOST: Kompendium sociální nauky církve, ze dne 2.8. 2004, Città del Vaticano, 2004.
65. PAVEL VI.: motu proprio Ad Pascendum z 18. srpna 1972, AAS 64, 1972.
66. POMPEY Heinrich: Notwendigkeit der Gemeindeleitung durch Diakone, in: Diaconia Christi 1/2, 1996.
67. PORRO Carlo: Jaká vize církve pro jáhenství?, in: Služba trvalých jáhnů, sborník I, Praha: Pastorační středisko, 1998.
68. POSPÍŠIL Ctirad Václav: Deus caritas est a diakoni, in: Teologické texty 4 (2006).
69. POTTIER Bernard: Svátostnost jáhenství, in: Služba trvalých jáhnů. Sborník I, Praha: Pastorační středisko, 1998.
70. POULAT Émile: Où va le christianisme? À l´aube du IIIe millénaire, Paris: Plon- Mame, 1996.
71. PSEUDO-ATHANASIUS: De Trinitate 1, 27, PG 28.
72. RAHNER Karl: Die Theologie der Erneuerung des Diakonates, in: RAHNER, VORGRIMLER: Diaconia in Christo, Über die Erneuerung des Diakonates, Freiburg im Breisgau: Verlag Herder KG, 1962.
73. RAHNER Karl: Der gegenwärtige Stand der katholischen Theologie in Deutschland, in: Kritisches Wort. Aktuelle probleme in Kirche und Welt, Freiburg: Herder, 1970.
74. RATZINGER Joseph: Hledět na probodeného, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1996.
75. SESBOÜÉ Bernard: Pour une théologie oecuménique, Paris: Cerf, 1990.
76. SESBOÜÉ Bernard: N´ayez pas peur! Regards sur l´Église et les ministères aujourd´hui, Paris: Desclée de Brouwer, 1996.
77. SCHNEIDER Theodor: Handbuch der Dogmatik, Band 2, Düsseldorf : Patmos Verlag, 1992.
78. SKÁLOVÁ Petra: Měnící se obraz jáhna, in: Teologické texty 2 (2008).
79. ŠPIDLÍK Tomáš: My v Trojici, Velehrad: Refugium Velehrad-Roma s.r.o., 2000.
80. TILLARD Jean-Marie Roger.: L´Église locale. Ecclésiologie de communion et catholicité, Paris: Cerf, 1995.
81. VALDRINI Patrick: La constitution hiérachique de l´Église“, in VALDRINI: Droit canonique, Paris: Dalloz, 1989.
82. VAN HOOIJDONK P[…]: Gemeindeleitung vom priester als alleinigem Träger von leitungsfunktionen in der Gemeinde zu einer gemeinschaftlicher Leitung, in: Diaconia Christi 1/2, 1996.
83. WARNIER Philippe: Les diacres … tout simplement, Paris: Éd. de l´Ateiler-Éd. ouvrières, 1994.
84. WINDELS Olivier: Jáhenská služba při liturgii, in: Služba trvalých jáhnů II, Praha: Pastorační středisko, 1998.
85. WINNINGER Paul: Les diacres. Histoire et avenir du diaconat, Paris: Centurion, 1967.
86. ZULEHNER Paul M.: Dienende Männer – Anstifter zur Solidarität, Diakone in Westeuropa, Ostfildern: Schwabenverlag, 2003.

Předběžná náplň práce

Hledání specifického profilu obnoveného diakonátu v katolické církvi má probíhat jednak na rovině zkušenosti (tedy "experimentováním s věcí samou", jak vyžadoval krátce po koncilu Yves Congar) a jednak na rovině teologické reflexe. Aby toto hledání mělo význam, je v obou případech nepochybně nutné, klást si otázky co možná nejvíce fundamentální: Jaké místo zaujímá tato církevní služba v rámci úlohy církve v dějinách spásy? Zkrátka je to otázka, která se týká samotné povahy církve, jak ji postupně z mnoha různých stránek odhalil Druhý vatikánský koncil. Jaká je církev v celém bohatství svého tajemství? Nakolik se již odrazila tato obnovená ekleziologie koncilu v životě mímstních církví a farností? To je v některých případech zřejmé právě na základě zkušenosti s diakonátem, ať už se to prakticky projeví nepochopením, nebo naopak ochotným přijetím či objevením (spíše znovuobjevením) nové netušené dimenze církve.
Jde tedy o to odpovědět si na otázku po identitě diakonátu co možná nejúplnějším pohledem na samotné tajemství církve, abychom mohli ocenit, do jaké míry odpovídá tato služba obnovené ekleziologii a základnímu poslání církve v podmínkách současného světa.
Modely církve musí být vnímány jako komplementární. Přílišné převládnutí jednoho pradigmatu může diakonát vytlačit (tak se stalo v případě pojetí církve jako hierarchické instituce societas perfecta, ale totéž ohrožení by mohlo nastat i v rámci modelu communia, vždyť přece protestantská verze této ekleziologie veškeré církevní úřady odmítla).
Ekleziologie Druhého vatikánského koncilu opět odkryla mnohé rozměry tajemství církve a diakonát se v rámci této ekleziologie jeví jako jejich nezbytná realizace.