PředmětyPředměty(verze: 945)
Předmět, akademický rok 2023/2024
   Přihlásit přes CAS
Dráhy prostoru v trasách subjektu II - AKM400592
Anglický název: The Trails of Space inside the Tracks of Subjectivity II
Zajišťuje: Centrum komparatistiky (21-CKOM)
Fakulta: Filozofická fakulta
Platnost: od 2011
Semestr: letní
Body: 4
E-Kredity: 6
Způsob provedení zkoušky: letní s.:
Rozsah, examinace: letní s.:0/2, Zk [HT]
Počet míst: neurčen / neurčen (neurčen)
Minimální obsazenost: neomezen
4EU+: ne
Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
Kompetence:  
Stav předmětu: nevyučován
Jazyk výuky: čeština
Způsob výuky: prezenční
Způsob výuky: prezenční
Úroveň:  
Garant: prof. PhDr. Zdeněk Hrbata, CSc.
Rozvrh   Nástěnka   
Anotace
Poslední úprava: Mgr. Pavla Skovroňská (09.02.2011)
Seminář volně navazuje na problematiku pojednávanou v zimním semestru (analýza funkcí a stylu starších českých cestopisů s odkazy k paradigmatům evropské cestopisné literatury). Zaměřuje se na vybraná díla české a evropské literatury 19.-20. století a nabízí studentům prohloubený vhled do literárních, kulturních a epistemologických modelů žánru s jeho specifickým postavením na pomezí dokumentu a fikce.
Po dlouhou dobu, zhruba od pozdního středověku až po raný romantismus, se v evropských cestopisech výrazně projevovala humanistická koncepce, prosazovaly se učené popisné itineráře (kulturní průvodce) a erudovaná zprostředkování cizích krajů a fenoménů. Naproti tomu od 19. století se více uplatňuje cestovatelské "já", které se při setkání s cizým/jiným také setkává s vlastní subjektivitou. Toto cestovatelské "já" si je přitom dobře vědomo některých privilegií literární tvorby (např. anticipace, prolepse, analepse, elipsa), jež retrospektivně "opracovává" sled okamžiků a událostí, aniž by narušovala časoprostorové kontinuum popisované cesty. Cestopis se výrazně blíží literatuře až po onen krajní bod, kdy cestovatele nahrazuje spisovatel-vypravěč příběhů z cest (neboť cesta navzdory fabuli zůstává), jichž je sám svědkem, režisérem i hrdinou.
Literatura
Poslední úprava: Mgr. Pavla Skovroňská (09.02.2011)

Základní literatura:
- J. Baudrillard: Amerika. Praha 1999.
- Cesty a cestování v jazyce a literatuře (sborník). Ústí nad Labem 1995.
- Cizí, jiné, exotické v české kultuře 19. století (sborník: eds. K. Bláhová a V. Petrbok). Praha 2008.
- R. Grebeníčková: Máchovské studie. Praha 2010.
- D. Hodrová: Sestup do divočiny. In Místa s tajemstvím. Kapitoly z literární topologie. Praha 1994.
- Z. Hrbata a M. Procházka: Romantismus a romantismy. Praha 2005.
- J. Kunský: Čeští cestovatelé, I-II. Praha 1961.
- C. Lévi-Strauss: Smutné tropy. Praha 1966.
- V. Macura: Básnický cestopis. In Poetika české meziválečné literatury (proměny žánrů). Praha 1987.
- Na cestě ke smyslu. Poetika literárního díla 20. století (eds. D. Hodrová, Z. Hrbata). Praha 2005.
- A. Pasquali: Le tour des horizons. Critique et récits de voyage. Paris 1994.
- E. W. Said: Orientalismus. Západní koncepce Orientu. Praha 2008.

Požadavky ke zkoušce
Poslední úprava: Mgr. Pavla Skovroňská (09.02.2011)

pravidelná účast na semináři, četba vybraných textů a referát z navržených okruhů.

Sylabus
Poslední úprava: Mgr. Pavla Skovroňská (09.02.2011)

Tematické okruhy:

1) typologie elementární cesty - totiž chůze v určitém prostoru a v určité osobní situaci, která chůzi zhodnocuje. Akt chůze je pro J. - J. Rousseaua unikáním z tíže společenského stavu a jeho procházky jsou jednak "hygienickou" očistou, jednak procesem kompenzací a dialogů mezi subjektem a prostorem. Romantičtí chodci-poutníci v Máchově díle vidí a přecházejí další a další horizonty, mizí v nenávratnu. Naproti tomu "Musa pedestris" u  samotného Máchy chodce se vyznačuje radostí ze svobodného pohybu nebo fyzického výkonu, jehož smyslem je "vidět" a "docílit". Heroický a duchovní, téměř metafyzický smysl přikládá chůzi H. D. Thoreau. Protikladné tomuto patosu chůze je existenciální a téměř zničující "chození" v románovém pojetí T. Bernharda. Specifickou tradici představuje téma cesty, poutníka a chodce u J. Čapka.
2) Cesty za exotikou. Poslední velké objevitelské zprávy (např. Deníky J. Cooka a L. A. de Bougainville) jsou charakteristické jak svou konkrétností a utilitarismem, tak intenzitou deskripcí, které poskytly textové kódy pro romanopisce 19. století (H. Melville, J. Verne aj.). Osudy a proměny exotismu lze sledovat v dobrodružné a existenciální literatuře cestopisného typu až dosud (např. prózy N. Bouviera či L. Martínka). Vedle několika příkladných zámořských cest (cesty do Ameriky nebo do Orientu) se četba v semináři soustředí na typologii skromnějších českých cest za exotikou zeměpisně relativně blízkou: do Itálie a do Ruska, jejichž cílem byly kultura a ideje.
Témata referátů:
a)
- J.-J. Rousseau: Sny samotářského chodce
- K. H. Mácha: Deník na cestě do Itálie, výběrově Dopisy, Zápisník
- H. D. Thoreau: Chůze
- J. Guth: Turistika. Turistický katechismus
- T. Bernhard: Chůze
b)
- J. Cook nebo L. A. de Bougainville: Cesta kolem světa
- J.W. v. Goethe: Italská cesta
- G. de Nerval: Cesta do Orientu
- M. Z. Polák: Cesta do Itálie
- K. H. Mácha: Deník na cestě do Itálie
- J. Neruda: Obrazy z ciziny
- J. V. Sládek: Americké obrázky
- K. Havlíček Borovský: Obrazy z Rus
- V. Mrštík: Cesta do Ruska
- J. S. Machar: Řím
- R. Halliburton: Tisíc a půl dobrodružství (výbor)
- Nicolas Bouvier: Návod k použití světa (nebo Ryba-Štír)
- L. Martínek: Mys dobré naděje (nebo Nomad´s land)

 
Univerzita Karlova | Informační systém UK