Seminář umění první poloviny 20. století: Francouzské moderní umění v českých sbírkách Mgr do 2018 - ADU500359 (Mgr do 2018)

• Anglický název: Seminar of the first half of the 20th Century: French modern art in Czech collections Mgr to 2018
• Zajišťuje: Ústav pro dějiny umění (21-UDU)
• Fakulta: Filozofická fakulta
• Platnost: od 2022
• Semestr: letní
• Body: 6
• E-Kredity: 6
• Způsob provedení zkoušky: letní s.:
• Rozsah, examinace: letní s.:0/2, Zk [HT]
• Počet míst: neurčen / neurčen (neurčen)
• Minimální obsazenost: neomezen
• 4EU+: ne
• Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
• Stav předmětu: nevyučován
• Jazyk výuky: čeština
• Způsob výuky: prezenční
• Způsob výuky: prezenční
• Je zajišťováno předmětem: ADU100537
• Poznámka: předmět je možno zapsat mimo plán; povolen pro zápis po webu
• Garant: prof. PhDr. Marie Rakušanová, Ph.D.

Anotace

Poslední úprava: Mgr. Kateřina Adamcová, Ph.D. (16.06.2021)

Seminář umění první poloviny 20. století I: Rámování evropské moderny a avantgardy
Akademický rok 2019/2020, ZS/LS, St 12:30-14:00
Doc. PhDr. Marie Rakušanová
Podmínky absolvování: účast na seminářích (absence tolerovány pouze ze zdravotních důvodů, omluvy přijímány předem), aktivní podíl na diskusích, schopnost číst odborné texty alespoň v jednom ze světových jazyků, prezentace jednoho referátu na vybrané téma, odevzdání písemné práce v rozsahu 8-10 normostran, s poznámkovým aparátem, bibliografií a případně obrazovou přílohou.

Seminář se zaměří na mapování rozličných metodologických přístupů k významným osobnostem, dílům a fenoménům evropského moderního umění a avantgardy. Účastnice (či účastník) semináře, bude číst, analyzovat a komparovat odborné texty rozličně orientovaných historiček a historiků umění, vyslovujících se však k totožnému fenoménu z oblasti evropského moderního a avantgardního umění. Díky tomu bude moci nahlédnout konkrétní uměleckohistorický problém z různých stran a své postřehy sdělit semináři v rámci svého referátu a následné diskuse. Cílem semináře je však také upozornit na významný aspekt uměleckohistorického výkladu, spočívající v jeho nedefinitivnosti, neukončitelnosti a subjektivitě. Žádná interpetace uměleckého díla si nemůže nárokovat absolutní pravdivost a správnost. Na druhou stranu se však každý další uměleckohistorický výklad stává součástí samotného uměleckého díla, má moc budovat jeho kanonický status, nebo jej naopak revidovat a nabourávat, ať už z pozice feministického, postkoloniálního, nebo sémioticky zaměřeného dějepisu umění, jak bude na příkladu konkrétních uměleckohistorických textů názorně ukázáno.