Výsledky projektu Ontologické základy rétoriky

Moje druhá kapitola navazuje na obecný výklad rétoriky v kapitole první a je věnována Gorgiovi. Tato kapitola je v podstatě hutným shrnutím mých dosavadních výsledků na poli "studia gorgiana".

Gorgiás je v ní traktován jako dodnes nejvýznamější filosofický myslitel rétoriky, který představuje zcela autonomní alternativu vůči teoretické posici klasické filosofické tradice, z níž povstala novověká esencialistická věda a racionalismus. Gorgiovo filosofické východisko je představeno jako principiálně nepolitická, přesto však mnohem případnější myšlenková báze politického myšlení v hellénském smyslu, než klasická THEÓRÍÁ.

Kapitola je postavena na dvou hlavních pilířích: historické rekonstrukci filosofie nebytí z Gorgiova spisu PERI TÚ MÉ ONTOS É PERI FYSEÓS a historické rekonstrukci Gorgiovy logoplastiky ze spisů Chvála Heleny a Obrana za Palaméda. Následně je provedena syntéza metodou racionální rekonstrukce, která propojuje oba pilíře Gorgiovy nauky o logu do jednotného konceptuálního schématu, doplněného obrazem gorgiánské pedagogické a tvůrčí praxe. Jako centrální se ukazují koncepty FYSIS a KAIROS, které jsou propojeny tragickým pojetím LOGu.

Vzhledem ke zmíněnému zpoždění projektu jsem měl možnost druhou kapitolu výrazným způsobem přepracovat, zahrnout do ní výsledky svého ročního bádání v duchu gp GAUK a zohlednit nejnovější literaturu z prostředků GAUK pořízenou.
To se týká zejména kritické reflexe příliš "apropriačního" neosofistického výkladu gorgiánské rétoriky a naopak zdůraznění tragické, tj. umělecké podstaty Gorgiovy nauky o logu. Je tak zdůrazněn rozdíl mezi praktickým řečnictvím (sofisté) a rétorikou jakožto autonomní naukou zahrnující epistemologii, pedagogiku, teorii a praxi komunikace etc. Dále jsem přehodnotil Ísokratovo dílo zejména ve smyslu zdrojů pro zpětnou rekonstrukci nauky jeho učitele.

Pozn.: Uvedené stránkování odpovídá reálnému počtu stran mé kapitoly, přesná paginace v rámci sv. 1. mi není známa.

Dějiny politického myšlení je representativní řada nakl. OIKOYMENH, která shrnuje výsledky práce desítek akademických specialistů. Celý projekt má téměř dvouleté zpoždění, svazek 1. (Antika) aktuálně prochází závěrečnou úpravou, svazek 2. (Středověk a renesance) bude pravděpodobně vydán v těsném závěsu. Číslo publikace v rámci nakladatelství OIKOYMENH: 302

Moje kapitola "Rétorika" teoreticky představuje titulní obor, zcela klíčový pro řeckou kulturu politického logu a vysvětluje její v Čechách zcela opomíjený význam jakožto "epistemické" základny celé hellénské kultury. Rétorika je tak filosofickou alternativou klasické platónsko-aristotelské theorii.

Tato filosofická rétorika se zakládá zejména na historické rekonstrukci nauky Gorgii z Leontín a jeho školy, a dále na racionální rekonstrukci současných poststrukturalistických směrů, zejm. neosofistiky, sociální rétoriky etc. Myslitelé hlásící se k tzv. rhetorical turn ve filosofii a "humanities obecně" se dnes již samozřejmě odkazují k sofistům a gorgiánské škole jakožto k zakladatelům své neesencialistické epistemologie. Zejm. metodologie těchto směrů tvoří druhé, implicitní východisko mého pojetí obecné rétorické problematiky.

Vzhledem ke zmíněnému zpoždění projektu jsem měl možnost svou kapitolu přepracovat, zahrnout do ní výsledky svého ročního bádání v duchu gp GAUK a zohlednit nejnovější literaturu z prostředků GAUK pořízenou. To se týká zejména zapracování významu Ísokrata jak pro zpětnou rekonstrukci nauky jeho učitele, tak vůbec jeho význam pro definitivní ustavení rétoriky jako disciplíny, dále jeho vyrovnání se s Platónem a vztah ísokratovské praktické filosofie k vlivné Aristotelově Rétorice.

Pozn.: Uvedené stránkování odpovídá reálnému počtu stran mé kapitoly, přesná paginace v rámci sv. 1. mi není známa.

Článek podávající komplexní interpretaci filosoficky kontroverzního a proto opomíjeného Platónova dialogu Menexenos.

Menexenos je rétorickým Platónovým dílem, které bylo ve starověku dáváno za vzor epideiktického druhu EPITAFIOS LOGOS hned vedle EPITAFIu Gorgiova. Má interpretace ukazuje skrytý konkurenční boj mezi platónskou a gorgiánskou školou o pojetí filosofie, rétoriky a vůbec veřejný vliv a dominanci nad hellénskou kulturou. Jedná se o střet mezi teoretickým (esencialistickým) a tragickým (logoplastickým) konceptem.

Článek jednak otevírá nové interpretační možnosti blízkých "klasických velkých" spisů, jako je Gorgiás, Menón, Symposion a Ústava, jednak na Platónově textu dokládá určité teze postmoderních teoretiků, zejm. o politické motivaci esencialistických epistemologií.

Platón je tak odhalen jako grandiósní usurpátor moci (nad veřejným diskursem), což je přesně to, co vytýká Gorgiovi a jeho rétorice. Krom toho využívá veškerou gorgiánskou TECHNÉ včetně terminologie.

Pozn.: článek byl schválen k uveřejnění po zapracování připomínek recenzenta. Uvedené stránkování odpovídá reálnému počtu stran mého článku, přesná paginace Reflexe č. 34 ještě není známa.

Kritická recenze velmi významné knihy amerického poststrukturalistického autora, hlásícího se k neosofistickému směru.

Autor zahajuje zásadním terminologickým a metodologickým úvodem, v němž vysvětluje postmoderní interpretaci historiografie a tradice vůbec. Rozlišuje historickou interpretaci, jejíž zájem zůstává v kontextu minulého, a neosofistickou apropriaci, která je naopak zcela podmíněna aktuálním kontextem a zájmem autora.

McComiskeyho kniha pak sestává ze dvou částí. V první je podána historická interpretace Gorgiovy nauky. Je vyvrácen nesprávný obraz v Platónově dialogu Gorgiás, a poté je předložena holistická interpretace Gorgiovy rétoriky na základě rekonstrukce relativistické epistemologie PERI TÚ MÉ ONTOS, negativní rétorické strategie z Chvály Heleny a positivní rétorické taktiky z Obrany za Palaméda.

Ve druhé části McComiskey na základě takto rekonstruovaného antického východiska konstruuje vlastní postmoderní rétoriku, kterou konfrontuje jednak s explicitní neosofistickou apropriací některých významnějších teoretiků sociální a pedagogické rétoriky, jednak s pilíři poststrukturalismu (Burke, Baudriard, Derrida). McComiskey se snaží ukázat, že jeho gorgiánská neorétorika předsatvuje positivní posun v rámci těchto směrů, umožňující adekvátně čelit procesům globalizace, multikulturalismu a elitářského technokratismu.

Knihu hodnotím jako velmi podnětnou a pro českého čtenáře mimořádně instruktivní. V McComiskeyho historické interpretaci však nalézám tyto slabiny:

1. je založena na Sextově verzi PERI TÚ MÉ ONTOS a ignoruje varinatu de MXG
2. gorgiánskou rétoriku buduje téměř výhradně na základě "Palaméda"
3. "Helenu" vykládá pouze negativně a není tedy schopna pomocí logoplastiky v ní obsažené doplnit výklad PERI TÚ MÉ ONTOS
4. Autorovi zcela uniká tragické Gorgiovo východisko

Pozn.: Uvedené stránkování odpovídá reálnému počtu stran mé recenze, přesná paginace FČ 3 / 08 mi ještě není známa.