Co vše může být negováno? Hegel a Adorno - AFS500162

• Anglický název: All there is to negate: Hegel and Adorno
• Zajišťuje: Ústav filosofie a religionistiky (21-UFAR)
• Fakulta: Filozofická fakulta
• Platnost: od 2017
• Semestr: zimní
• Body: 0
• E-Kredity: 4
• Způsob provedení zkoušky: zimní s.:
• Rozsah, examinace: zimní s.:0/2, Z [HT]
• Počet míst: neurčen / neurčen (neurčen)
• Minimální obsazenost: neomezen
• 4EU+: ne
• Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
• Stav předmětu: nevyučován
• Jazyk výuky: čeština
• Způsob výuky: prezenční
• Způsob výuky: prezenční
• Další informace: https://dl1.cuni.cz/enrol/index.php?id=4904
• Garant: doc. Mgr. Tereza Matějčková, Ph.D.; doc. Mgr. Martin Ritter, Ph.D.

Anotace

Poslední úprava: doc. Mgr. Martin Ritter, Ph.D. (29.09.2016)

Negativita je stěžejním pojmem Hegelovy i Adornovy filosofie. Pro Hegela je svědectvím ducha, kterému coby „věčnému protestantovi“ náleží schopnost distancovat se od každého určení. Lidský duch je v tomto smyslu negativitou, která zakládá svobodu. V této podobě byl „objev negativity“ – v Hegelově porozumění – výdobytkem především osvícenského myšlení. Sám Adorno stěžejnost negativity nezpochybňuje, ale spolu s Hegelem hledá cesty, jak zamezit tomu, aby byla negativita ztotožněna s bytností subjektivního myšlení. Oba myslitelé tak na pozadí své filosofie volají, slovy Axela Honnetha, znalce Hegelovy i Adornovy filosofie, po určité decentraci subjektivity, od níž si slibují „novou smělost v důvěře k objektu“.
V první části kurzu se zastavíme u pojetí osvícenství u Hegela a Adorna. Vyjdeme přitom z Hegelovy kritiky osvícenství ve Fenomenologii ducha. Dle Hegela ústí myšlení a jeho vztah ke světu charakteristické pro osvícenství ve zkázu, kterou nazývá „terorem“. Adorno a Horkheimer pak – vycházejíce z Hegelovy kritiky osvícenství – toto sepětí osvíceneckého myšlení a vládychtivosti dále rozvíjejí a usouvztažňují mj. s totalitními režimy 20. století. Hlavním tématem kurzu bude metodické jádro Hegelovy i Adornovy filosofie, jímž je (negativní) dialektika. Při tematizaci dialektiky si budeme průběžně klást otázku po etice implicitní v Adornově filosofii. Adornovy myšlenky k etice vycházejí z přesvědčení, že pravda podléhá času a že zásadním etickým postojem je schopnost reflexí „toho, co je“, dostát pravdě, která není v přítomnosti jednoduše patrná.

Podmínky zakončení předmětu

Poslední úprava: doc. Mgr. Tereza Matějčková, Ph.D. (14.09.2016)

Zápočet bude udělan za pravidelnou docházku, aktivní účast a referát v hodině. 

Literatura

Poslední úprava: doc. Mgr. Tereza Matějčková, Ph.D. (15.09.2016)

Primární literatura

Th. Adorno (spolu s M. Horkheimerem), Dialektika osvícenství : Filosofické fragmenty, přel. M. Hauser, M. Váňa, Praha 2009.

 Th. Adorno, Drei Studien zu Hegel, Frankfurt a. M. 1991. Anglický překlad:  Hegel: Three Studies (1963), trans. S. Weber Nicholsen, Cambridge, Mass. 1993.

Th. Adorno, Minima moralia: Reflexe z porušeného života, přel. M. Ritter, Praha 2009.

Recenzi lze stáhnout na adrese: http://www.reflexe.cz/File/40_Triska_Adorno.pdf

Th. Adorno, Negative Dialektik, Frankfurt a. M. 2003. Anglický překlad: Negative Dialectics,trans. E. B. Ashton, New York 1973.

G. W. F. Hegel, „Absolutní metoda“, in: J. Chotaš, J. Karásek (vyd.), Hegelova dialektika, Praha 2007, str. 105–114.

G. W. F. Hegel, Fenomenologie ducha, přel. J. Patočka, Praha 1960.

G. W. F. Hegel, Malá logika, přel. J. Loužil, Praha 1992.

 

Sekundární literatura

J. M. Bernstein, Adorno: Disenchantment and Ethics, Cambridge: Cambridge University Press, 2001.

Daniel Brauer, „Hegels Aufklärung der Aufklärung“, in: Hegels Phänomenologie des Geistes. Ein kooperativer Kommentar zu einem Schlüsselwerk der Moderne, hg. von K. Vieweg und W. Welsch, Frankfurt am Main: Suhrkamp, 2008, S. 474–488.

Rebecca Comay, Mourning Sickness. Hegel and the French Revolution, Stanford: Stanford University Press, 2011. 

Will Dudley, The Active Fanaticism of Political and Religious Life. Hegel on Terror and Islam, in: Angelica Nuzzo, Hegel on Religion and Politics, New York: State University of New York Press, 2013, str.  119–130.

K. Düsing, „Identität und Widerspruch. Untersuchungen zur Entwicklungsgeschichte der Dialektik Hegels“, in: Aufhebung der Tradition im dialektischen Denken, München, 2012, str. 11–43.

A. G. Düttmann, So ist es. Ein philosophischer Kommentar zu Adornos Minima Moralia, Frankfurt am Main: 2004.

Joseph C. Flay, „Hegel’s Inverted World“, in: D. Köhler, O. Pöggeler, Klassiker auslegen: Phänomenologie des Geistes, Berlin 1998, str. 89–105.

Hans Friedrich Fulda, „Hegelova dialektika jako pohyb pojmu a způsob podání“, in: in: J. Chotaš, J. Karásek (vyd.), Hegelova dialektika, Praha 2007, str. 13–58.

Lewis P. Hinchman, Hegel’s Critique of the Enlightenment, Tampa: University Presses of Florida, 1984.

A. Honneth, Patologie rozumu, přel. Alena Bakešová, Praha 2011.

A. Honneth, Ch. Menke, Klassiker auslegen: Negative Dialektik, Berlin 2006.

Stephen Houlagte, „Phänomenologie, Philosophie und Geschichte: Zu Hegels Deutung der französischen Revolution“, in: Thomas Sören Hoffmann (hg.), Hegel als Schlüsseldenker der modernen Welt. Beiträge zur Deutung der Phänomenologie des Geistes aus Anlaß ihres 200-Jahr Jubiläums, Hamburg: Felix Meiner Verlag,  2009, S. 265–286.

Julian Roberts, "The Dialectic of Enlightenment", in: F. Rush (ed.), The Cambridge Companion to Critical Theory, Cambridge: Cambridge University Press, 2004.

G. Rose, The Melancholy Science. An Introduction to the Thought of Theodor W. Adorno, New York 1978.

Jon Stewart, „Hegel and the Myth of Reason“, in: Jon Stewart (ed.), The Hegel Myths and Legends, Evanston: Northwestern University Press, 1996, S. 306–318.

W. Wieland, „Hegelova dialektika smyslové jistoty“, in: J. Chotaš, J. Karásek (vyd.), Hegelova dialektika, Praha 2007, str. 74–85.

R. Wiggershaus, Theodor Adorno, München 1987.

 

Sylabus

Poslední úprava: doc. Mgr. Tereza Matějčková, Ph.D. (14.09.2016)

Seminář se bude dělit do dvou základních sekcí:

1. Sekce: Osvícenství a "vládychtivost" rozumu

Hegelova kritika: Osvícenství a teror ve Fenomenologii ducha

a) užitečnost základním pojmem osvícenství: člověk se stává „zdatným členem kolektivu“.

b) Absolutní svoboda a teror: negace individuality. 

Adornova kritika:

a) Pojem osvícenství v Dialektice osvícenství

b) Elementy antisemitismu a hranice osvícenství v Dialektika osvícenství

 (plus Minima moralia § 148)

2. Sekce: Pojem dialektiky u Hegela a Adorna

Dialektika u Hegela (Fenomenologie ducha, Logika jako věda)

a) Dialektika jako metoda i jako ontologická struktura skutečnosti 

b) Dialektika vnímání ve Fenomenologii ducha

c) Dialektika rozvažování a Hegelův pojem sporu

Dialektika u Adorna (Negativní dialektika a Přednášky k negativní dialektice)

a) Možnost a skutečnost filosofie

b) Systém a spekulace

c) Intelektuální zkušenost a jazykový charakter filosofie

d) Objekt a pojem