Při výběru garanta předmětu se zobrazují připomínky jak k němu, tak ke všem vyučujícím daného předmětu. Při výběru vyučujícího, který garantem není, se zobrazují připomínky vztažené pouze k němu.
doc. RNDr. Vladimír Vondrejs, DrSc. [31-140], Genové inženýrství [MB140P36, cvičení]
Cviceni se mi zdalo pro vetsinu studentu ponekud stresujici, zvlaste pri zkouseni u tabule. Vyklad k praktickym prikladum byl dost rychly a bylo obtizne ho v nalezite mire sledovat. Urcite by bylo lepsi, kdyby tempo bylo volnejsi s durazem na pochopeni latky vetsinou studentu a ne jen nekolika malo bystrejsimi lidmi.
Predmet sam o sobe vcelku zajimavy, ale narocny na objem dat k zapamatovani a dost i na premysleni. Myslim, ze by nebylo na skodu, udelat z promitanych blan pocitacovou prezentaci dostupnou pro studenty. To by bylo uzitecne jak pri priprave na zkousku, tak ke konfrontaci se skripty, ktera se ne vzdy kryla s prednaskou. Zkouska se mi zdala dost tezka, nejsem si jista, zda vsechny pozadovane informace na prednasce zaznely s patricnym durazem a ne jen tak letmo.
V průběhu semestru jsem tenhle předmět moc nechápal, obzvláště ty cvičení. Když jsem se to pak učil, tak to do sebe všechno hezky zapadlo a začalo dávat smysl. Z toho plyne, že na cvičení je nutné se připravovat, jinak se člověk moc nechytá. Teď když se podívám do zápisků, tak je to celkem jasné - to je jen rada příštím generacím...
Jinak je to rozhodně přínosné, člověk pochopí principy toho, co dělá běžně v laboratoři i metody, které se zase tak často nepoužívají.
Zkouška je celkem jednoduchá, dost času, žádný stres, ale chce to problém pochopit a ne se to naučit nazpaměť.
Mgr. Václav Vopálenský, Ph.D. [31-140], Genové inženýrství [MB140P36, přednáška]
Dr. Vopálenský bohužel nepřednáší příliš poutavě, ani srozumitelně, alespoň co se týče výslovnosti. Prezentace jsou ale dobře provedené, což dodává látce na lepší srozumitelnosti.
Pokud se tomuto předmětu můžete vyhnout, tak to udělejte. Zvládnutí zkoušky je pekelně těžké, pokud člověk nemá několikaleté laboratorní zkušenosti. Byla jsem témeř na všech přednáškách, které ovšem po půlhodině monotóního vyjmenovávání všelijakých PCR enzymů začaly být obvykle velmi nezáživné - a i přesto jsem u zkoušky ani netušila, že bychom se o některých věcech zmiňovali.
V průběhu semestru jsem tenhle předmět moc nechápal, obzvláště ty cvičení. Když jsem se to pak učil, tak to do sebe všechno hezky zapadlo a začalo dávat smysl. Z toho plyne, že na cvičení je nutné se připravovat, jinak se člověk moc nechytá. Teď když se podívám do zápisků, tak je to celkem jasné - to je jen rada příštím generacím...
Jinak je to rozhodně přínosné, člověk pochopí principy toho, co dělá běžně v laboratoři i metody, které se zase tak často nepoužívají.
Zkouška je celkem jednoduchá, dost času, žádný stres, ale chce to problém pochopit a ne se to naučit nazpaměť.
Přednáška byla velmi zajímavá, dobře odpřednášená, s velkým praktickým uplatněním v laboratorní praxi. Pro studenty bez jakýchkoliv zkušeností s genovým inženýrstvím může být tento předmět dost náročný. Zkouška mi přišla náročností přiměřená přednášce, v písemce bylo několik zajímavých otázek na zamyšlení. Cvičení s Doc. Vondrejsem se mi nezdálo přínosné.
Přednášejícímu často není rozumět, co říká a používá mnohdy se samozřejmostí termíny nebo příklady, které jsou pro nás nové nebo neznámé, a proto nebývají přínosné. V rychlosti a sledu přednášky se proto hůře drží pozornost.
Předmět celkově hodnotím velmi pozitivně, jsem ráda, že si zachovává určitou úroveň- ačkoliv se jedná o psaný test, není opsatelný a prověřuje především zda student probíranou látku pochopil. Takových zkoušek už je u nás na fakultě opravdu málo. Každopádně jednu připomínku bych přecijen měla. Myslím, že cvičení by měla být pro všechny povinná a ideálně by se měla nahrazovat v případě, že z nějakého důvodu odpadnou- příklady jsou pro nováčky v genovém inženýství poměrně složité a praktická znalost a řešení konkrétních příkladů mi přijde účelnější než teorie, která je bez konkrétních příkladů poměrně složitá a nejasná.
