PředmětyPředměty(verze: 945)
Předmět, akademický rok 2023/2024
   Přihlásit přes CAS
Skepticismus a kritérium pravdy - AFS100721
Anglický název: Scepticism and the criterion of truth
Zajišťuje: Ústav filosofie a religionistiky (21-UFAR)
Fakulta: Filozofická fakulta
Platnost: od 2019
Semestr: letní
Body: 0
E-Kredity: 3
Způsob provedení zkoušky: letní s.:
Rozsah, examinace: letní s.:0/2, Z [HT]
Počet míst: neurčen / neurčen (neurčen)
Minimální obsazenost: neomezen
4EU+: ne
Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
Kompetence:  
Stav předmětu: nevyučován
Jazyk výuky: čeština
Způsob výuky: prezenční
Způsob výuky: prezenční
Úroveň:  
Poznámka: předmět je možno zapsat mimo plán
povolen pro zápis po webu
Garant: Mgr. Robert Roreitner
Rozvrh   Nástěnka   
Anotace -
Poslední úprava: Mgr. Robert Roreitner (26.01.2019)
Myšlenky, které bychom mohli nazvat ve vágním smyslu „skeptické“, jsou bezmála tak staré jako filosofie sama (často je v této souvislosti připomínán presokratik Xenofanés nebo historik Hérodotos). Se sofistikou se pak objevují první „skeptické“ teorie poznání (zejména Gorgiova a Prótagorova): setkáváme se zde poprvé s obhajobou tvrzení, že není možné nic poznat, respektive, že jediné, co můžeme „poznávat“, je to, co se každému z nás jeví, takže každý má stejnou měrou „pravdu“ (v této souvislosti však z dobrých důvodů bývá řeč spíše o „relativismu“ než o „skepticismu“). Jen o něco pozdější než tyto koncepce jsou pak první polemiky s tvrzením o nemožnosti poznání (jejich klasickými proponenty jsou Platón a Aristotelés): toto tvrzení vyvrací sebe sama a důsledkem jeho přijetí by byla neschopnost jakkoli jednat.
To, co se dnes nazývá antickým skepticismem v pravém slova smyslu, je nicméně teprve plodem helenistické doby, ve které se vedle sebe, aniž bychom cokoli jasného věděli o jejich vztahu, objevují hned dvě tradice skepticismu: platonská Akadémie po obratu, který zaznamenala s nástupem Arkesiláa do jejího čela (tedy Akadémie střední a nová, v rámci nichž se konstituuje celá řada skepticikých pozic), a odkaz Pyrrhóna z Eleje, dále rozpracovaný jeho žákem Timónem. O obou těchto tradicích však bohužel máme pouze kusé a nepřímé doklady.
Necháme-li stranou Ciceronova Academica, jediný spis poskytující souvislejší vhled do akademické skepse, jsou naším zdaleka nejlepším zdrojem o skeptické filosofii v antice knihy „pyrrhonika“ Sexta Empeirika (sepsané někdy na přelomu 2. a 3. století n.l.). Právě jeho dílo bude stát ve středu zájmu tohoto semináře.
V jeho první polovině se zaměříme na Sextův programový „manifest“ – první knihu Základů pyrrhonismu, poskytující jakýsi úvod do pyrrhonské skepse: postižení její povahy a představení metod, vysvětlení odlišnosti od jiných filosofických směrů, argumenty pro konzistenci pyrrhónské pozice atd. V druhé polovině se pak blížeji podíváme na jeden příklad Sextovy filosofické práce, konkrétně na jeho pojednání o kritériu pravdu v první knize spisu Proti logikům: naším hlavním cílem bude prozkoumat a promyslet Sextovu strategii argumentace proti možnosti nalezení kritéria pravdy, zároveň se však pokusíme proniknout do ojedinělých svědectví o stoické a epikurejské epistemologii, které chce Sextos vyvrátit.
Podmínky zakončení předmětu
Poslední úprava: Mgr. Robert Roreitner (26.01.2019)

Podmínkou udělení zápočtu je (kormě pravidelné přípravy a účasti) buď patronát nad jedním z úseků textu, nebo krátká písemná práce. 

Literatura
Poslední úprava: Mgr. Robert Roreitner (18.02.2019)

Sextos Empeirikos, Základy pyrrhonskej skepse, přel. J. Špaňár, Bratislava 1984.

Sextus Empiricus, Outlines of Scepticism, trans. J. Annas, J. Barnes, Cambridge 2000.

Sextus Empiricus, Outlines of Scepticism, trans. R. G. Bury, Cambridge (Mass.) 1933.

Sextus Empiricus, Against the Logicians, trans. R. Bett, Cambridge 2006.

Sextus Empiricus, Against the Logicians, trans. R. G. Bury, Cambridge (Mass.) 1935.

 

K. Algra, J. Barnes, J. Mansfeld, M. Schofield (eds.), The Cambridge History of Hellenistic Philosophy, Cambridge 1999.

J. Annas, J. Barnes, The Modes of Scepticism, Cambridge 1985.

A. Bailey, Sextus Empiricus and Pyrrhonean Scepticism, Oxford 2002.

J. Barnes, The Toils of Scepticism, Cambridge 1990.

R. Bett, The Cambridge Companion to Ancient Scepticism, Cambridge 2010.

J. Brunschwig, „Sextus Empiricus on the kritērion. The Skeptic as conceptual legatee“, in: J. Dillon and A. A. Long (eds.), The Question of ‘Eclecticism’, Berkeley/Los Angeles 1988, 145-175.

M. Burnyeat, M. Frede (eds.), The Original Sceptics, Cambridge (Mass.) 1997.

J. Hankinson, The Sceptics. The Arguments of the Philosophers, London – New York 1995.

K. Janáček, Studien zu Sextus Empiricus, Diogenes Laertius und zur pyrrhonischen Skepsis, Berlin – New York 2008.

B. Morison, „Sextus Empiricus“, Stanford Encyclopedia of Philosophy (https://plato.stanford.edu/entries/sextus-empiricus/)

B. Morison, „The Logical Structure of the Sceptic´s Opposition“, Oxford Studies in Ancient Philosophy 40 (2011), 265-285.

W. Schwab, „Skepticism, Belief, and the Criterion of Truth“, Apeiron 46.3 (2013), 327-344.

G. Striker, Essays on Hellenistic Epistemology, Cambridge 1996.

H. Thorsrud, Ancient Scepticism, Stockfield 2009.

K. Vogt, „Ancient Skepticism“, Stanford Encyclopedia of Philosophy (https://plato.stanford.edu/entries/skepticism-ancient/)

K. Vogt, „Appearances and Assent: Sceptical Belief Reconsidered“, The Classical Quarterly 62.2 (2012), 648-663

 
Univerzita Karlova | Informační systém UK