Při výběru garanta předmětu se zobrazují připomínky jak k němu, tak ke všem vyučujícím daného předmětu. Při výběru vyučujícího, který garantem není, se zobrazují připomínky vztažené pouze k němu.
prof. Ing. Jiří Čejka, DrSc. [31-260], Chemické principy průmyslových výrob [MC260P21, přednáška]
Pan profesor Samec se poměrně často nechává 'unést' výkladem, takže je obtížné sledovat nit přednášky. Dále se při výkladu mlčky předpokládá, že posluchač už o elektrochemii skoro všechno ví a rád by se dozvěděl něco navíc. Bohužel ale v gymnaziálních osnovách elektrochemie téměř chybí, takže přednáška vyjde naprázdno. Nedostatky při přednášce ale na druhou stranu pedagog vynahradí trpělivostí a pochopením u zkoušky. Přesto si však myslím že by bylo dobré, aby si 'obyčejní smrtelníci' něco odnesli i z přednášky, nejen ze zkoušky.
Skripta jsou velmi tezkopadne psana, misty by mi pomohlo vypsani jednotlivych mezikroku. Misto kombinovane prednasky bych uvitala samostatny kurz elektrochemie, protoze pan Samec nemel prilis casu na to, aby nam danou problematiku objasnil
Jestliže u kinetiky jsou skripta jedním z nejsilnějších bodů, zde je to naopak. Chybějící mezikroky logických i matematických postupů (právě to by ve skriptech mělo být, aby si je student mohl v klidu projít a promyslet!), někdy chybějící popisy symbolů ve vzorcích, kostrbaté formulace až po absenci praktických příkladů a aplikací. Přednášky probíhaly v podobném duchu. Student, který se zde s elektrochemií setkává většinou poprvé, se sice naučí soubor abstraktních matematických vztahů a pojmových definic, ale tak nějak není jasné k čemu je to všechno dobré. Možná, že je to jen můj špatný dojem, ale soudě podle reakcí ostatních, část elektrochemie by zasloužila úplně novou koncepci, včetně přepracování skript. Takto, i když si na průběh i výsledek zkoušky stěžovat nemůžu, přednáška byla zklamáním a od dalšího studia elektrochemie mě spíš odradila.
Na výklad pana profesora "zbyly" poslední 4 hodiny, je tedy pochopitelné, že jednotlivé kapitoly nebyly/nemohly být probrány s dostatečnou důkladností a celé to působilo trochu jako elektrochemie z rychlíku. Situaci by jistě zlepšilo vynechání některých okrajových témat, což by pak uvolnilo prostor k rozvedení těch důležitějších.
Zvláště poslední část přednášky týkající se elektrochemické kinetiky (ve skriptech "Reakce přenosu náboje a transportní procesy") by zasloužila jistou "revitalizaci"; nebylo by, myslím, na škodu, zvážit i tu možnost, že by se v přednesu této kapitoly zredukoval celý matematický (vzorcový) aparát a výklad se zaměřil na praktické důsledky popisovaných jevů. Složitější rovnice uvedené v této části skript si průměrný student, na rozdíl třeba od termodynamiky či kinetiky, u zkoušky (ale i v budoucnu) jen těžko sám odvodí a vše nakonec nutně skončí u slepého memorování.
Co se zkoušky týče, nemám větších výhrad; pan profesor je vstřícný a snaží se zkoušenému pomáhat.
prof. RNDr. Jiří Vohlídal, CSc. [31-260], Fyzikální chemie II (a) [MC260P02N, přednáška]
Prednaska se mi velice libila, jen mi trosku vadilo, ze jsme nestihli kvuli elektrochemii probrat vsechny partie, ktere byly vypsany ve skriptech. Osobne by mi vice vyhovovalo vice casu venovat kinetice a i elektrochemii. Myslim, ze by bylo lepsi tuhle jednosemestralni prednasku rozlozit do dvou prednasek
Chemická kinetika je přednášena velmi dobře, obzvláště je nutné vyzvednout skvěle napsaná skripta, která by ale zasloužila reedici (je už přes 10 let od vydání a grafické zpracování je dnes už na jiné úrovni). Zkoušení ve skupinách s předchozí přípravou je dobrý nápad, klade se důraz na pochopení základních vztahů a principů především schopností využít jich v souvislostech.
Kinetika je stěžejní náplní tohoto kurzu a následně i zkoušky. Pan profesor přednáší velmi poutavě, většinu rovnic odvozuje de novo a často upozorní na důležité pojmy a zákonitosti.
Na přednášku se jednoznačně vyplatí chodit, i když skripta mohou v tomto ohledu být velmi dobrou náhradou. Jsou napsána čtivě a alespoň ve mně dokázala vzbudit zájem o kinetiku. Zvláště musím pochválit důsledné dodržování a prosazování "kinetické systematiky".
Zkouška se nese v poklidném duchu, i když mohou se objevit poněkud záludnější otázky, které člověka donutí zapnout mozkové závity na plný výkon; každopádně pan profesor pomáhá, tápajícího studenta navede na správnou cestu. Oceňuju zkoušení ve skupinách -- studenti, kteří zrovna nejsou zkoušeni, si totiž během zkoušky zopakují více okruhů.
prof. RNDr. Jiří Vohlídal, CSc. [31-260], Chemické principy průmyslových výrob [MC260P21, přednáška]
Ač mě název předmětu děsil a vybral jsem si ho jako nejmenší zlo z povinně volitelných, tak se nakonec ukázal býti docela zajímavým. Poznatky zde získané jsem recykloval o pár hodin později v předmětu Makromolekulární chemie. Za výborný nápad považuji závěrečné prezentace studentů.
prof. RNDr. Jiří Vohlídal, CSc. [31-260], Makromolekulární chemie [MC260P37, přednáška]
Pro mě byla přednáška ponejvíce shrnutím kinetiky a organické chemie, takže jsem s jejím zvládnutím neměl žádný problém. Za velké mínus považuji začátek v pondělí v osm hodin ráno, ale přesto jsem na většinu přednášek dorazil. Zásluhu na tom má hlavně vyučující, že umí výborně přednášet.
Vzbudit zájem studentů o makromolekulární chemii je určitě dost obtížné, takže makromolekulára moc populární nebyla. Učivo bylo poměrně nudné, občas jsem ztrácel ve výkladu. Co ale bylo na makromolekuláře na vysoké úrovni a co se mi líbilo, tak byla nová skripta od pana Vohlídala (až právě ona skripta mě opravdu vtáhly do makromolekuláry). Jsou přehledně napsány a přitom jsou i dosti podrobné. Velké plus je psaní termínů i v anglickém jazyce, zejména pro zájemce o další studium. Škoda, že jich v knihovně není více. Zkouška byla obtížná tak akorát, i když někdy se zkoušelo i to, co jsme nikdy neprobírali (ale bylo to zmíněno ve skriptech).
Pan profesor Vohlídal je skvělý člověk a jsem velmi ráda, že jsem si makromolekulární chemii zapsala, i když ji jako biochemici nemáme povinnou. Pan profesor dokázal, alespoň mě osobně, ale věřím, že i mnohé další, nadchnout, jeho přednášky byly zajímavé, poučné, srozumitelné. Pokud by někoho daná problematika bavila, předmět rozhodně doporučuji. Nutná je ovšem znalost alespoň základů fyzikální chemie, matematické statistiky, organické chemie a fyziky.
Na zkoušce byl pan profesor férový =)
Předmět byl velmi zajímavý a přínosný, jedinou nepříjemností byl samotný systém zkoušky - zkoušení ve skupině je sice výhodné pro obě strany, ale student potom stráví velmi dlouhý čas přímo u zkoušky, což není úplně příjemné. Také by možná bylo vhodné jeden termín zkoušky oficiálně rozepsat do více termínů po sobě ten samý den, aby se jednotliví studenti mohli zapsat na tyto jednotlivé termíny a mohli přijít ke zkoušce v době, kdy budou opravdu zkoušeni, a nemuseli všichni čekat až přijdou na řadu už od rána. Několikahodinové čekání a následné několikahodinové zkoušení je totiž velmi stresující (a jistě také nepřijemné i pro pedagoga) a student pak nemůže u zkoušky podat tak dobrý výkon.
Makromolekulární chemie je určitě přínosný předmět, který by měl patřit mezi povinné a zvláště v podání prof. Vohlídala i zajímavý a lze doporučit i těm, kteří ho povinný nemají. Skripta jsou výborně napsána, ale zasloužila by stejně jako ta kinetická reedici v lepší grafické úpravě (tyhle jsou už skoro 20 let stará) a odlišení důležitých věcí ke zkoušce od těch "bonusových", neboť celkový rozsah skript (280 stran) je spíše na dva předměty nežli jeden.
