|
|
Připomínky k výuce (Oba semestry)
Při výběru garanta předmětu se zobrazují připomínky jak k němu, tak ke všem vyučujícím daného předmětu. Při výběru vyučujícího, který garantem není, se zobrazují připomínky vztažené pouze k němu.
| doc. RNDr. Jana Barthová, CSc. [31-250], Biochemie II (kata) [MC250P40B, přednáška] |
| Student zakázal zobrazování osobních údajů, 18.02.2007, 2. Ročník, Klinická a toxikologická analýza, bakalářské |
| Možná by bylo dobré dávat nějaké materiály z přednášek na internet, aby studenti stíhali více vnímat vykládanou látku. Ale jinak byly přednášky dobré a záživné. |
| prof. RNDr. Jiří Hudeček, CSc. [31-250], Biochemie II (kata) [MC250P40B, přednáška] |
| Student zakázal zobrazování osobních údajů, 20.06.2006, 2. Ročník, Klinická a toxikologická analýza, bakalářské |
| Přístup Doc.Hudečka ke studentům mi velice vyhovoval. |
| Student zakázal zobrazování osobních údajů, 12.02.2009, 2. Ročník, Klinická a toxikologická analýza, bakalářské |
| Přednášky byly fajn. Jen mi nepřišlo příliš účinné probírat metodiku jen teoreticky. Když o tom má student alespoň nějakou představu, je to OK. Ale když o tom neví naprosto nic a dané přístroje nikdy neviděl je to složité. Ne všichni mají střední chemickou průmyslovku. Já například mám úplně všeobecné gymnázium a tam jsme v chemii skončily karboxylovýma kyselinama a laborky jsme neměli vůbec. Jak se kouká do mokroskopu bych ještě pochopila, bez toho, abych u něj seděla, ale jak si ho mám nastavit a seřídit, když nevím na co je jaké "hejblátko" je pro mě dosti složité.
Toto není negativní hodnocení Vás jako vyučujícího, ale systému jakým se metodika vyučuje. |
| Milá kolegyně, je to staré a prakticky neřešitelné dilema: "teoretické probírání" metod před praktiky (nazvěme to třeba "model 1", to je to, co funguje nyní) je suché a málo záživné, obtížné na představivost. Pakliže se ale postupuje opačně ("model 2": nejdříve praktika, pak teorie, také jsme vyzkoušeli a možná místy ještě běží), zvrhnou se často praktika v pusté slévání roztoků a otáčení knoflíků na přístrojích, bez toho, aby studenti pochopili oč jde.
Bohužel, tam, kde chybí aspoň základní snaha se TROCHU učit průběžně - viz také moje odpověď na další, anonymní dotaz - to takhle tristně občas skončí tak jako tak. Fascinuje mne, když u přijímacích zkoušek do navazujícího magisterského studia mnohdy zkoušený nezná metodu (např. některou chromatografickou), o které jsme mluvili v biochemii, poté si ji prakticky vyuzkoušel v praktiku z biochemie (a ještě navíc v analytické chemii, ze které je vlastně otázka). Není to nic výjimečného, mám za sebou tyto zkoušky před krátkou dobou. Jiří Hudeček, CSc. |
| Protože jde o anonym, mám trochu potíž s odpovědí. Nemám pocit, že bych byl arogantní a neochotný, a to ani pokud jde o vypisování termínů (nemůžu mluvit za cvičení k Biochemii II, skutečností je ovšem, že stále velké množství lidí nemá zápočet). Naopak mne samozřejmě "nadzvedne", když vypíšu termín (vždy jeho "časovou polohu" oznamuji poměrně dlouho předem, i když přiznávám, že někdy je "na SISu" až jeden-dva týdny předem, 4 dny se mi opravdu zdají extrémní - a pokud k takové situaci došlo, byl to zcela jistě termín "na objednávku" studentů) a ze zkoušených nikdo neuspěje (jako se stalo naposledy, kdy z 20 přihlášených nikdo neměl potřebných 50% bodů, našli se i "výtečníci", kteří dosáhli 2 bodů ze 30 možných). Mám pak pocit, že studenti hřeší na fakt, že neúspěch u zkoušky příliš mnoho neznamená (díky liberalizaci studijních předpisů rozhodně méně, než za časů mého studia) a zkoušku chápou jako zkoušení, kolik toho vydržím.
Uznávám, že předmět je obtížný a rozsáhlý, a že mu nesvědčí rozdělení do dvou semestrů oddělených prázdninami. Když v 2. semestru začínám cvičení k "Biochemii I.", VŽDY upozorňuji na tyto problémy, a na nutnost se alespoň ZÁKLADY učit PRŮBĚŽNĚ (takové informace vždy zůstávají v hlavě déle). Bohužel, jen málokdo se těmito doporučeními řídí - pokud by tak učinil, nebyl totiž problém se zkouškou. Zdá se, že stále častěji se uplatňuje využívání "krátkodobé paměti" při učení se na zkoušku: rychle si "natlačit do hlavy" potřebné minimum, a pak zase stejně rychle si "hlavu vyčistit", aby v ní bylo místo na další předmět. To je naprosto proti duchu a smyslu vysokoškolského studia, většinu základních informací by měl student v hlavě podržet "napořád" (a já už skoro nic jiného než základní informace ani nezkouším). Potom by nejméně na "dobře" musel napsat zkouškový test kdykoliv, i "z voleje". Ani moje snaha trochu studenty v rámci cvičení k Biochemii I. donutit nějakými testy k tomu, aby se takto průběžně učili, nijak zatím neuspěla, někteří si prostě z neznalostí nic nedělají, popř. se omlouvají turnusovými praktiky. Ostatně si myslím, že je dobré se učit základní chemické předměty (přinejmenším organiku, biochemii a fyzikálu) SPOLEČNĚ, jedno potřebuje druhé a někdy je docela i těžké oddělit, z "které chemie" vlastně ta či ona (ne)znalost je. Jiří Hudeček, CSc. |
| Připomínka mne vyprovokovala k tomu, že jsem si dal práci a zjistil, jak to s termíny bylo (díky SISu je to velmi snadné). Takže uvádím přehled termínů (vždy datum, v závorce datum vypsání, kapacitu/počet přihlášených - tohle může být trochu zkreslující, protože některé z termínů byly pro dva předměty):
19.1 (6.1.) 20/9, 26.1 (6.1.) 20/7, 28.1. (16.1.) 20/7 - toto jsou "povinné" tři termíny ve zkouškovém odbobí 24.2.(18.2) 20/9 přidaný termín ve zkouškovém období poté, co přibyli další adepti se složeným zápočtem 5.3. (2.3.) 10/4 - tento termín měl/a asi pisatel/ka na mysli, byl to ovšem "vydyndaný" termín, který jsme vypsla na přímou žádost studentů už v době výuky v LS, proto je také malá kapacita (nebyla k dispozici vhodná posluchárna) 21.4. (10.4.) 16/15, 19.5. (7.5.) 16/16 (první termín s plně využitou kapacitou), 25.6. (15.6.) 25/22 (termín, kdy zkoušku nesložil NIKDO z přihlášených). Jiří Hudeček, CSc. |
| Doplnění informací k termínům (moje odpovědi se řadí "obráceně", tj. nejstarší jsou nejníže)
termín 21. 7, vypsán 8.7., kapacita 30, přihlásilo se 8, "poslední termín" 18.9., vypsán 4.8., kapacita 40, ke dnešku (18.8) přihlášeno 19. Takže: jak je to s těmi termíny? nebylo by lépe začít sebekritikou? Jiří Hudeček, CSc. |