Při výběru garanta předmětu se zobrazují připomínky jak k němu, tak ke všem vyučujícím daného předmětu. Při výběru vyučujícího, který garantem není, se zobrazují připomínky vztažené pouze k němu.
doc. RNDr. Jana Barthová, CSc. [31-250], Biochemie I (kata) [MC250P40A, přednáška]
Možná by bylo dobré dávat nějaké materiály z přednášek na internet, aby studenti stíhali více vnímat vykládanou látku. Ale jinak byly přednášky dobré a záživné.
prof. RNDr. Jiří Hudeček, CSc. [31-250], Pokročilé praktikum z biochemie pro KATA [MC250C03, laboratorní práce]
Praktika spojená s biochemií mě nikdy moc nebavila, ale tohle mne opravdu zaujalo. Vykonávali jsme úlohy, které se v praxi normálně provádí a navíc byly i zajímavé. A na konci jsme si při psaní JEDINÉHO protokolu mohli vyzkoušet, jak by měla vypadat bakalářská práce. Bylo to fajn, i příjemné prostředí.
prof. RNDr. Jiří Hudeček, CSc. [31-250], Pokročilé praktikum z biochemie [MC250C17N, laboratorní práce]
Asi nejlepsi prakltika jakymi jsem zatim na skole prosel. Vetsina uloh byla zajimava. Libi se mi system hodnoceni prace a take vedeni si protokolu (ucelnych a praktickych - jde o obsah a ne formu). A psani zaverecneho protokolu ze svych poznamek je take skvely napad.
prof. RNDr. Jiří Hudeček, CSc. [31-250], Pokročilé praktikum z biochemie [MC250C17N, praktická cvičení]
v bakalarske casti studia mnohdy neni prilis prilezitosti vyzkouset si neco praktickeho, takze bylo praktikum prinosne. prurez pouzivanymi metodami umozni v budoucnu studentum mnohe veci si snaze predstavit.
Milá kolegyně/milý kolego
- bohužel nemohu být konkrétnější, protože díky anonymitě ani nevím, ke komu z vedení se připomínky vztahují (tj. bodování, resp. diskuse k protokolům), ale
1. pokud jde o "bodování výsledku", víte nejlépe, že je "minoritní", tj. 2 body z deseti. Kritériem (alespoň pokud boduji já) je, zda to, že úloha "nevyšla", má něco společného s Vaší (ne)kvalitou práce (pak obvykle 1 bod strhnu), nebo je to "vyšší moc" (a pak nestrhávám)
2. stejné úlohy: snažíme se, a již několik let se nám to daří, aby "stěžejní" úlohy (ty, na něž se pak odvoláváme) dělali všichni. U všech úloh to z kapacitních důvodů nejde (muselo by být více "turnusů", ale to kapacitně/rozvrhově obvykle nelze), přesto se aspo%n sanžíme, abyste si "sáhli" na stejné přístroje,
3. vyhodnocení protokolu (pokud vím, normálně se píše jen jeden, vylosovaný): vzhledem k tomu, že jeho psaní předchází cca hodinová speciální instruktáž, pak vyhodnocení opět cca hodina s vytknutím "společných" chyb, které se opakují, je možné, že Vám už specielně tyto chyby vytknuty nebyly. "Nic moc" se pravděpodobně vztahuje spíše na ÚSILÍ, které jste protokolu věnoval/a, resp. na splnění našeho požadavku, že má jít o "trénink na bakalářku", a že se máte samostatně pustit do hledání relevantní literatury. Znamená to tedy "protokol, který nenadchnul, byl udělán právě tak, aby to stačilo, ale neukazuje na Váš hlubší zájem". Spokojen/a?
4. počítače: nevidím přínos. Počítač už má (téměř) každý, a snad ho i ovládá. To, co chceme trénovat, je zručnost a ovládání "klasických přístrojů". Je sice pravda, že v praxi se často pracuje "přes PC", ale nejprve musí někdo systém nastavit. A to budete s vysokou pravděpodobností Vy.
Jiří Hudeček, CSc.
prof. RNDr. Jiří Hudeček, CSc. [31-250], Úvod do pokročilé biochemie [MC250P02, cvičení]
Cvičení jsou z hlediska přípravy vlastní prezentace z vybraného článku, jejím odpřednášní, procvičení porozumění anglickému textu a vyhledávání dodatečných informací užitečná.
prof. RNDr. Jiří Hudeček, CSc. [31-250], Úvod do pokročilé biochemie [MC250P02, přednáška]
Přednáška splňuje přesně to k čemu byla vytvořena - udržet v nás znalosti z biochemie. Zkouška obsahuje i netradiční část hodnocení a test "na zkoušku" a jeho následné hodnocení byl velmi užitečný pro představu, jak zkoušku správně napsat, i když hodnocení je už z principu z části subjektivní a tudíž i potencionálně diskutabilní.
Tento předmět spíše něž, aby navazoval na povinnou Biochemii na bakalářském stupni, ji spíše opakuje, a jde více do podrobností, což neznamená, že by se jednalo o jednoduchou zkoušku. Co Vám pomůže k úspěchu je jistě prof. Hudečka oblíbená přeměna citrátu na iso-citrát,kterou bylo potřeba se naučit i ke SSZK.
prof. RNDr. Jiří Hudeček, CSc. [31-250], Metody biochemie I [MC250P09A, přednáška]
Příklad jako součást zkoušky, je sice užitečný, ale na přednáškách by se jich mohlo(podle mého názoru) spočítat více.
Já jako méně intaligentní student bych ocenila, kdybych si je mohla více procvičit (legální zdroj).
Přednášky byly hezké. Při učení na zkoušku by se hodily aktuálnější skripta.
Jestli nějaké budou, ráda si je pořídím:).
pomerne mnoho informaci na prednasce, ktere je treba si predstavit. na druhou stranu neni zminovano vse, jsou zduraznovany zajimave a dulezite veci. pochopeni vyrazne napomahaji pochopitelne nacrtky. rozsah tematu a prideleny cas nuti prednasejiciho ke sviznemu vykladu, je tedy treba nektere detaily dostudovat z knih.
Předmět je užitečný, doporučuji si jej zapsat. Pan Doc. Hudeček nám výuku zpestřoval donesenými "pomůckami" týkajícími se daného tématu a zajímavostmi. Tak, jak byla přednáška organizována, vyhovovala mi :-)
Děkuji Doc. Hudečkovi za trpělivost, kvalitní přednášky a spravedlivé hodnocení u zkoušky.
Dobrý nápad, doplním jako "elektronickou přílohu".
Přednáška se zaměřuje na skutečně základní metody manipulace s (biologickým) materiálem v laboratoři - splnění tohoto předmětu tudíž není nijak složité.
Přednášce a hlavně studentům by jistě pomohlo, kdyby byl výklad k dispozici i ve formě prezentací (tím je ovšem myšleno obsáhlejších/návodnějších než je tomu dosud) - totéž platí i pro předmět MC250P09B.
prof. RNDr. Jiří Hudeček, CSc. [31-250], Metody biochemie II [MC250P09B, přednáška]
Studijní literatura je dobře dostupná, hodně věcí lze díky kvalitnímu sylabu přednášky nalézt na internetu. "Slajdy" z přednášek by však na škodu nebyly.
Po pravdě řečeno, nevím, jaké metody máte na mysli. Na rozdíl od přednášky Metody I., ve které se vzhledem k jejímu úvodnímu charakteru a k potřebě návaznosti probírá i "historie" některých metod, se v této přednášce žádné skutečně "historické" metody (a už vůbec ne takové, které by se 50 let nepoužívaly) neprobírají.
Vzhledem k tomu, že jde o nepodepsaný příspěvek, nemohu si s Vámi bohužel o věci ani popovídat, abych si ujasnil, o jaké metody jde. Vzhledem k rozsahu (hodinovému) přednášky a rozsáhlosti problematiky tak jako tak není čas na nějaké podrobné probrání jednotlivých metod - o řadě z nich ostatně běží specializované semestrální (i delší) přednášky - tato přednáška má charakter "úvodu" nabo "přehledu", a těžko tomu může být jinak.
Přednáška pokrývá základy většiny spektrálních metod, které by nepochybně měly být alespoň v povědomí každého správného chemika. Výklad je veden poměrně poutavě, čistě popisně bez (ZDE) zbytečné záplavy matematických a fyzikálních konstrukcí.
Kladně hodnotím možnost výběru jedné z podotázek při zkoušce.
Jako jeden, řekněme, nedostatek přednášky bych uvedl někdy značné zestručnění vykládané metody a zvláště pak případných jejích aplikací právě v biochemii, které později při učení na zkoušku může studenta nutit hledat znovu celý princip na jiných místech na webu či v učebnicích (což však nakonec při druhém pohledu také není úplně na škodu). Možná by pomohlo navýšení vyučovacích hodin na 3/0 za týden při zachování počtu kreditů.
prof. RNDr. Jiří Hudeček, CSc. [31-250], Hemoproteiny a metaloproteiny [MC250P11, přednáška]
Měl bych snad jen připomínku k literatuře a dostupnosti studijních materiálů. Hodně věcí z přednášky lze nalézt ve Voetovi, ale ne vše.
U zkoušky mohl být pan docent náročnější. Na druhou stranu, 2 kredity se mi zdají málo, ale to je zdá se obecný problém u většiny volitelných přednášek. Tři kredity by byly optimální.
Osobně přednáška prohloubila a ucelila informace získané na předchozích přednáškách.
Probíraná tematika mi přišla zajímavá, i když možná bylo příliš věnováno hemoglobinu na úkor ostatního. Materiály k přednášce jsou ovšem dosti nepřehledné a zkratkovité, navíc sežazení naskenovaných průsvitek do souborů je mnohdy nelogické - například v souboru "Chlorofyl" bych čekal informace o chlorofylu a eventuelně fotosyntese, nikoli však přeměny žlučových barviv ve střevě nevo porfirie.
prof. RNDr. Jiří Hudeček, CSc. [31-250], Biochemie I (kata) [MC250P40A, přednáška]
vycetl bych trochu vice zmatecny vyklad kdy pan hudecek rekne neco velmi zajimaveho co vas probudi ze zamisleni ale v zapeti mluvi dlouho nudne a svym hlasem uspava a kort po ranu
prof. RNDr. Jiří Hudeček, CSc. [31-250], Biochemie II (kata) [MC250P40B, přednáška]
Přednášky byly fajn. Jen mi nepřišlo příliš účinné probírat metodiku jen teoreticky. Když o tom má student alespoň nějakou představu, je to OK. Ale když o tom neví naprosto nic a dané přístroje nikdy neviděl je to složité. Ne všichni mají střední chemickou průmyslovku. Já například mám úplně všeobecné gymnázium a tam jsme v chemii skončily karboxylovýma kyselinama a laborky jsme neměli vůbec. Jak se kouká do mokroskopu bych ještě pochopila, bez toho, abych u něj seděla, ale jak si ho mám nastavit a seřídit, když nevím na co je jaké "hejblátko" je pro mě dosti složité.
Toto není negativní hodnocení Vás jako vyučujícího, ale systému jakým se metodika vyučuje.
Milá kolegyně, je to staré a prakticky neřešitelné dilema: "teoretické probírání" metod před praktiky (nazvěme to třeba "model 1", to je to, co funguje nyní) je suché a málo záživné, obtížné na představivost. Pakliže se ale postupuje opačně ("model 2": nejdříve praktika, pak teorie, také jsme vyzkoušeli a možná místy ještě běží), zvrhnou se často praktika v pusté slévání roztoků a otáčení knoflíků na přístrojích, bez toho, aby studenti pochopili oč jde.
Bohužel, tam, kde chybí aspoň základní snaha se TROCHU učit průběžně - viz také moje odpověď na další, anonymní dotaz - to takhle tristně občas skončí tak jako tak. Fascinuje mne, když u přijímacích zkoušek do navazujícího magisterského studia mnohdy zkoušený nezná metodu (např. některou chromatografickou), o které jsme mluvili v biochemii, poté si ji prakticky vyuzkoušel v praktiku z biochemie (a ještě navíc v analytické chemii, ze které je vlastně otázka). Není to nic výjimečného, mám za sebou tyto zkoušky před krátkou dobou.
Jiří Hudeček, CSc.
Protože jde o anonym, mám trochu potíž s odpovědí. Nemám pocit, že bych byl arogantní a neochotný, a to ani pokud jde o vypisování termínů (nemůžu mluvit za cvičení k Biochemii II, skutečností je ovšem, že stále velké množství lidí nemá zápočet). Naopak mne samozřejmě "nadzvedne", když vypíšu termín (vždy jeho "časovou polohu" oznamuji poměrně dlouho předem, i když přiznávám, že někdy je "na SISu" až jeden-dva týdny předem, 4 dny se mi opravdu zdají extrémní - a pokud k takové situaci došlo, byl to zcela jistě termín "na objednávku" studentů) a ze zkoušených nikdo neuspěje (jako se stalo naposledy, kdy z 20 přihlášených nikdo neměl potřebných 50% bodů, našli se i "výtečníci", kteří dosáhli 2 bodů ze 30 možných). Mám pak pocit, že studenti hřeší na fakt, že neúspěch u zkoušky příliš mnoho neznamená (díky liberalizaci studijních předpisů rozhodně méně, než za časů mého studia) a zkoušku chápou jako zkoušení, kolik toho vydržím.
Uznávám, že předmět je obtížný a rozsáhlý, a že mu nesvědčí rozdělení do dvou semestrů oddělených prázdninami. Když v 2. semestru začínám cvičení k "Biochemii I.", VŽDY upozorňuji na tyto problémy, a na nutnost se alespoň ZÁKLADY učit PRŮBĚŽNĚ (takové informace vždy zůstávají v hlavě déle). Bohužel, jen málokdo se těmito doporučeními řídí - pokud by tak učinil, nebyl totiž problém se zkouškou. Zdá se, že stále častěji se uplatňuje využívání "krátkodobé paměti" při učení se na zkoušku: rychle si "natlačit do hlavy" potřebné minimum, a pak zase stejně rychle si "hlavu vyčistit", aby v ní bylo místo na další předmět. To je naprosto proti duchu a smyslu vysokoškolského studia, většinu základních informací by měl student v hlavě podržet "napořád" (a já už skoro nic jiného než základní informace ani nezkouším). Potom by nejméně na "dobře" musel napsat zkouškový test kdykoliv, i "z voleje". Ani moje snaha trochu studenty v rámci cvičení k Biochemii I. donutit nějakými testy k tomu, aby se takto průběžně učili, nijak zatím neuspěla, někteří si prostě z neznalostí nic nedělají, popř. se omlouvají turnusovými praktiky.
Ostatně si myslím, že je dobré se učit základní chemické předměty (přinejmenším organiku, biochemii a fyzikálu) SPOLEČNĚ, jedno potřebuje druhé a někdy je docela i těžké oddělit, z "které chemie" vlastně ta či ona (ne)znalost je.
Jiří Hudeček, CSc.
Připomínka mne vyprovokovala k tomu, že jsem si dal práci a zjistil, jak to s termíny bylo (díky SISu je to velmi snadné). Takže uvádím přehled termínů (vždy datum, v závorce datum vypsání, kapacitu/počet přihlášených - tohle může být trochu zkreslující, protože některé z termínů byly pro dva předměty):
19.1 (6.1.) 20/9, 26.1 (6.1.) 20/7, 28.1. (16.1.) 20/7 - toto jsou "povinné" tři termíny ve zkouškovém odbobí
24.2.(18.2) 20/9 přidaný termín ve zkouškovém období poté, co přibyli další adepti se složeným zápočtem
5.3. (2.3.) 10/4 - tento termín měl/a asi pisatel/ka na mysli, byl to ovšem "vydyndaný" termín, který jsme vypsla na přímou žádost studentů už v době výuky v LS, proto je také malá kapacita (nebyla k dispozici vhodná posluchárna)
21.4. (10.4.) 16/15, 19.5. (7.5.) 16/16 (první termín s plně využitou kapacitou), 25.6. (15.6.) 25/22 (termín, kdy zkoušku nesložil NIKDO z přihlášených).
Jiří Hudeček, CSc.
Doplnění informací k termínům (moje odpovědi se řadí "obráceně", tj. nejstarší jsou nejníže)
termín 21. 7, vypsán 8.7., kapacita 30, přihlásilo se 8,
"poslední termín" 18.9., vypsán 4.8., kapacita 40, ke dnešku (18.8) přihlášeno 19.
Takže: jak je to s těmi termíny? nebylo by lépe začít sebekritikou?
Chcela by som pochvalit doktora Hudecka za zaujimave prednasky a naozaj znacnu ochotu pri vypisovaní termínov. To iste plati aj pre Metódy biochemie II.
