Možnosti využití nízko objemového rezistentního tréninku pro ovlivnění funkčních a morfologických parametrů u rekreačních běžkyň

• Název práce v češtině: Možnosti využití nízko objemového rezistentního tréninku pro ovlivnění funkčních a morfologických parametrů u rekreačních běžkyň
• Název v anglickém jazyce: Effects of minimal dose of resistance training on body composition and running performance in female recreational runners
• Klíčová slova: rekreační běh, souběžný trénink, vytrvalostní trénink, rezistentní trénink
• Klíčová slova anglicky: recreational running, concurrent training, endurance training, resistance training
• Akademický rok vypsání: 2010/2011
• Typ práce: disertační práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Laboratoř sportovní motoriky (51-600800)
• Vedoucí / školitel: prof. Ing. Václav Bunc, CSc.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 04.10.2011
• Datum zadání: 11.09.2015
• Datum a čas obhajoby: 26.09.2019 00:00
• Datum odevzdání elektronické podoby: 31.05.2019
• Datum odevzdání tištěné podoby: 31.05.2019
• Datum proběhlé obhajoby: 26.09.2019
• Oponenti: Ing. Vladimír Kučera

Předběžná náplň práce

Cíl: Cílem práce bylo posoudit, zdali rezistentní trénink bez přidané zátěže o objemu 30 nebo 60 minut týdně přidaný k vytrvalostnímu vyvolá změny tělesného složení a zlepšení funkčních parametrů rekreačních běžkyň.

Metody: Čtyřicet jedna rekreačních běžkyň ve věku 32,0 ± 5,3 let během deseti týdnů absolvovalo intervenční pohybový program o shodné době zatížení 3 hodiny/týdně s rozdílným poměrem vytrvalostního a rezistentního tréninku. Ženy byly náhodně rozděleny do tří skupin (skupina [V] n=14, která absolvovala 3 hodiny běžeckého vytrvalostního tréninku týdně; skupina [VR30] n=14, která absolvovala 2 ½ hodiny vytrvalostního tréninku a 1 x 30 minut rezistentního tréninku týdně a skupina [VR60] n=13, která absolvovala 2 hodiny vytrvalostního tréninku a 2 x 30 minut rezistentního tréninku týdně. Před a po intervenčním programu, bylo analyzováno tělesné složení (FM, FFM, ECM/BCM) metodou bioelektrické impedance; hodnocena explozivní síla dolních končetin skokem do dálky z místa odrazem snožmo; hodnoceny funkční parametry běžeckého výkonu - spotřeba kyslíku a srdeční frekvence při submaximální/maximální zátěži a čas do subjektivního vyčerpání při stupňovaném zátěžovém testu na běhacím koberci v laboratoři. K vyhodnocení výsledků byla použita analýza rozptylu s opakovaným měřením (ANOVA), Studentův párový t-test a Post-hoc analýza.

Výsledky: Desetitýdenní program úspěšně dokončilo 31 rekreačních běžkyň. Obě skupiny absolvující souběžný vytrvalostní a rezistentní trénink významně zlepšily svůj maximální běžecký výkon na běhacím koberci měřený v čase do subjektivního vyčerpání při testu: VR30 z 168,5 ± 43,2 na 191,3 ± 43,8 s (↑ 13,5%, p = 0,001, d = 0,52), VR60 z 203,1 ± 47,8 na 249,3 ± 49,7 s (↑ 22,7%, p = 0,004 d = 0,95). Žádné jiné významné rozdíly mezi skupinami v hodnotách tělesného složení, explozivní síly (skok z místa do dálky), ekonomiky běhu, laktátového prahu a V̇O2max nebyly zjištěny. Nicméně ve skupině VR60 došlo k zlepšení ekonomiky běhu (V̇O2 při 7 km.h-1) z 28,1 ± 2,5 ml.kg-1.min-1 na 26,8 ± 3,1 ml.kg-1.min-1 (↓4,6 %, p = 0,047, d = 0,467) mezi vstupním a výstupním měřením.

Závěr: Výsledky studie naznačují, že rezistentní trénink v objemu 30 nebo 60 minut týdně po dobu deseti týdnů je dostatečný k zvýšení maximálního běžeckého výkonu u rekreačních běžkyň. Vyšší podíl rezistentního tréninku byl asociován s vyšším nárůstem tohoto parametru. Ostatní sledované parametry, které charakterizují běžecký výkon - explozivní síla, ekonomika běhu, laktátový práh, V̇O2max a tělesné složení zůstávají v důsledku takto realizovaného rezistentního tréninku nezměněny.

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

Objective: The purpose of this study was to analyse the extent to which minimal dose resistance training would elicit improvements in running performance and body composition for female recreational runners.

Methods: Forty-one female recreational runners were randomly assigned to one of three groups (endurance running [V] n=14; combined endurance running and resistance training program once [VR30] n=14 and twice a week [VR60] n=13, respectively). During the 10-week training program, the V group completed 3 hours of continuous endurance running per week; VR30 completed 2 ½ hours of continuous endurance running and 1 x 30 min of resistance training per week, while VR60 group completed 2 hours of continuous endurance running and 2x30 min of resistance training per week. Body composition (FM, FFM, ECM/BCM), standing long jump, running economy, ventilatory anaerobic threshold and maximal endurance performance characteristics were assessed using ANOVA with repeated measures. Body composition was assessed via whole-body bio impedance. Performance parameters were determined during running on a treadmill.

Results: Thirty-one female recreational runners completed 10-week intervention program. Both concurrent training groups significantly improved their time to exhaustion at a given workload on a treadmill VR30 from 168,5 ± 43,2 to 191,3 ± 43,8 s (↑ 13,5%, p = 0,001, d = 0,52), VR60 from 203,1 ± 47,8 to 249,3 ± 49,7 s (↑ 22,7%, p = 0,004 d = 0,95). No significant differences were detected between groups for body composition, power output (standing long jump), running economy, ventilatory anaerobic threshold and V̇O2max. In addition, the VR60 group increased significantly running economy (V̇O2 at 7 km.h-1) from 28,1 ± 2,5 ml.kg-1.min-1 to 26,8 ± 3,1 ml.kg-1.min-1 (↓4,6 %, p= 0,047, d = 0,467) between pre and post measurement.

Conclusion: The findings suggest resistance training in volume 30 min or 1 hour per week was sufficient to increase maximal running performance. The larger resistance training volume was associated with higher improved maximal running performance, however it did not lead to improvement in body composition, running economy, aerobic capacity, ventilatory anaerobic threshold and explosive power.