Humor jako náboženská kategorie - ARL500152
|
|
Rozvrh Nástěnka
|
||
Poslední úprava: Mgr. Martin Pehal, Ph.D. (01.09.2020)
„V jeho lidské přirozenosti nebylo nic, co by tomu bránilo,“ poznamenal Vilém, „neboť smích, jak nás učí teologové, je člověku vlastní.“ „Forte potuit sed non legitur eo usus fuisse,“ [Snad mohl, ale neříká se, že by tak učinil] odcitoval Jorge šeptem slova Petra Cantora. „Manduca, jam coctum est,“ [Jez, již je vařeno…] zašeptal Vilém. „Co?“ zeptal se Jorge, myslil si asi, že Vilém naráží na některé z jídel, která nám přinášeli. „Tato slova podle Ambrože pronesl svatý Vavřinec na roštu. Vyzval své mučitele, aby ho obrátili na druhou stranu, jak uvádí i Prudentius v básni Peristefanón,“ řekl Vilém a tvářil se nevinně jako světec. „Svatý Vavřinec se tedy uměl smát a dělat si legraci, i když jen proto, aby pokořil své nepřátele.“ „Což dokazuje, jak je smích blízký smrti a zkáze těla,“ zavrčel Jorge, a musím přiznat, že argumentoval jako dobrý logik. —Umberto Eco, Jméno růže, z it. přeložil Z. Frýbort, Praha: Odeon, 1980, s. 76. Humor a náboženství jsou určitým proudem zejména západní myšlenkové tradice považovány za dva výlučné anebo alespoň těžko slučitelné fenomény. Zároveň ovšem mnozí badatelé spatřují v humoru antropologickou konstantu, přítomnou ve všech zdokumentovaných lidských kulturách, podobně jako náboženství. Humor i náboženství jsou paradoxní. Obojí dokáže poskytnout nástroje osvobození od ustavených společenských struktur. Zároveň ovšem obojí dokáže status quo posilovat a prohlubovat rozdíly mezi jednotlivci i komunitami. V tomto kurzu se proto podíváme na úzké propojení humoru a náboženství v těch podobách, jež zahrnují náboženskou praxi (rituály využívající humorné aspekty, svátky smíchu, rituální klauni), symbolické myšlenkové struktury (stvořitelská role smíchu v kosmologiích, „tricksterské“ mytologické postavy) i na způsob, jakým humor může strukturovat společenské kategorie (instituce „žertovných vztahů“, vztah humoru a ženského principu v patriarchálně strukturovaných společnostech). Kurz bude kombinovat teorii humoru s konkrétními případovými studiemi z různých symbolických systémů z různých období, vyplývajícími i z konkrétního zájmu účastnic a účastníků kurzu. |