|
|
|
||
|
Poslední úprava: UFRKARAJ (26.09.2012)
Ve svých přednáškách o estetice rozlišuje Hegel tři základní umělecké formy: symbolickou, klasickou a romantickou. Umění je však vždy výkonem ducha (Geist), jehož základním momentem je subjektivita, tj. jeho bytí pro sebe. Přechody mezi zmíněnými třemi formami umění popisuje Hegel tedy jako přechody mezi třemi různými typy duchovnosti (Geistigkeit) a subjektivity. V symbolické formě se duch terpve hledá, v klasické formě se sice již dostává k sobě, avšak jen jako ke krásnému smyslovému zjevu. Teprve v romantické umělecké formě se duch dostává k sobě takovým způsobem, ve kterém se mu odhaluje jeho nekonečnost a svoboda. Hegel tyto přechody popisuje zároveň v termínech jejich rozpadu (Zerfall) a rozkladu (Auflösung). Implikací tohoto postupu je rozpad (Zerfall) samotného umění. Tak Hegel dospívá k nejprovokativnější tezi v rámci svých přednášek o estice, totiž k tezi o konci umění či přesněji o jeho minulostním rázu. Záměrem semináře bude zkoumat Hegelovu deskripci přechodů mezo jednotlivými uměleckými formami a na tomto základě zjistit, co chce Hegelova teze o konci umění vlastně říci.
Literatura: G. W. F. Hegel, Vorlesungen über die Ästhetik, vyd. R. Bubner, Stuttgart: Reclam 1980. G. W. F. Hegel, Philosophie der Kunst (Vorlesung von 1826), vyd. A. Gethmann-Siefert et al., Frankfurt a. M.: Suhrkamp 2005. D. Henrich, Fixpunkte, Frankfurt a. M.: Suhrkamp 2003. |