Výsledky projektu Úmyslná usmrcení: srovnávací trestněprávní a kriminologická studie

Třetí část výstupu tvoří opět odborná stať, která bude pod názvem ,,Vyprovokované zabití v německém trestním právu“ je bude uveřejněna v časopise Kriminalistika č. 4/2008, v rozsahu cc. 20 normostran. V tomto článku se věnuji druhému z typických privilegujících znaků v úpravách úmyslných usmrcení, a to tzv. provokaci ze strany usmrcené osoby. Tento znak se v podobě ,,zavrženíhodného jednání“ objevuje jako druhá alternativa v již zmíněném ust. § 139 odst. 1 osnovy trestního zákoníku. Nejprve se zabývám obecně otázkami tzv. kriminologického zavinění a jejich zohlednění v trestním právu. Konkrétní trestněprávní otázky jsou však zkoumány na pozadí německé právní úpravy (§ 213 StGB) tzv. méně závažného případu zabití, jehož první v zákoně uvedenou alternativou je zabití vyprovokované poškozeným. Text je rozčleněn podle klíčových problémů a vychází z určité konfrontace mezi německou naukou a judikaturou. Jednotlivé dílčí otázky jsou ilustrovány bohatou kasuistikou.

Jde o pokračování prvního části výstupu, jež je věnováno podrobnému vylíčení vývoje koncepce usmrcení v ospravedlnitelném afektu v historických i platných trestních zákonech ve střední Evropě. Detailně se článek zabývá úpravou rakouskou, německou a švýcarskou. Závěrečná část představuje analýzu aktuálně navrhované úpravy deliktů zabití a vraždy v osnově trestního zákoníku. Je zkoumán vzájemný vztah navrhovaných ustanovení a jejich jednotlivé výkladové alternativy, a to na základě poznatků v článku uvedených. Navrhovaná úprava je co do jejích předností i nedostatků, systematiky, účelnosti a tvrdosti porovnávána s cizími a historickými úpravami.

První část výstupu je věnována privilegovaným skutkovým podstatám úmyslného usmrcení v tzv. ospravedlnitelném afektu. Jde o odbornou stať v rozsahu cc. 43 normostran, která bude publikována v č. 9 a 10. časopisu Trestní právo, takže stránky uvedené výše jsou zatím orientační. Prvé pokračování pojednává o diferenciaci deliktů homicidia v obecné rovině, kde tzv. kvalifikovaný, ospravedlnitelný afekt hraje roli významného rozlišujícího znaku jednotlivých skutkových podstat. Následuje zkoumání pojmu a významu afektu z hlediska obecné psychologie a filozofie s tím, že je odkazováno na jednotlivé psychologické školy a jejich přístup k silným lidským emocím, jejich genezi a vlivu na svobodu rozhodování. Poté přecházím ke klíčovým aspektům tzv. afektdeliktu z hlediska trestní odpovědnosti pachatele. Podrobně je pojednáno o otázkách příčetnosti, o vlivu afektu na posouzení zavinění (zejména úmyslu) pachatele, o vlivu afektu na nebezpečnost, resp. závažnost trestného činu (sociálně- etické hledisko) a konečně o problematice příčinného vztahu mezi afektem a trestným jednáním. Na závěr obecné části jsou zmíněna některá specifika ohledně znaků skutkové podstaty trestného činu. Prostor je věnován rovněž vztahu mezi tzv. afektdelikty a jednáním v nutné obraně.