Poslední úprava: Dr. phil. habil. Jindřich Karásek, Dr. (07.02.2017)
Cílem transcendentální dedukce kategorií v Kritice čisté rozumu je doložit, že existuje oprávnění k aplikaci čistých pojmů rozvažování - kategorií - na předměty dané v empirickém názoru. Tento problém oprávněnosti (questio iuris) je u Kanta důsledkem jeho dualismu poznávacích principů, smyslovosti a rozvažování. Na jedné straně jsou nám ve smyslovosti dány předměty nezávisle na rozvažování (tj. intelektu) a na druhé straně máme v čistém rozvažování pojmy, které jsou z hlediska svého původu zcela nezávislé na smyslovosti (např. pojem substance či kauzality). Otázkou tedy je, zda lze nějak ukázat, že např. pojem substance lze legitimně aplikovat na to, co je dáno v empirickém názoru (tj. poněkud zjednodušeně řečeno v empirickém vnímání). V semináři budeme analyzovat způsob, jak se s tímto problémem Kant vypořádává v prvním vydání Kritiky čistého rozumu. (Pro druhé vydání koncipoval Kant tuto kapitolu zcela jinak). K získání zápočtu bude třeba vypracovat referát nebo napsat semínární práci.<br>
<br>
Literatura:<br>
1. Vydání Kritiky čistého rozumu (v němčině, v angličtině, příp. český překlad v nakladelství Oikoumenh).<br>
<br>
2. Henry E. Allison, Kant´s Transcendental Deduction, OUP 2015.<br>
3. B. Longuenesse, Kant and the Capacity to Judge, Princeton UP 2000. <br>
<br>
<br>
