Základní porozumění lidských osob předpokládá bytostnou jednotu nás samotných a lidí, s nimiž přicházíme do kontaktu. Toto nedualistické chápání lidské osoby je narušováno v rámci medicínské praxe na našem oddělení, protože lidské bytosti jsou vnímány především jako těla, jejichž základní fyziologické děje je třeba regulovat ve shodě s předem danými objektivními kritérii. Na pacienty začínáme opět hledět jako na osoby (tj. nedualisticky) v okamžicích, kdy aktualizují základní funkce spojované s lidskou osobou: vědomí sebe sama a okolí, interakce s okolím, schopnost komunikace atd. Finalita mé práce spočívá především v popisu vzniku této dichotomie ve vnímání lidských bytostí a postupného přechodu ke common sense holistického chápání pacienta, které se prakticky demonstruje ve změnách přístupu zdravotnického personálu k pacientům (jenž zahrnuje rovněž specifický slovník a změnu způsobu, jímž se o pacientech hovoří)
- zadáno a potvrzeno stud. odd.