Náboženství antického Říma I - ARL100107

• Anglický název: Religion of Ancient Rome I
• Zajišťuje: Ústav filosofie a religionistiky (21-UFAR)
• Fakulta: Filozofická fakulta
• Platnost: od 2023
• Semestr: zimní
• Body: 3
• E-Kredity: 4
• Způsob provedení zkoušky: zimní s.:
• Rozsah, examinace: zimní s.:2/0, Zk [HT]
• Počet míst: neurčen / neurčen (neurčen)
• Minimální obsazenost: neomezen
• 4EU+: ne
• Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
• Stav předmětu: nevyučován
• Jazyk výuky: čeština
• Způsob výuky: prezenční
• Způsob výuky: prezenční
• Poznámka: předmět je možno zapsat mimo plán; povolen pro zápis po webu
• Garant: doc. Dalibor Antalík, Dr.
• Třída: A – Mezioborová nabídka VP: Filosofie, náboženství
• Záměnnost : ARL100060

Anotace

čeština

Poslední úprava: UFRANTAL (20.11.2012)

Kurs poskytuje základní uvedení do studia náboženství Italiků před christianizací. Otvírá jej výklad o kulturně historickému kontextu a povaze pramenného materiálu. Po něm následuje výklad o panteonu, jeho proměnách v souvislosti s interpretatio græca, přejímání řecké mytologie, etruskému vlivu na římské náboženství a otázce původní italické mytologie v souvislosti s její tzv. historizací.
Kromě studentů religionistiky může kurs posloužit i posluchačům klasické filologie a klasické archeologie.

angličtina

Poslední úprava: UFRCHLUP (02.07.2007)

Basic survey of ancient Roman religion.

Literatura

Poslední úprava: UFRANTAL (20.11.2012)

Povinná literatura:

Robert Turcan, The Gods of Ancient Rome. Edinburgh: Edinburgh University Press, 2000. [Franc. orig.: Rome et ses dieux. Paris: Hachette, 1998.]

Michael Grant, Roman Myths. London - New York: Weidenfeld & Nicolson, 1971.

Doporučená literatura:

Mary Beard, John North - Simon Price, Religions of Rome. 2 sv. Cambridge: Cambridge University Press, 1998.

Jacqueline Champeaux, La religion romaine. Paris: Librairie Générale Française, 1998.

Kurt Latte, Römische Religionsgeschichte. München: C. H. Beck, 1960.

John Hugo Wolfgang Gideon Liebeschuetz, Continuity and Change in Roman Religion. Oxford: Oxford University Press, 1979.

Bořek Neškudla, Encyklopedie bohů a mýtů starověkého Říma a Apeninského poloostrova. Praha: Libri, 2004.

Ladislav Vidman, Od Olympu k Panteonu: Antické náboženství a morálka. Praha: Vyšehrad, 1986.

Georg Wissowa, Religion und Kultus der Römer. Handbuch der klassichen Altertumswissen­schaft 5/4; München: C. H. Beck, ²1912; 1971 (reprint).

Požadavky ke zkoušce

Poslední úprava: UFRANTAL (20.11.2012)

K získání atestu je třeba osvojit si látku z přednášek a povinné literatury.

Sylabus

Poslední úprava: UFRANTAL (20.11.2012)

1. Kulturně‑historický přehled: geografické vymezení, prehistorie Apeninského poloostrova, etnogeneze Italiků, etruské preludium, etapy římských dějin, společenské zřízení, společenské vrstvy, písmo, jazyky.

2. Povaha pramenů ke studiu: archeologické nálezy materiální kultury (sakrální objekty, nekropole, sochy atd.), piktografické dokumenty (reliéfy, mozaiky, keramika, nástěnné malby, mince atd.), neliterární písemné prameny (epigrafický materiál), literární písemné prameny (historické, encyklopedické a antikvární, poetické a beletristické, filosofické).

3. Základní charakteristiky: sakrální terminologie (religio, sacer, sacrum - profanum, pietas - impietas), vznik konceptu obce a občanského náboženství.

4. Panteon - prolegomena: základní typy posvátných reprezentací (deus, numen, genius, iuno).

5. Panteon I: tzv. "prekapitolská" triáda - Iuppiter, Mars, Quirinus.

6. Panteon II: tzv. "kapitolská" triáda - Iuppiter, Iuno, Minerva.

7. Panteon III: Ianus, Vesta, Neptunus, Fons, Portunus, Fortuna, Mercurius, Volcanus, Saturnus.

8. Panteon IV: Ceres, Liber, Libera, Flora, Pomona, Pales, Tellus, Faunus, Silvanus, Diana, Venus.

9. Panteon V: zbožšťování personifiko­vaných abstrakt (Concordia, Victoria, Libertas atd.) a konkrét (Vaticanus, Potina, Insitor atd.).

10. Panteon VI: recepce řeckých božstev (Apollo, Hercules, Æsculapius, Castor a Pollux atd.) v republikánském období, systematické interpretatio græca italických božstev, recepce řecké mytologie.

11. Historizace mýtu: transpozice dědictví "indoevropských" mýtů do podání o nejstarších dějinách Říma, pozitivní zhodnocení historie jako jedno ze specifik římského náboženství.

12. Recepce etruské náboženské tradice: posvátné texty (Etrus­ci libri), posvátné reprezentace, rituální domestikace prostoru, divinace (Ostentaria Tusca, fulgurium, extispicium), individuální a kolektivní eschatologie.