|
|
|
||
|
Poslední úprava: Mgr. Martin Hanker (27.01.2021)
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Poslední úprava: Mgr. Martin Hanker (02.03.2021)
Úvod do orientalismu a postkoloniálních studií - Martin Blahota, doktorand KSI Studie Orientalismus publikovaná v roce 1978 americkým literárním vědcem palestinského původu Edwardem Saidem otřásla humanitními vědami na Západě a významně ovlivnila i podobu areálových studií v osmdesátých a devadesátých letech i později. Zásadním Saidovým přínosem je aplikace Foucaultovy teorie společenského “diskurzu” na oblast evropského bádání o mimoevropském světě a na reflexi “Orientu” v evropské literatuře. Said mimo jiné obviňuje západní orientalisty ze snahy “Orient” dehumanizovat a ovládat. Řada kritiků nicméně poukázala, že Saidův Orientalismus trpí řadou nedostatků a je spíše textem politického aktivisty než seriózní vědeckou prací. Přesto však tento text podnítil vznik mnoha zajímavých studií, které na Saida buď navazují (postkoloniální teorie / postkoloniální studia), nebo se pokoušejí vztah k “jinému” v Asii a Africe nahlížet pomocí odlišných metodologických postupů. V této přednášce představíme Saidova předchůdce Frantze Fanona, Saidův Orientalismus, odlišný přístup Burumova Okcidentalismu a také aktuální reflexi počátků orientalistiky v Čechách. Povinná literatura
Doporučená literatura
Úvod do orientalismu a postkoloniálních studií (2, Indie) - Martin Hříbek Velká Británie vytvořila největší impérium v dějinách lidstva a Indie byla jeho nejdůležitější kolonií, pověstnou perlou v koruně. Brity založená velkoměsta – Kalkata jako hlavní správní centrum a Bombaj jako centrum obchodní – se ve své době staly orientálními protipóly metropolitního Londýna. Indická elita v těchto dvou kosmopolitních centrech nejvýrazněji přispěla k indické recepci modernity, k formování indického nacionalismu i ke vzniku intelektuálních hnutí, které svým významem dalece přesáhly hranice Indického subkontinentu. To je i případ postkoloniálních studií, které indičtí autoři ovlivnili zásadním způsobem. V této přednášce se zaměříme na nejvýznamnější z nich a na jejich konceptuální přínos ke kritické teorii. Povinná literatura
First published in 2000, Dipesh Chakrabarty's influential Provincializing Europe addresses the mythical figure of Europe that is often taken to be the original site of modernity in many histories of capitalist transition in non-Western countries. This imaginary Europe, Dipesh Chakrabarty argues, is built into the social sciences. The very idea of historicizing carries with it some peculiarly European assumptions about disenchanted space, secular time, and sovereignty. Measured against such mythical standards, capitalist transition in the third world has often seemed either incomplete or lacking. Provincializing Europe proposes that every case of transition to capitalism is a case of translation as well--a translation of existing worlds and their thought--categories into the categories and self-understandings of capitalist modernity. Now featuring a new preface in which Chakrabarty responds to his critics, this book globalizes European thought by exploring how it may be renewed both for and from the margins. Doporučená literatura
Rethinking questions of identity, social agency and national affiliation, Bhabha provides a working, if controversial, theory of cultural hybridity - one that goes far beyond previous attempts by others. In The Location of Culture, he uses concepts such as mimicry, interstice, hybridity, and liminality to argue that cultural production is always most productive where it is most ambivalent. Speaking in a voice that combines intellectual ease with the belief that theory itself can contribute to practical political change, Bhabha has become one of the leading post-colonial theorists of this era.
Are the "culture wars" over? When did they begin? What is their relationship to gender struggle and the dynamics of class? In her first full treatment of postcolonial studies, a field that she helped define, Gayatri Chakravorty Spivak, one of the world's foremost literary theorists, poses these questions from within the postcolonial enclave. "We cannot merely continue to act out the part of Caliban," Spivak writes; and her book is an attempt to understand and describe a more responsible role for the postcolonial critic. A Critique of Postcolonial Reason tracks the figure of the "native informant" through various cultural practices-philosophy, history, literature-to suggest that it emerges as the metropolitan hybrid. The book addresses feminists, philosophers, critics, and interventionist intellectuals, as they unite and divide. It ranges from Kant's analytic of the sublime to child labor in Bangladesh. Throughout, the notion of a Third World interloper as the pure victim of a colonialist oppressor emerges as sharply suspect: the mud we sling at certain seemingly overbearing ancestors such as Marx and Kant may be the very ground we stand on. A major critical work, Spivak's book redefines and repositions the postcolonial critic, leading her through transnational cultural studies into considerations of globality.
India has often been at the centre of debates on and definitions of the postcolonial condition. Offering a challenging new direction for the field, this Critical Reader confronts how theory in the Indian context is responding in vital terms to our understanding of that condition today. The Indian Postcolonial: A Critical Reader is made up of four sections looking in turn at: visual cultures translating cultural traditions the ethical text global/cosmopolitan worlds. Each section is prefaced with a short introduction by the editors that locate these interdisciplinary articles within the contemporary national and international context. Showcasing the diversity and vitality of current debate, this volume collects the work of both established figures and a new generation of cultural critics. Challenging and unsettling many basic premises of postcolonial studies, this volume is the ideal Reader for students and scholars of the Indian Postcolonial.
Blízký východ a Severní Afrika - Adéla Provazníková, doktorandka KBV a Vojtěch Šarše, doktorand ÚRS Být jako Oni aneb jiný mezi Jinými Jednou ze zásadních otázek postkoloniálních studií je to, jak se koloniálním mocnostem vůbec podařilo nadvládu nad různými částmi světa získat. Orientalismus byl identifikován jako jeden z nástrojů, který umožnil a ospravedlnil kulturní, ekonomickou a politickou dominanci Západu. Byl ale orientalismus, jeho projevy a produkty, na "Východě" vždy vnímán jako prostředek útlaku, kterému je třeba vzdorovat? Na příkladu Egypta (okupován Francií 1789-1801 a Británií 1882-1922) bude v první části přednášky představena teze Shaden Tageldin, která modeluje vztah kolonizovaného ke kolonizátorovi na základě metafory svádění a zamilování. Její analýza objasňuje proces přijetí západní kulturní nadřazenosti egyptskými intelektuály, kterým ale zároveň přiznává schopnost samostatně a svobodně jednat, nikoli pouze pasivní roli oběti. Jakým způsobem tito intelektuálové nakládali s texty, které ve velkém překládali do arabštiny? Od Napoleonova prohlášení o okupaci přes sociologické a orientalistické práce zdůrazňující nadřazenost evropského společenského uspořádání až po eseje a beletrii, čtení koloniálních textů v kontaktní zóně překladu může ukázat prostředky, kterými kolonizovaný, okouzlený zájmem Západu, sám svoji pozici utvrzuje. Uvědomění si své vlastní jinakosti a její kontextualizace do koloniálního období, z pozice alespoň částečně asimilovaného kolonizovaného, působícího převážně v koloniální metropoli a píšícího výhradně francouzsky. To je případ tuniského intelektuála, Alberta Memmiho (1920–2020), který žil ve Francii od nezávislosti Tuniska (20. 3. 1956) a zemřel v Paříži. Memmi publikoval svou teoretickou esej – předzvěst postkoloniálního hnutí – v roce 1957 (v roce 1973 získal francouzské občanství). Naráží v ní na otázku observace kolonizovaného kolonizovaným, na problematiku chtěných/nechtěných privilegií, které automaticky přicházejí s pozicí kolonizátora v koloniích a především na mýtus kolonizovaného, který je podle autora kolonizovaným akceptovaný. Povinná literatura
Doporučená literatura
Vietnam - Marta Lopatková, Ondřej Crhák
[Vietnamci českým pohledem]
Přednáška se zaměří na to, jak se proměňoval pohled na Vietnam a Vietnamce v českém prostředí od roku 1918 do současnosti. Výklad poukáže na to, jak byl ovlivňován transnaciolním transferem idejí orientalismu nebo posléze antikolonialismu a internacionalismu. V přednášce bude brán zřetel i na specifický vývoj československé a české vietnamistiky.
Pohled na Vietnamce v českých zemích od 1918 do současnosti procházel specifickým vývojem a dnes pro nás zajímavým vývojem. Ačkoli v žádném období nebylo Československo koloniální mocností, ve smyslu vlastnictví kolonií mimo Evropu docházelo ke kontaktům se zeměmi tzv. Třetího světa, tj. i s Vietnamem. Díky přeshraničnímu transferů idejí, přebíralo československé prostředí mnoho pohledů a diskurzů o Orientu obecně ze zahraniční.
V období monarchie se nositelem tohoto přenosu stala nejprve šlechta díky svému nadnárodnímu charakteru, který ji umožnil propojení s koloniálním prostředím. S rozvojem univerzitního studia v podobě orientalistiky se studium stalo novým mediem přenosu, další takovým byli obchodníci působící ve Vietnamu. S příchodem samostatné republiky se část transnacionálního transferu zachovala. Po roce 1948 a příchodu komunistických idejí do řízení státu se postupně transferovaný diskurz začíná měnit. Více záleží na podpoře národněosvobozeneckých hnutí a státní komunikace je rámována antikoloniální a antiimperialistickou politikou. Přes oficiální postoj však narážíme i na projevy rasismu a xenofobie. Období po roce 1989 sice zachovalo mnoho z předchozích let ve vnímání Vietnamu a vietnamské menšiny, nicméně po pomyslném odchodu státního ideologického rámce zůstalo budování obrazu na společnosti samotné, která byla mnohdy ovlivněna příchodem idejí a obrazů ze západu.
Japonsko - Martin Blahota, doktorand KSI Japonský panasiatismus jako reakce na bělošskou nadřazenost Japonsko se jako první asijská země dokázalo zmodernizovat a vzepřít evropským kolonizátorům. Jedním z hlavních hnacích motorů japonské modernizace byla z Evropy přejatá myšlenka nacionalismu. Spolu s nacionalismem se v Japonsku začala šířit také idea pannacionalistická – panasiatismus, jehož cílem bylo vytvořit širší blok asijských zemí, který by byl schopný ochránit Japonsko, případně Asii, před Západem. Od konce 19. století do konce 2. světové války vznikla řada typů panasiatismu. Zatímco někteří panasiatisté usilovali o mírové soužití mezi asijskými i západními zeměmi, jiní podporovali agresi jak vůči Západu, tak ostatním asijským zemím včetně Číny, z níž činili svůj vlastní „Orient“. Tento kurz představí hlavní typy panasiatismu a jeho vývoj od zdola budované ideje kulturní spřízněnosti po shora diktovanou válečnou ideologii využitou k legitimizaci japonské imperialistické expanze. Povinná literatura
Doporučená literatura
Korea - Lukáš Kubík, doktorand ÚAS Korejský etnický nacionalismus jako reakce na japonskou nadřazenost Projevy etnického nacionalismu lze v Koreji pozorovat od konce 19. století. Klíčovým okamžikem, který spustil etnonacionalistické sentimenty, byla expansivní politika imperiálního Japonska a anexe Korejského poloostrova. Teorie pokrevní návaznosti a rasové čistoty se v Koreji začaly objevovat s nástupem Sin Čchähoovy (1880–1936) národní historie. Korejský nacionalismus vznikl v reakci na japonskou asimilační politiku. Po konci japonské okupace a rozdělení Koreje na dva státy se podoby etnického nacionalismu začaly díky odlišnému socio-ekonomicko-polotickému vývoji v obou státech odlišovat. Zatímco na severu poloostrova vedlo toto ideologické podhoubí k vytvoření kultu Kim Ilsônga a ideji o čisté korejské rase, na Jihu dalo vzniknout sofistikované formě etnického nacionalismu, hluboce zakořeněného v v korejské společnosti. Tato přednáška představí hlavní příčiny vzniku etnického nacionalismu v Koreji na přelomu 19. a 20. století, jeho vliv na ideologii KLDR, a historiografii a výuku “národních” dějin v Korejské republice. Povinná literatura
Doporučená literatura
Čína - Mariia Guleva, doktorandka KSI China orientalized and orientalizing From the times of Jesuit missionaries' arrival in China the information about this country in Europe was actively accumulated and interpreted to various means and ends. However, it has been a widely acknowledged issue that the idealized or demonized perceptions of China led to an 'Orientalistic' approach to studying and imagining China. While contemplating this problem, it is also necessary to ponder the matter of China's own role in both shaping its Orientalist image and participating in re-shaping it to China's purposes. From this point of view, this lecture's discussion turns to Arif Dirlik's paper on Asian intellectuals' "self-orientalisation", as well as to Daniel Vukovich's analysis of Chinese party-state's internalisation of Orientalism in the PRC years. Additionally, the discussion proposes to look into the most radical forms of Orientalist dehumanisation in the form of 'yellow peril' discourse and its personification, Dr. Fu Manchu. As the outcome of the lecture, students should become more aware of both the practical implications of Orientalism in Chinese politics and the complicated nature of factors contributing to China-related Orientalism. Povinná literatura
Doporučená literatura
Tibet - Martin Hanker, Petr Jandáček, doktorandi ÚAS Osvoboďme Tibet! Osvoboďme? Tibet? V úvodní části představíme studentům dvě polohy orientalismu, které jsou pokládány za charakteristické vzhledem k Tibetu. První z nich je pohled na Tibet jako na bájnou duchovní zemi, studnici neznámé moudrosti zvanou Šangri-la, kterou v Tibetu viděli např. theosofové. James Hilton ji ve své novele Ztracený obzor zpopularizoval a dodnes do jisté míry přežívá v esoterice a New Age. V rámci tohoto stereotypu si z Tibetu odnášíme nějaké poznání. Druhým stereotypem je muzeum, jakási „země zastaveného času“ – zaostalé, barbarské a kruté místo. Tomu je nezbytné buď přinést světlo civilizace a modernity, nebo jej izolovat a citlivě konzervovat do podoby skanzenu. Takto Tibet viděli někteří představitelé britské koloniální správy a podobný obraz dodnes přežívá v oficiálním diskurzu ČLR. Po krátké reflexi eseje G. Dreyfuse reagující na Lopezovu aplikaci Saidova orientalismu na tibetské prostředí se budeme věnovat exkurzu do vizuální antropologie. Ukážeme si na příkladech uváděných Clare Harris, jak vnímání Tibetu mohlo ovlivnit vizuální materiál, který v a o Tibetu vznikal a zkusíme tento přístup aplikovat na ukázku z „dokumentu“ natočeného českými filmaři Sísem a Vanišem (1954). Na závěr si na příkladu skloubení západních ekologických myšlenek s buddhistickými představami zkusíme ukázat, jak vzniká vzájemně líbivý narativ „zelených Tibeťanů“, ve kterém se pasivní objekt orientalismu prolíná s aktivním již samostatným subjektem, čímž vzniká prostor pro vyjednávání o „nové“ identitě. Povinná literatura
Doporučená literatura
Turecko - Jonáš Vlasák, doktorand UAS, Filip Kaas, doktorand KBV Orientalismus alafranga a alaturka Podobně jako se Istanbul rozkládá na pomezí Evropy a Asie, považuje osmanský intelektuál Ahmed Midhat Efendi Osmanskou říši po období tanzimatu za společnost, která se neztotožňuje ani s evropskou ani s islámskou civilizací. S pomocí cestopisů, žánru bohatého na stereotypy a jejich střetávání, se na tuto liminální pozici podíváme ze dvou úhlů: 1) českých cestovatelů po Osmanské říši/Turecku; 2) osmanských cestovatelů po Orientu (a případně Okcidentu) a podíváme se, jakým způsobem se vypořádávali cestovatelé se stereotypy, se kterými se po dané imaginární geografii pohybují. Obě polohy orientalismu (alafranga i alaturka) porovnáme a pokusíme se zhodnotit, do jaké míry jsou pohledy analogické a do jaké míry jsou tranzitivní. Na závěr se dotkneme orientalistického tématu per se, tedy chápání evropské identity, ve které obraz “Turka”, jakožto nejbližšího “jiného”, hraje důležitou roli již od středověku. Povinná četba
Doporučená četba
Rusko - Mariia Guleva, doktorandka KSI Russia as the East and the West Russia's position between the West and the East makes this country at once the subject and the object of Orientalism. This duality is explored here, on the one hand, by pondering over the history of Russia's interactions with 'the Orient' - including such wide variety of entities as nomadic peoples of the steppe, Islamic empires of the Near East, and Manchu rulers of China; while on the other hand, by considering Europe's contacts with and perceptions of Muscovy and later Russia, as well as Russia's attitude to the West. By looking at these contradictory trends, this lecture aims at raising awareness about the complexity of perceiving 'the Other' and the paradoxical dynamics of Russia's shifts between perceiving itself as the East and the West. Povinná literatura
Doporučená literatura
Česká reflexe (1, literatura) - Jiří Hubáček, doktorand, Ústav české literatury a komparatistiky Česká literární recepce Orientu Přednáška se pokusí na příkladu české literární recepce Indie zvýraznit některá zákldní témata, jež jsou specifická pro českou reflexi Orientu, a to od počátků přibližně do 30. let 20. století. Jejím cílem proto není a nemůže být vyčerpávající faktografický přehled, zaměří se spíše k různým možnostem literárního uchopení daného tématu napříč staletími i literárními žánry. Obecnější historický přehled bude doplněn podrobnější analýzou ukázek z pěti českých či slovenských literárních děl, jež proto také tvoří povinnou literaturu k dané přednášce. Literatura sekundární naproti tomu částečně reflektuje širší evropský kontext literární (a duchovní) reflexe Orientu, částečně se vztahuje především ke dvěma prvním textovým ukázkám, kde se lze o širší sekundární literaturu opřít. Textové ukázky byly záměrně voleny tak, aby pokud možno poskytly základ k diskusi nejen nad českou recepcí Orientu, nýbrž i nad hranicemi a mezemi saidovských a postkoloniálních interpretací literárních textů. Cílem přednášky je tak jednak nastínit šíři spektra literárních reflexí Orientu v našem prostředí, jednak poukázat na beletristický text jako na specifické médium a na nebezpečí jeho přímočarých interpretací, nereflektujících tuto literárnost jako specifický znak díla. Povinná literatura
Doporučená literatura
Česká reflexe (2, duchovno) – Martin Hanker, Petr Jandáček, doktorandi ÚAS Český Tibet – tajemný, svobodný, zaostalý Cílem této přednášky není pojednávat o přítomnosti Orientu v české spiritualitě obecně. Namísto toho se budeme věnovat jednomu z výrazných motivů českého duchovna: jeho převládající indicko-tibetské linii, která se táhne prakticky celým dvacátým stoletím. Ústí až v porevoluční pouto mezi Václavem Havlem a 14. dalajlamou, díky čemuž zvláštním způsobem vystupuje z prostředí samizdatu a undergroundu do veřejného prostoru prosáklého tzv. “hollywoodským buddhismem”. Nabírá tím novou podobu, ve které se skloubí náboženství, politika a ekonomika do jednoho populárně-esoterického organismu, který se zdá býti v lecčems "typicky českým". Roli tibetských a indických představ tak lze označit jako do jisté míry tendenční, nahrazující starší a hlouběji zakořeněné myšlenkové proudy spojené s hermetismem, židovskou mystikou a podobně. Zde se vrátíme k naší předcházející přednášce o Tibetu: dvě diskurzivní polohy ve kterých se Tibet pohybuje (teosoficko-esoterická vs. muzejně-archivní) jsou v českém prostředí akcentovány odlišně oproti západním zemím: prvně jmenovaná vystupuje jasně do popředí. Tento fakt budeme ilustrovat na relativně širokém spektru literárních ukázek z druhé poloviny dvacátého století, ve kterých jednotliví autoři vykreslují své pojetí Tibetu, často poměrně svérázné. Cílová skupina čtenářů těchto autorů byla početná a hlavně různorodá, pokrývající množství společenských kruhů a vrstev. České představy o Tibetu tak hluboce zakořenily v naší společnosti, že se staly i předmětem hoaxů a dezinformací. Povinná literatura
Doporučená literatura
|