Transcendentální dedukce kategorií ve 2. vydání Kritiky čistého rozumu - AFSV00079
|
|
Rozvrh Nástěnka
|
||
|
Poslední úprava: Mgr. Eva Mokrejšová (15.09.2011)
Kant si uvědomil, že jeden z nejdůležitějších a nejzávažnějších problémů teorie poznání spočívá ve vykázání vztahu našich apriorních, tj. ze zkušenosti neodvozených a ji předcházejících pojmů k předmětům této zkušenosti. Tedy problém, jak se vztahuje např. pojem substance, ať už bude definován jakkoliv, k mnou v mém vědomí prožívanému předmětu. Tento problém Kant ve srovnání s předchozí tradicí, ať již britskou či kontinentální, ještě vyostřil svým striktním rozlišením mezi smyslovostí a rozvažováním na začátku transcendentální logiky ‚Kritiky čistého rozumu‘. Následně se jej Kant pokouší řešit v téže knize, v kapitole o dedukci čistých pojmů rozvažování – kategorií. V této kapitole jde o vykázání vztahu kategorií k jevícím se předmětům, a sice na základě analýzy struktur zakoušející či prožívající mysli. V tomto smyslu je Kantova analýza rovněž příspěvkem k teoriím subjektivity, a to příspěvkem významným, neboť formuluje nový typ teorie subjektivity, který lze s Kantem označit jako transcendentální. Kantovo řešení naznačeného problému bude předmětem úvah v semináři, a to na základě interpretace textu dedukce, jak jej Kant zformuloval nově pro druhé vydání ‚Kritiky čistého rozumu‘ z r. 1787. Literatura: a) I. Kant, Kritika čistého rozumu, přel. J. Loužil aj., Praha: Oikoumenh 2001. b) Dedukce, kategorie, sebevědomí. O hlavním důkazu Kritiky čistého rozumu, vyd. J. Chotaš a J. Karásek, Praha: Oikoumenh 2002. |