|
|
Připomínky k výuce (Oba semestry)
Při výběru garanta předmětu se zobrazují připomínky jak k němu, tak ke všem vyučujícím daného předmětu. Při výběru vyučujícího, který garantem není, se zobrazují připomínky vztažené pouze k němu.
| prof. RNDr. Jan Jehlička, Dr. [31-430], Principy exobiologie [MG431P14, cvičení] |
| Student zakázal zobrazování osobních údajů, 24.02.2010, 2. Ročník, Biologie, navazující magisterské |
| Praktiková část byla ještě horší než část přednášková.
Cílem oficiálně bylo, abychom se seznámili s metodou detekce biomarkerových molekul pomocí Ramanovské spektroskopie. V reálu zřejmě spíš to, aby se s touto metodou seznámili vyučující. Dvakrát jsme strávili několik hodin nečinným čekáním, zatímco se pan profesor Jehlička se svými doktorandy snažil rozchodit přístroj, který zřejmě měli poprvé v ruce, a přijít na to, jak funguje. To málo, co nám k tomu řekli, bylo v přímém rozporu s pozorovanými fakty. Například nám řekli, že výhodou této metody je, že je šetrná, nedetruktivní a nepoškozuje zkoumané vzorky. Tři ze čtyř materiálů, na kterých jsme to zkoušeli, se pálily. Jedním z těchto materiálů byl tzv. "analog marsovského regolitu". Když nám tento materiál představovali, tvrdili, že byl vytvořen speciálně tak, aby chemickým složením a strukturou odpovídal půdě na Marsu. Ve skutečnost to byla jakási půda sopečného původu, která ovšem obsahovala kusy kořínků rostlin. A biomarkerové látky (nějaká organická kyselina a nějaká mastná kyselina) rozmíchané v těchto materiálech (kromě regolitu to byl grafit a sůl), které jsme se snažili detekovat, byly touto metodou detekovatelné pouze v koncentraci 10%, ale už nikoli při 1%, což v nás nadšení pro použití této metody pro výzkum života na Marsu opravdu nevzbudilo. |
| Opět platí základní pravidlo o slušnosti, také zdrženlivosti v oblastech/situacích kdy člověk nemá veškeré informace k dispozici. Vyjadřování zde použitým způsobem patří na jiná místa. V rámci praktických ukázek byly naznačeny problémy, možná východiska, metodiky a praktické problémy. Měření zapůjčeným spektrometrem mělo dokumentovat, že vědecká práce není pouze využití rutinních technik ale často přispívá k lepšímu poznání analytických (metodických) problémů a vylepšování přístojové techniky. Ne všichni studenti pochopili význam demonstrace ani dopad získané zkušenosti (pedagoga/studenta). Výsledky získané během těchto setkání se studenty budou nabídnuty do redakce časopisu J. Chemical Education. Diskuse s jinými účastníky přednášky/cvičení doložila lepší přijetí a posouzení. Praktická část bude rovněž v příštím roce modifikována. Jan Jehlička, Dr. |
| prof. RNDr. Jan Jehlička, Dr. [31-430], Principy exobiologie [MG431P14, přednáška] |
| Student zakázal zobrazování osobních údajů, 24.02.2010, 2. Ročník, Biologie, navazující magisterské |
| Ačkoli obecně se současným systémem, který umožňuje zcela se vykašlat na zapsané předměty, nesouhlasím, v tomto konkrétním případě jsem za něj vděčná. Umožňuje mi bez obav otevřeně vyjádřit názor na tuto přednášku i přesto, že dosud netuším, zda jsem udělala zkoušku. Zkoušku, kterou jsem dělala před dvěma týdny, čili 11.února, což byl jediný vypsaný termín.
Za pět (bez jednoho semestru) let mého studia byla toto bezkonkurenčně nejhorší přednáška. Vyučující se to snažil omluvit tím, že běžela letos poprvé. Tento argument neuznávám. Absolvovala jsem několik přednášek, které běžely poprvé. Jednu z nich řadím mezi pár nejlepších přednášek, jaké jsem zažila. Ty ostatní měly své mouchy, ale měly také své klady. Mělo smysl na ně chodit. To o Principech exobiologie říci nemůžu. Tedy abych byla přesná, jako celek nestála přednáška za nic. Neplatí to pro některé lekce, které přednášeli doktorandi. Lekce o Titanu a o Marsu bych hodnotila jako průměrné a i lekce o extremofilních organismech ušla, i když ta už byla něco málo pod průměrem. Ale ten předmět jako celek neměl hlavu a patu. Byl to soubor výkřiků do tmy. Zejména lekce přednášené osobně panem profesorem Jehličkou byly neúnosně chaotické. Bylo zřejmé, že nemá jasno v tom, co by nám vlastně chtěl říct. Plácal. Většina vět zněla zhruba jako "Tatatatatá... grafit... Proč o něm mluvíme? Jo jasně. To je poslední stádium toho prouhelňování. Jojojojojo. Co tam máme dál?" Vlastně mi doteď není tak docela jasné, jak to souvisí s exobiologií. Rozhodně mi to není jasnější, než před absolvování té přednášky. Další problém byl v tom, že se pan profesor Jehlička nedokázal rozhodnout mezi turnusem a pravidelnou výukou, takže přednáška měla nevýhody obojího. Sešli jsme se asi osmkrát v různé dny.. tu v úterý, tu ve středu, tu v pátek... Když se člověku nehodí termín přednášky (např. se mu s něčím kryje), může si jí zapsat napřesrok. Ale když někdo ze zásady přednáší v chaoticky volené termíny, nedá se s tím dělat nic. Když někdo zrovna chyběl na hodině, kde se domlouvala forma zápočtu nebo termín jeho odevzdání, měl smůlu. Vyučující neposílal žádné hromadné maily s těmito informacemi a jelikož studenti byli z různých oborů, nemohli si to vzájemně sdělit. A vzhledem k celkové chaotičnosti předmětu bylo téměř nemožné se v těchto základních informacích zorientovat. Zkouška, ať už dopadne jakkoli, nebude spravedlivě ohodnocena. Jelikož z přednášek nevyplynulo, o čem předmět je, nevěděla jsem, co se učit. Něco málo jsem si tedy přečetla z těch smysluplnějších lekcí a šla jsem na zkoušku. Jelikož se mi jediný vypsaný termín moc nehodil, přišla jsem asi o 10 minut později. V místnosti, kde se zkouška konala, nebyl ani pan profesor Jehlička, ani nikdo z jeho spolupracovníků. Zkouška byla písemná, ale už tam nebyl žádný volný list s otázkami. Tak jsem vzala vlastní papír a opsala jsem si otázky od ostatních. Odpovědi také, v míře, kterou jsem uznala za slučitelnou s celkovou úrovní svých znalostí (tj. opsala jsem to, na co bych si třeba zrovna nevzpomněla, ale nikoli to, co jsem v životě neslyšela). Otázky byly formulované tak, že správná odpověď závisí spíše na náhodné interpretaci jak to bylo myšleno a co chce slyšet, než na znalostech. Jedna otázka např. zněla ?Které satelity jsou z hlediska exobiologie obzvláště zajímavé?? Ale znamená to, že máme vypsat všechny, o nichž byla v přednášce zmínka, že mají nějakou vlastnost spojovanou s možností existence života, nebo máme vypsat jen pár těch, na kterých je existence života nejpravděpodobnější? Máme prokázat paměť na jména nebo hlubší znalosti vlastností zajímavých pro exobiologii? Tak jsem tam napsala jen tři, o kterých jsem si vzpomněla na nějaké podrobnosti, kterými bych tu odpověď byla případně schopná vysvětlit, i když sousedka tam měla pět jmen. A na základě téhle frašky mám dostat známku? Spíš bych měla dostat odškodné za ztrátu času. To co jsem napsala asi není právě konstruktivní kritika. Ale konstruktivní kritika je možná jen tam, kde je nějaký zlepšovatelný základ. Tato přednáška ale nevykazuje ani sebemenší pokus o nějakou koncepci. A ze strany pana profesora Jehličky ani sebemenší snahu aby přednáška studentům něco přinesla. Zdálo se, jako by ignoroval možnost, že tam jsme proto, abychom se něco dozvěděli, a že kdybychom chtěli proflákat odpoledne, najdeme si vlastní a příjemnější způsob nicnedělání. Tato přednáška jako celek nejde zlepšovat. Tato přednáška jako celek neexistuje. |
| Odpověď se objeví jen co bude mozno kritiku konstruktivně vyhodnotit Jan Jehlička, Dr. |
| Souhlasím s řadou poznatků a kritikou a děkuji. Nerozumím mnoha formulacím, např. první větě. Na vysoké škole se studenti věnují rozšiřování si svých obzorů s.l. Ačkoli mají studenti v současnosti možnost se vyjadřovat takřka ke všemu, základní pravidlo slušné komunikace a chování by mělo platit. Formulace zde užité pravidla na mnoha místech překračují. To že student opisuje u písemné zkoušky ačkoli byli studenti upozorněni na nepřijatelnost takového postupu svědčí o velmi specifickém náhledu na vysokoškolské studium. Přednáška bude přepracována, tak aby vhodneji oslovovala studenty různého stupně. Jan Jehlička, Dr. |
| Student zakázal zobrazování osobních údajů, 30.03.2010, 2. Ročník, Biologie, bakalářské |
| Vzhledem k tomu, že v zimním semestru 2009/2010 běžela přednáška poprvé, nebylo to tak hrozné. Jde jen o to, že byl docela chaos, zvláště v dohodě na rozvrhu a potom i trochu v teoretickém výkladu, který byl někdy zmatený a bez jasných návazností. Ale jak říkám, v dalších letech se struktura přednášky určitě zlepší a je dobře, že přednášku na podobné téma na PřF máme. Rozhodně bych vyzvednul praktickou část, demonstrace přístrojů a práce s nimi (alespoň pro mě) byla velmi zajímavá. Co se literatury týče, v češtině je řada populárně naučných knih. |