|
|
|
||
Poslední úprava: Mgr. Pavel Šturm, Ph.D. (03.04.2020)
projevy a prezentační dovednosti, vedení dialogu a odbornou debatu. Během výuky je používána technika (audio a video). |
|
||
Poslední úprava: PhDr. Jitka Veroňková, Ph.D. (02.02.2023)
Docházka min. 75 %. Aktivní účast na semináři. Tato kritéria budou sledována mj. prostřednictvím včasného plnění zadaných úkolů. Pokud student neodevzdá úkol včas, bude mu započítána absence 0,5 absence nebo 1 absence (podle zadání). 3 mluvené projevy různých typů - vystoupení na semináři. Pro plnění všech částí je vyžadováno použití češtiny. Ve zkouškovém období nenásledujícím bezprostředně po semestru, ve kterém byl předmět vyučován, bude vypsán pouze jeden zkušební termín. |
|
||
Poslední úprava: Mgr. Pavel Šturm, Ph.D. (03.04.2020)
Austin, J., L. (2000): Jak udělat něco slovy. Praha: Filosofia. (překl. J. Pechar et al.) Čechová, M. - Krčmová, M. - Minářová, E. (2008): Současná stylistika. Praha: NLN Čmejrková, S. - Daneš, F. - Světlá, J. (1999): Jak napsat odborný text. Praha: Leda. Hájková, E. (2012): Rétorika pro pedagogy. Praha: Grada Klapetek, J. (2008): Komunikace, argumentace, rétorika. Praha: Grada. Kraus, J. a kol. (2011): Člověk mluvící. Řečníci bez tribuny čtením i poslechem. Praha: Leda. Lotko, E. (2009): Kapitoly ze současné rétoriky. Olomouc: Univerzita Palackého Olomouc. 3. vyd. Szymanek, K. - Wieczorek, K. A., Wójcik, A. S. (2004): Umění argumentace. Úlohy na zkoumání argumentů. Olomouc: Univerzita Palackého. Další literatura: Adler, R. B. - Rodman, G. (2010): Understanding Human Communication. USA: Oxford University Press, 10th Ed. Hoffmannová, J. (1997): Stylistika a… Praha: Trizonia. Kraus, J. (2011): Rétorika v evropské kultuře i ve světě. Praha: Karolinum Toman, J. (1974): Jak dobře mluvit. Praha: Svoboda. |
|
||
Poslední úprava: Mgr. Pavel Šturm, Ph.D. (03.04.2020)
Základní tematické okruhy: 1. Pragmatické aspekty komunikace. Ohled na posluchače. 2. Příprava projevu, prezentace a vystupování. 3. Vedení dialogu. Institucionální dialog. 4. Argumentace a přesvědčování. 5. Průběžná mluvní praxe (monologické a dialogické projevy s různým stupněm připravenosti). |