Poslední úprava: HRIBKO/PEDF.CUNI.CZ (13.09.2013)
1. Téma: Úvod do diferenciální psychologie
Vznik a vývoj disciplíny diferenciální psychologie, diferenciální psychologie jako věda o člověku, faktory ovlivňující vznik diferenciální psychologie, vazby s ostatními psychologickými disciplinami především pak s psychologií osobnosti.
Hlavní okruhy problémů, jimiž se zabývá: studium individuálních rozdílů. Příčiny individuálních rozdílů, interakce dědičnost a prostředí, věk a učení jako proměnné individuálních rozdílů, skupinové rozdíly studované v diferenciální psychologii (výzkumy a jejich interpretace, důsledky).
Inteligence jako spojující článek mezi řadou výzkumů orientovaných na zjišťování skupinových rozdílů. Rozdíly v inteligenci, rozdíly mezi pohlavími (chlapci x dívky, muži x ženy, maskulinita x femininita), rasami (výzkumy bělošské a černošské rasy , A. Jensen). Rozdíly mezi lidmi dané socioekonomickým statusem (např.elaborovaný a restriktivní jazykový kód, Bernstein), genderové rozdíly - A.Oakleyová a rozdíly dané vlivy kultury apod.
Diferenciální psychologie a psychologie osobnosti.
2. Téma: Vznik psychologie osobnosti
Omezenost atomizující tendence v psychologii 19. stol., postupné zdůrazňování kategorie osobnosti. Vlivy přispívající ke vzniku psychologie osobnosti (gestaltismus, primát celku nad částmi, psychopatologie, myšlenky Ribota o vztahu mezi poruchou jedné funkce a jejím účinkem na fungování celku osobnosti, diferenciální psychologie, jedinečnost a nedělitelnost, individuálnost, experiment v psychologii, reakční čas a osobní rovnice, vliv německé charakterologie, anticipace myšlenky struktury osobnosti aj.).
Dvě tendence v rozvoji psychologie osobnosti: a) odvozování přístupů od filozofických problémů, úzký vztah k filozofii, b) distancování se od filozofických problémů, snaha nalézt specifiku tématu osobnosti v psychologii. Cattellovy 3 etapy vývoje disciplíny, Brengelmannovy čtyři fáze vývoje psychologie osobnosti.
Definice osobnosti (historicky užívané pojmy duše, persona, charakter, příbuzné pojmy individuum, jedinec, osoba, organismus). Klasifikace definic podle Allporta (hromadné, integrační, hierarchické, interakční a diferenciační definice). Vztah a vazby psychologie osobnosti k dalším teoretickým a aplikovaným psychologickým disciplínám, zejména k obecné, vývojové, sociální a klinické psychologii).
3. Téma: Hlavní témata a metody studia psychologie osobnosti.
Charakteristika hlavních témat, které studuje psychologie osobnosti: téma struktury osobnosti (zkoumání a identifikace prvků výstavby osobnosti včetně jejich uspořádání v relativně stabilní systém), téma dynamiky osobnosti (zkoumání proměnlivosti prožívání a chování člověka, zájem o přechodné, opakující se změny osobnosti), téma vývoje osobnosti (studium nevratných a trvalých změn osobnosti) a téma patologie osobnosti (poruchy struktury a dynamiky osobnosti, které znesnadňují adaptaci na běžné nároky života). Rozdíl mezi dynamikou a vývojem osobnosti.
Nomotetický, idiografický a typologický přístup k osobnosti. Charakteristika hlavních skupin metod používaných při sběru dat o osobnosti a při jejím studiu: dotazování (testové metody a jejich klasifikace, rozhovor), pozorování, analýza produktů činnosti (kresba, dílo), měření tělesných znaků. Místo experimentu v psychologii osobnosti.
4. Téma: Problematika struktury a dynamiky osobnosti
Vymezení struktury osobnosti, druhy struktury, statická struktura (typologie, faktorová struktura), dynamická struktura (z pohledu teorií učení, z aspektu hlubinných teorií). Historie zvýrazňování tématu osobnostní struktury v psychologii: podněty z filozofie, Platon a jeho vnitřní stavba duše, Aristotelův systém, pozdější vlivy: německé charakterologie, individuální reaktivita osob, vliv rozvoje různých aplikačních disciplín, které pracují s intervencí, parciální působení na jednotlivé stránky osobnosti s cílem navodit změnu v celku osobnosti, psychopatologie aj.
Současná psychologie a pojem struktura osobnosti. Různé přístupy k problematice osobnostní struktury a jejich charakteristika:
přístupy strukturující osobnost horizontálně (tradiční pojetí, snaha o identifikaci a diferenciaci funkčních osobnostních jednotek (např. Rubinštejn, Meili aj.),
přístupy strukturující osobnost vertikálně (hierarchicky uspořádané úrovně vnitřní stavby osobnosti (hlubinné modely Freud, Lerschova strukturace),
přístupy strukturující osobnost s užitím rysového hlediska: I. (typ a typologie, typologická strukturace, 2 druhy typologií ? a) vztah tělesných a psychických vlastností Hippokrates, Pavlov, Kretschmer, Sheldon aj. b) typologie, ve kterých je klíčem vztah ke světu II. faktorová strukturace: faktor, faktorová analýza, Eysenck, Cattell, Guilford a jejich systémy, systém BIG FIVE,
přístupy strukturující osobnost situačně, vztah mezi chováním jedince a situacemi, behavioristické pojetí ? osoba je funkcí situace, odmítání trvalejší struktury osobnosti (Skinner aj.),
přístupy strukturující osobnost transpersonálně rozšíření terénu strukturace a překračování hranic fyzické osoby, trv. psychologické prostředí.
Vztah struktury a dynamiky. Zpočátku oddělené zkoumání struktury a dynamiky osobnosti, 60. léta akcentování interakce mezi strukturou osobnosti (rysy) a dynamickými procesy. 3 přístupy k řešení vztahu struktury a dynamiky osobnosti. 1. období - přehodnocování psychických vlastností jako jednoznačně stabilních charakteristik individua, 2. období hledání substrátů funkcí, které regulují a určují individuální zvláštnosti jedince v jeho projevech (aktivita, emocionalita apod.), 3. období zkoumání vztahu různé interakční pohotovosti jedinců, která je dána jejich různou emotivitou, aktivitou, anticipací atd. v kontextu dalších, schopnostních a motivačních, vlastností. Vliv sociálního prostředí na individualizacaci reaktivity jedinců.
5. Téma: Průběh prožívání a činnosti osobnosti
Determinace průběhu prožívání na biologické úrovni: tělesná stavba, různé koncepce o vztahu těla a osobnosti ve 20. století (Hippokratovy 2 typy tělesné stavby, Kretschmerovy konstituční typy: leptosom, pyknik, atletik, dysplastik a jejich afinita k duševním chorobám. Sheldonova typologie: ektomorf, endomorf, mezomorf. Kritika konstitučních typologií. Biologické determinanty prožívání a činnosti osobnosti: biorytmy osobnost a rytmycita, zdroje rytmicity, rytmy osobnosti a jejich charakteristika, endokrinní aktivita biochemická individualita, typ metabolismu, hyper a hypo funkce štítné žlázy, typy VNČ a osobnost základní nervové procesy, Pavlovovy typy, Lurijův model o vztahu mozku k osobnosti (energetický, informační a integrační blok).
6. Téma: Temperamentové dispozice
Temparament osobnosti: vymezení, charakteristika základních vlastností temperamentu (vzrušivost, intenzita, hloubka a délka prožívání). Vývoj temperamentu.
Prezentace základních teorií temperamentu. Kategoriální pojetí temperamentu: (humorální pojetí Hippokratovo a Galénovo). Dimenzionální pojetí temperamentu: Kretschmerova teorie temperamentu: cyklotýmní, schizotýmní a viskózní temperament, Sheldonova teorie temperamentu: viscerotonie, cerebrotonie a somatotonie, Heymans-Wiersmova teorie temperamentu, ověřování hypotetických dimenzí: emotivita, stupeň doznívání, aktivita, 8 temperamentových typů.
Teorie temperamentových bloků (Thomas, Chessová, Birch), charakteristika 9 bloků temperamentu, typy dětí, vztah k výchově a kritika teorie.
Vývojově interakční teorie temperamentu Busse a Plomina (složky temperamentu aktivita, emocionalita, sociabilita a impulzivita).
Cloningerova teorie temperamentu a charakteru, a další. Dimenze temperamentu: maskulinita, femininita, rigidita-flexibilita.
Celkové zhodnocení teorií temperamentu a jejich vývoje. Patologická disponovanost osobnosti na úrovni průběhu činnosti (Kretschmer, Pavlov).
7. Téma: Zaměřenost obsahu činnosti osobnosti a její determinace
Základní charakteristika motivu a procesu motivace. Charakteristika jednotlivých skupin motivačních dispozic prostřednictvím kritérií a) míry jejich obecnosti, b) rozsahu ovlivnění jednání a chování jedince, c) rychlosti dosažení uspokojení, naplnění motivů. Cíle jako motivy, typologie cílového jednání.
Výklad jednotlivých skupin motivačních dispozic:
Potřeby: klasifikace potřeb na základě komparace na úrovni fylogenetické, ontogenetické a antropogenetické. Rozbor přístupu Maslowa k potřebám, druhy potřeb, flow motivace, seberealizace, seberealizované osobnosti, výzkumy Maslowa a Rogerse. Frustrace a frustrační tolerance, deprivace.
Zájmy: vymezení a charakteristika, složky a klasifikace zájmů a jejich vývoj (Super, Crites) způsoby zjišťování zájmů jedince.
Postoje: vymezení a charakteristika, postoje v sociální psychologii a psychologii osobnosti, složky postoje, vývoj a změna postojů jedince. Měření postojů.
Hodnoty: vymezení a charakteristika cílových, instrumentálních, směrových a kriteriárních hodnot. Teorie E. Sprangera a koncepce jeho hodnotových typů. Morrisova hodnotová typologie.
Teorie motivace: Prezentace základních výkladových modelů motivace. Homeostatický model, pobídkový model, kognitivní model, humanistický model. (Teorie Fredova, Murraye, Atkinsonova, Rogerse apod.).
8. Téma: Schopnosti, vlohy. inteligence a tvořivost Kognitivní komponenta osobnosti.
Vymezení a charakteristika dispoziční báze schopností. Pojem vloha, schopnost, inteligence, nadání a dovednost. Úskalí vymezování schopností: úzké vs. široké, společenská prospěšnost vs. společenská neužitečnost, aj. Klasifikace lidských schopností dle různých kritérií (z hlediska jejich vývoje schopnosti: aktuální a potencionální, z hlediska oblasti projevů: matematické, hudební, sociální, technické schopnosti atd., z hlediska procesu zpracování informací: percepční, kognitivní(intelektové), senzomotorické, Guilford).
Inteligence a intelektové schopnosti - klíčové a tradiční téma psychologie schopností: charakteristika teoretických přístupů k inteligenci (biologický, psychometrický, kognitivní, faktorový, kontextuální a komplexní přístupy), Důraz na komplexní přístup a výklad teorií H. Gardnera (teorie rozmanitých inteligencí) a R.J. Sternberga (triarchická teorie inteligence). Hlavní teoretické spory v učení o inteligenci: a) podstata inteligence tvořena především nižšími nebo vyššími poznávacími procesy?, b) biologický základ nebo kontextuální základ inteligence, Galton vs. Flynn, c) stabilita nebo vývoj inteligence v čase? ? Inteligence ve stáří.
Tvořivost: tvořivost, tvořivý produkt, tvořivý proces a tvořivá osobnost. Schopnosti a vlastnosti tvořivé dospělé osobnosti, výzkumy tvůrců a produktivních jedinců K. Simontona. Tvorba dospělých versus dětská tvořivost. Teorie vysvětlující kvantitativně nebo kvalitativně mimořádnou produkci, Problém hodnocení tvořivosti, kritéria subjektivní a objektivní. Výcviky tvořivosti a možnost změny v tvořivosti u jedince.
Superiorní inteligence a tvořivost, vzájemný vztah složek, výzkumy Getzelse a Jacksona. Přístupy ke zkoumání mimořádných výsledků činnosti v minulosti a současné přístupy ke zkoumání nadání (kognitivní, osobnostně-vývojový a sociálně-kulturní přístupy, příklady modelů nadání (např. Renzulliho, Mőnkse, Tannenbauma a Robinsona) a jejich vztah k edukačnímu procesu. Osobnost nadaných jedinců a jejich problémy (mýty a realita), výzkumy a problematické okruhy.
9. Téma: Kognitivní a akční styly osobnosti, soudržný způsob, jakým osoba vnímá, myslí, pamatuje si a řeší problémy, vymezení a první výzkumy. Charakteristika vybraných kognitivních stylů:
závislost na poli vs. nezávislost na poli (Wittkin), charakteristiky osob s uvedenými styly (určující externí referenční rámec, nižší analytické schopnosti, větší konformnost a konvenčnost, menší aktivita v přijímání informací versus řídí se vnitřním referenčním rámcem, nezávislost, postižení detailů a jejich kombinace, analytické myšlení.
reflexivita vs. impulzivita (Kagan), způsoby reagování na požadavky situace (odklad reakce, pomalost v přetváření informací, kontrola a proiry versus rychlé reagování, kontrola a posteriori.
šířka kategorizace (Bruner) "široký a úzký kategorizátor, celostní strategie řešení, menší koncentrace na rozdíly mezi podněty, riziko z nereagování versus analytické zpracování informací, riziko z regování, koncentrace na detaily, (dotazník Pettigrewa),
vyostřování vs. uhlazování (Klein), kognitivní styl týkající se vnímání, uhlazovači x vyostřovači, ignorování změn, přeceňování minulé zkušenosti, konzervatismus versus přeceňování změn, flexibilnost,
adaptivnost vs. inovativnost (Kirton), využívání osvědčených pravidel x vyhledávání nových způsobů řešení, adaptor x inovátor, opatrnost, důslednost, výkonnost, schopnost absorbce novinek versus senzitivita k environmentálním klíčům,
další kognitivní styly, překrývání stylů, intelektové styly Sternberga, způsoby jakým je inteligence využívána a navenek manifestovaná (monarchistický, hierarchický, oligarchický a anarchistický styl),
Vymezení akčních stylů: stabilní vs. labilní (Lurija), Allportovy styly při kresebné činnosti (prostorový, centrifugální, silový styl) aj.
Kognitivní styly jako nástroje pro objasnění vnitřní konzistence osobnosti, Kognitivní styly jako spojovací články mezi schopnostmi a vlastnostmi osobnosti.
10. Téma: Charakter
Specifické místo problematiky charakteru v systému dispoziční báze osobnosti, vztah k charakterologii, vztah k morálnímu usuzování, vztah k vůli. Allport a charakter, Robinštejnův přístup k charakteru a teorie Pecka, vztah k současné pozitivní psychologii.
11. Téma: Utváření a integrita osobnosti, náročné životní situace
Historie utváření individuálního já, výzkum Luriji, myšlenka Jamese a rozlišení předmětného a činného já. Vznik sebeobrazu a sebepojetí. Vývoj fyzického, psychického a sociálního já (Bačová). Identita a její utváření, Erikson a další, komponenty identity, problémy.
Klasifikace náročných životních situací, jejich charakterizování, naučená bezmocnost, Lazarus, stres a frustrace, syndrom vyhoření
12. Téma: Klasifikace hlavních teoretických přístupů ke studiu osobnosti
Užitečnost teoríí - kritéria užitečnosti, klasifikace a charakteristika jednotlivých přístupů včetně představitelů. a) psychoanalytický přístup, b) humanistický přístup, c) rysový přístup, d) přístup emergující z teorí učení, e) sociálně-kognitivní a kognitivní přístup
Postup, komentář a vztah obsahu kurzu k dalším psychologickým kurzům studijního programu:
Kurz je realizován řadou přednášek a seminářem, který uvádí studenty do terénu disciplíny. Seminář je zahájen až po úvodních přednáškách.
Úzký vztah má především k teoretickým disciplínám. K Obecné psychologii II zejména v tématech inteligence, tvořivost, které jsou zde rozvedeny především směrem k osobnosti (např. kognitivní a akční styly osobnosti, úspěšná inteligence, modely nadání, tvořivá osobnost). Dále má vazbu na Dějiny psychologie (vznik Psychologie osobnosti) a na Vývojovou psychologii I a II všude tam, kdy je zmiňováno téma vývoje osobnosti a jejích jednotlivých složek. Souběžně se některá témata propojují s tématy přednášenými v Sociální psychologii (např. v tématu postoje, identity, náročných životních situací.). Rovněž lze najít spoje s kurzem Psychologický výzkum, který probíhá souběžně s Psychologií osobnosti s úvodem do diferenciální psychologie v 3. a 4. semestru. Jedná se o aplikační možnost teoretických poznatků na populaci školních dětí, dětí s různým temperamentem, inteligencí, problémy, dětí různě motivovaných v situacích učení a školního života, dále pak v povinně volitelných kurzech Gender ve škole a Úvod do gender studies, které rozšiřují vybrané poznatky ze základů diferenciální psychologie.
Ve vztahu k magisterskému studiu je tento kurz základem pro povinný kurz Teorie osobnosti a Semináři k teoriím osobnosti, ve kterých se předpokládá zvládnutí a pochopení přístupů a úvah autorů pokoušejících se osobnost uchopit a vysvětlit její fungování. Kurz Psychologie osobnosti s úvodem do diferenciální psychologie je zaměřen na podrobnější seznámení s dílčími komponentami osobnosti a s dílčími tématy disciplíny a vniřní stavbou osobnosti. Je poznatkovou základnou také pro reflektované stáže poradenské, klinické a pro řadu volitelných kurzů magisterského stupně studia.
Kurzu je ukončen zápočtem a zkouškou.
Pro udělení zápočtu se požaduje:
a) 75 % účast na seminářích, napsání recenze na odbornou publikaci vztahující se k problematice osobnosti dle požadavků vyučujícího a diskuse k ní.
Pro udělení zkoušky se požaduje:
b) Úspěšné absolvování vědomostního písemného testu k probíraným tématům.
Test je koncipován především jako výběr odpovědí na otázku z pěti nabídnutých.
