Poetika a estetika českého symbolismu v evropském kontextu I. - ABO700312

• Anglický název: The Poetics and Aesthetics of the Czech Symbolism in the European Context I.
• Zajišťuje: Ústav české literatury a komparatistiky (21-UCLK)
• Fakulta: Filozofická fakulta
• Platnost: od 2019
• Semestr: zimní
• Body: 0
• E-Kredity: 2
• Způsob provedení zkoušky: zimní s.:
• Rozsah, examinace: zimní s.:0/2, Z [HT]
• Počet míst: neurčen / neurčen (neurčen)
• Minimální obsazenost: neomezen
• 4EU+: ne
• Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
• Stav předmětu: nevyučován
• Jazyk výuky: čeština
• Způsob výuky: prezenční
• Způsob výuky: prezenční
• Poznámka: předmět je možno zapsat mimo plán; povolen pro zápis po webu
• Garant: prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A.

Anotace

Poslední úprava: KCLVOJVO (07.09.2018)

Viz sylabus.

Podmínky zakončení předmětu

Poslední úprava: Mgr. Ivan Kafka (19.09.2018)

Účast na přednášce/semináři.

Literatura

Poslední úprava: KCLVOJVO (07.09.2018)

BRABEC, J., Poesie na předělu doby. Praha 1964.

ČERVENKA. M., Symboly, písně a mýty. Studie o proměnách českého lyrického slohu na přelomu století (Sova, Březina, Neumann, Gellner, Toman). Praha 1966.

––– Z večerní školy versologie II. Sémantika a funkce veršových útvarů: versologický průvodce tvorbou generace 90. let. Praha 1991.

––– Styl a význam. Praha 1991.

ČESKÁ LITERATURA NA KONCI TISÍCILETÍ I. Příspěvky z 2. kongresu světové literárněvědné bohemistiky. Praha 2001. [Obsahuje několik pojednání k problematice české literatury přelomu 19. a 20. století].

DELEVOY, R. L., Der Symbolismus in Wort und Bild. Genf 1979. [Existuje také francouzská verze].

DŮVĚRNÝ PROSTOR – NOVÁ DÁLKA. Umění pražské secese. Katalog výstavy. Usp. P. Wittlich. Praha 1997.

FLAKER, A., Symbolism or Modernism in Slavic Literatures, in: Russian Literature, 7, 1979, s. 329-348.

HÁJKOVÁ, A., Czech Symbolist Poetry, in: A. Balakian (Ed)., The Symbolist Movement in the Literature of European Languages. Budapest 1982, s. 617-625.

HANSEN-LÖVE, A., A., Thesen und Typologie der russischen Moderne, in: P. Zima. J. Strutz (Eds.), Europäische Avantgarde. Frankfurt am Main 1987, s. 37-60.

KRÁL, O., (Ed.), Prameny české moderní kultury. Praha 1988.

LORENZOVÁ, H., PETRASOVÁ, T., Fenomén smrti v české kultuře 19. století. Praha 1991.

MACURA, V., Zrod moderní subjektivity v poezii a jeho rozpory, in: D. Hodrová (Ed.), Proměny subjektu I. Praha 1994, s. 38-51.

MED, J., Symbolismus - dekadence. [Ze studie k připravovaným Dějinám české literatury], in:

Česká literatura, 33, 1985, s. 119-126.

––– K zrodu české moderny, in: Slavia, 15, 1988, s. 15-21.

MERHAUT. L., Cesty stylizace. Stylizace, ‚okraj‘ a mystifikace v české literatuře přelomu 19. a 20. století. Praha 1994.

MUKAŘOVSKÝ, J., K problémům českého symbolismu: Poesie Karla Hlaváčka, in: J. Mukařovský, Kapitoly z české poetiky II., Praha 1948, s. 209-218. Přetisk in: J. Mukařovský, Studie z poetiky, Praha 1982, s. 635-643.

––– Mezi poesií a výtvarnictvím, in: J. Mukařovský, Kapitoly z české poetiky I. Praha 1948, s. 253-274.

OTTLOVÁ, M., Proudy české umělecké tvorby 19. století. Sen a ideál. Praha 1990.

PAPOUŠEK, Vladimír (ed.), Dějiny nové moderny. Česká literatura v letech 1905-1923. Praha 2010.

PEŠAT, Z., Česká moderna, in: Slavia, 57, 1988, s. 6-14.

PETRBOK, V., (Ed.), Sex a tabu v české kultuře 19. století. Praha 1999.

PODRAZA-KWIATKOWSKA, M., Symbolizm i symbolika w poezji Młodej Polski. Teoria i praktyka. Kraków 1975.

PYNSENT, R., B., The Decadent Nation: The Politics of Arnošt Procházka and Jiří Karásek ze Lvovic, in: L. Péter, R. B. Pynsent (Edd.), Intelectuals and the Future in the Habsburg Monarchia 1890-1914. New York 1988, s. 63-91.

––– Dekadentní Já, in: R. B. Pynsent, Pátrání po identitě. Praha 1996, s. 129-177.

––– Desire, Frustration and Some Fulfilment: A Commentary to Karel Hlaváček’s Mstivá kantiléna, in: Slavonic and East European Review, vol. 72, no. 1, 1994.

PYTLÍK, R., Na přelomu století. Soubor statí k vývojovému rytmu literatury let devadesátých.

Praha 1988.

STROHSOVÁ, Eva: Zrození moderny. Praha 1963.

SVOZIL, B., (Ed.), Česká básnická moderna. Poesie z konce 19. století. [Komentovaná antologie]. Praha 1987.

URBAN, O., MERHAUT, L., (Edd.), Moderní revue 1894-1925. Praha 1995.

VOJTĚCH, Daniel, Vášeň a ideál. Na křižovatkách moderny. Praha 2008.

VOJVODÍK, J., Mezi kultem umění a mýtem života: tvůrčí dialog Otokara Březiny a Františka Bílka, in: H. Larvová (ed.), František Bílek 1872-1941. Praha 2000, s. 141-180.

––– Ruiny jako pokus o estetickou inscenaci vědomí přelomu epochy. Nástěnné malby Tanečního sálu na zámku v Bruntále (1899-1900), in: Umění, 48, 2000, s. 231-255.

––– Od estetismu k eschatonu. Modely světa a existence v lyrickém díle Otokara Březiny. Rekonstrukce symbolických paradigmat. Praha [Academia]. Vyjde v září 2004.

­––– Umění jako „průnik k Bohu“ a moderní umělec jako světec, bojovník a martyr: mezi symbolistickou a kubistickou modernou (a jejími kulturně-filosofickými kontexty a estetickými pozicemi). In: Aleš Filip, Roman Musil: Neklidem k Bohu. Náboženské výtvarné umění v Čechách a na Moravě v letech 1870-1914. Praha 2006, s. 157-191.

WITTLICH, P., Česká secese. Praha 1982.

Požadavky ke zkoušce

Poslední úprava: KCLVOJVO (07.09.2018)

Pravidelná účast a četba diskutovaných textů.

Sylabus

Poslední úprava: KCLVOJVO (07.09.2018)

Symbolismus je nepochybně jednou (z posledních) velkých syntetizujících epoch evropské kultury přelomu 19. a 20. století. Také v české kultuře lze mluvit, jak se zdá, o umělecky a myšlenkově významné a důležité epoše symbolismu, jejíž počátky možno spatřovat ve druhé polovině 80. let 19. století a jejíž závěrečná fáze spadá do doby nástupu historické avantgardy před 1. světovou válkou. Smyslem semináře má být rekonstrukce základních modelů „poetického světa“ v básnictví českého symbolismu – v evropském kontextu – v jeho třechhlavních vývojových fázích. To znamená, že na rozdíl od běžné deskripce české literatury konce 19. a počátku 20. století prostřednictvím obsahově víceznačných a ne zcela ujasněných pojmů, etablovaných především v dějepise umění, jako impresionismus, moderna, dekadence, secese, novoromantismus a d., má seminář ověřit na základě četby a interpretace klíčových teoretických statí a básnických textů nosnost koncepce českého symbolismu jako velké kulturní epochy, probíhající v třech fázích: (raný) dekadentní symbolismus (konec 80. let až přibližně 1895) – (vrcholný) mytopoetický symbolismus (přibližně 1895-1900) a postsymbolismus (po roce 1900 až přibližně do doby kolem roku 1. světové války). Nejde však o sukcesivní lineální vývoj, ale mnohem spíše o přiblížení vývojové dynamiky na základě interferencí a reflexe základních poetických modelů, symbolických paradigmat, esteticko-poetologických principů a metod uvnitř jednotlivých fází, tzn. že např. paradigmatika a poetika estetismu dekadentního symbolismu se v postsymbolistické fázi (po roce 1900) stává předmětem reflexí také (a zejména) v tvorbě jeho někdejších protagonistů.

Pozornost bude v semináři věnována také základním kategoriím, paradigmatům a pojmům, vytvářejícím znakový systém (popř. systémy) a kulturní modely symbolismu: symbol/symbolično, mýtus, umění, báseň/básník, život, kultura, náboženství, prožitek ad. Do popředí zde vystupuje sám pojem umění, „text umění“, interpretovatelný jednak „exotericky“, totiž v přímém vztahu ke kódům mimoumělecké a mimoestetické pragmatiky (historický, politický, ideový, společenský atd. kód), jednak jako nábožensko-mystické médium a zároveň jako zcela autonomní umělecko-estetický modus myšlení a existence.

Také pro český symbolismus(a postsymbolismus), pro tvorbu jeho autorů, pro kulturu evropské moderny vůbec, je příznačný fenomén protikladu mezi uměním a náboženstvím v tom smyslu, že umění se – v epoše vyhlášení „smrti Boha“ – stává „náhradním“ náboženstvím a mytologií, a náboženství „estetismem“ a uměním zároveň. S tím jde ruku v ruce jednak snaha o důslednou estetizaci náboženských, společenských, psychologických ad. funkcí a pragmatických situací, jednak snaha o rehabilitaci a aktualizaci tradice nevědomého (respektive podvědomého), archaického, mysticko-okultního, hermetického a heretického atd. myšlení.

Jestliže v zimním semestru bude pozornost věnována vývoji poetiky a estetiky symbolismu jeho (pre-)dekadentní fáze (cca. 1892-1896) a vrcholnému (kosmogonickému, mytopoetickému)symbolismu (kolem roku 1900, tedy i jevu, který bychom mohli charakterizovat jako "reál-symbolismus" básníků jako Machar nebo Bezruč), půjde v II. části v letním semsetru o psychopoetické a kulturologické tendence v postsymolismu desátých let 20. století, přibližně do začátku 1. světové války, včetně "dekonstrukce" mytopoetického symbolismu v poezii autorů jako Karel Toman nebo František Gellner.