Výsledky projektu Praxis pietatis haereticorum. Vnitřní život českých kacířů a jeho vnější projevy dvacet let před Tolerančním patentem a v prvním desetiletí existence tolerančních církví.

Studie se soustředí na roli knihy a zejména bible v náboženské praxi tajných evangelíků. Zároveň však sleduje proměnu kacířů (českobratrských písmáků) a jejich četby v 19. a 20. století. V závěru je připojeno několik kritických poznámek, které se pokouší naznačit ostny přílišné fixace víry na přečtené, a pokus o pozitivní pokračování v písmácké tradici českého protestantismu.

Kniha vychází v rámci ediční řady Mitteilungen des Instituts für österreichische Geschichtsforschung. Kromě studií k dějinám tajného protestantismu v zemích podunajské monarchie obsahuje i další práce k tématu (emigrace, transmigrace, konverze apod.). Editoři (oba profesoři vídeňské univerzity) plánují vytvořit základní kompendium k tématu „tajný protestantismus“. Řešitel grantu se účastnil i sympozia, které tuto knihu teoreticky koncipovalo. Německy psaný příspěvek v rozsahu (37 NS) obsahuje přehled dějin domácího bádání, základní orientaci v pramenné základně, nástin proměn českého a moravského tajného evangelictví, základní informace o náboženské emigraci a pokus o rozbor zbožnosti tajných protestantů.

Setkání pastorů augsburského a helvetského vyznání s evangelickými sbory vzniklými po roce 1781 v Čechách, na Moravě a ve Slezsku bylo na mnoha místech velmi bolestné a konfliktní. Setkaly se totiž dva zcela odlišné světy a střely zcela odlišné představy – o pojetí a fungování církve, o její správě i theologickém profilu. To vše se odehrávalo v době intenzivního přeryvu v protestantské theologii. Ač uherští reformovaní pastoři na zahraničních theologických učilištích studovali jen výjimečně, na rozdíl od luterských, přesto museli být duchovní obou konfesí ovlivněni probíhajícím rozhovorem osvícenství s protestantskou ortodoxií, pietismem a neologií i těchto theologických proudů navzájem. V článku je tento rozhovor naznačen a zároveň je načrtnuto, jak tyto směry v protestantské theologii chápaly roli a funkci evangelického duchovního. Vlastních stop k určení theologického profilu první generace protestantských duchovních po Tolerančním patentu není mnoho, další bádání by se proto mělo věnovat zejména studiu církevního prostředí, ze kterého tito kazatelé vyšli, povaze a charakteru jejich studia, jejich četbě, zájmu o další bohoslovecké sebevzdělávání a zejména pak jednotlivým postavám těchto pastorů.

Kniha bude obsahovat sedm částí: studie o metodě popisu zbožnosti, resp. vnitřního života, tajných evangelíků (Marie-Elizabeth Ducreux, Ondřej Matějka, Ondřej Macek); studie o pramenech pro výzkum vnitřního života tajných a tolerančních evangelíků (Eva Melmuková, Ota Halama); studie o místu tajných a tolerančních bohoslužeb (Marta Procházková, Marek Fajman, Miloslav Pojsl); studie o střetech, které provázaly toleranční dobu (Sixtus Bolom, Karl W. Schwarz, Zdeněk R. Nešpor, Petr Melmuk); regionální sondy (David Valůšek, Ondřej Srba, Daniel Říčan, Jiří Riezner, Miroslav Soukup, Pavel Holub); studie o tajném evangelictví na území dnešního Rakouska, které chtějí nabídnou srovnání s domácí situací (Rudolf Leeb, Dietmar Weikl); studie o zbožnosti tajných evangelíků a exulantů z Čech a Moravy v 18. století v německých zemích (Edita Štěříková, Ondřej Macek) a předmluvu Pavla Filipiho. Jednotlivé texty jsou doplněny ilustracemi. Vedle rozšířených příspěvků ze symposia byly do monografie zahrnuty i další studie k tématu od domácích i zahraničních autorů. Těžiště je položeno v mikrohistorických pracích k tématu, ty považujeme ve výzkumu tajného evangelictví za rozhodující. Kniha tedy neaspiruje na syntézu, ale snaží se o dílčí posuny ve studium a o vnesení nové perspektivy (zbožnost) do dosavadního bádání.
Kniha vyjde na konci roku 2008. Vzhledem k výše uvedenému pozdějšímu zahájení prací na grantovém projektu, nebylo možné získat či dopsat ještě všechny kapitoly (cca 30%).

Na různých místech střední Evropy se v dějinách 17. a 18. století setkáváme s termínem „tajní evangelíci“. Autor se v první části svého příspěvku pokouší o jeho vysvětlení a o nástin dějin zkoumání této problematiky v české historiografii vzhled k využití písemných pramenů. V druhé části shrnuje jednotlivé procesy, které s nekatolíky proběhly v 18. století v okolí pozdějšího tolerančního sboru Horní Vilémovice (Morava) a věnuje se i prvnímu desetiletí jeho existence. Ve třetí části jsou výpovědi, které vyslýchaní nekatolíci během těchto soudních procesů učinili, tříděny na ty, které se vztahují k jejich věrouce a zvěstování, k jejich bohoslužebnému životu, k jejich společenství a životním projevům. To vše ústní ve snaze rekonstruovat vnitřní život (zbožnost) těchto tajných evangelíků a první generace novodobého českého protestantismu. V závěru je naznačena cesta k odpovědi na otázku, zda je možné tajné evangelíky označit za skrytou církev české reformace.