Cílem kursu je uvedení do hlavních trendů tematizace problematiky vnitřního obrazu osobnosti v současné psychologii a
získání základního přehledu o tématech diferenciální psychologie. Kurs má vést k poznání a pochopení funkce osobnosti
v životě člověka a k integrování vědění o jeho duševním životě. Přednášky budou zaměřeny na problematiku struktury
osobnosti (včetně typologických a rysových přístupů), dynamiky osobnosti, vývoje osobnosti, systémy determinace a
regulace (na nichž závisejí aspekty chování a prožívání, zaměření činnosti, kognitivních a realizačních činností, zvládání
situací a úkolů života) a na problematiku utváření Ega a identity.
O
Poslední úprava: PhDr. Dana Bittnerová, CSc. (18.01.2007)
Personality Psychology II
Introduction to the discipline, history of the psychology of the personality, definition of the personality, historical conceptions of the personality, personality research methods, structure, dynamic and development of the personality, dispositions of the personality, temperament, abilities, motives, the problem of the Self, Self-actualization, theories of personality: trait and factor theories, psychodynamic or depth theories, social learning theory, holistic - dynamic theory, person-centered theory, cognitive learning theory.
Cíl předmětu
Poslední úprava: VIKTORO/PEDF.CUNI.CZ (07.05.2009)
Cílem kurzu je uvedení do hlavních trendů tematizace problematiky vnitřního obrazu osobnosti v současné psychologii a získání základního přehledu o tématech diferenciální psychologie. Kurz je zaměřen na poznání a pochopení funkce osobnosti v životě člověka a přispívá k integrování vědění o jeho duševním životě.
Literatura
Poslední úprava: VIKTORO/PEDF.CUNI.CZ (07.05.2009)
ANASTASIOVÁ, A. Differential Psychology. New York: Macmillan, 1958.
BAČOVÁ, V. Společenská a kulturná podmienenosť osobnej identity. Československá psychologie. 1996, 40, 4, s. 320-336.
BALCAR, K. Úvod do studia psychologie osobnosti. Praha: SPN, 1982.
BAUMEISTER. R.F. Identity: Culture change and the struggle for self. New York: Oxford University Press, 1986.
BUSS, D.M.: CANTOR, N. Personality Psychology. Recent Trends and Emerging Directions. New York: Springer-Verlag, 1989.
BRENGELMANN, J. C.:Osobnost. In: MEILI, R. ? RORACHER, H.: Učebnice experimentální psychologie. SPN, 1967, s. 241-273.
GOULD, S.J. Jak neměřit člověka.Praha: Nakladatelství lidové noviny, 1997.
HJELLE, L. A. Personality Theories. New York: McGraw-Hill, 1992.
KOLAŘÍKOVÁ, O.:Problémy struktury osobnosti. Academia, Praha 1981.
OAKLEYOVÁ, A. Pohlaví, gender a společnost. Praha: Portál, 2000.
ŘÍČAN, P. Psychologie osobnosti. Praha: Grada, 2007.
SMÉKAL, V. Pozvání do psychologie osobnosti. Člověk v zrcadle vědomí a jednání. Brno:
Barrister a Principal, 2002.
ŠTÚR, I. Základy diferenciálnej psychologie. Martin: Osveta 1975.
Sylabus
Poslední úprava: HRIBKO/PEDF.CUNI.CZ (10.11.2011)
1. Téma: Úvod do diferenciální psychologie Vznik a vývoj disciplíny diferenciální psychologie, diferenciální psychologie jako věda o člověku, faktory ovlivňující vznik diferenciální psychologie, vazby s ostatními psychologickými disciplinami především pak s psychologií osobnosti. Hlavní okruhy problémů, jimiž se zabývá ? studium individuálních rozdílů. Příčiny individuálních rozdílů, interakce dědičnost a prostředí, věk a učení jako proměnné individuálních rozdílů, skupinové rozdíly studované v diferenciální psychologii (výzkumy a jejich interpretace, důsledky). Inteligence jako spojující článek mezi řadou výzkumů orientovaných na zjišťování skupinových rozdílů. Rozdíly v inteligenci, rozdíly mezi pohlavími (chlapci x dívky, muži x ženy, maskulinita femininita), rasami (výzkumy bělošské a černošské rasy ? A. Jensen). Rozdíly mezi lidmi dané socioekonomickým statusem (např.elaborovaný a restriktivní jazykový kód ? Bernstein), genderové rozdíly - A.Oakleyová a rozdíly dané vlivy kultury apod. Diferenciální psychologie a psychologie osobnosti.
2. Téma: Vznik psychologie osobnosti Omezenost atomizující tendence v psychologii 19. stol., postupné zdůrazňování kategorie osobnosti. Vlivy přispívající ke vzniku psychologie osobnosti (gestaltismus ? primát celku nad částmi, psychopatologie ? myšlenky Ribota o vztahu mezi poruchou jedné funkce a jejím účinkem na fungování celku osobnosti, diferenciální psychologie ? jedinečnost a nedělitelnost, individuálnost, experiment v psychologii ? reakční čas a osobní rovnice, vliv německé charakterologie ? anticipace myšlenky struktury osobnosti aj.). Dvě tendence v rozvoji psychologie osobnosti: a) odvozování přístupů od filozofických problémů, úzký vztah k filozofii, b) distancování se od filozofických problémů, snaha nalézt specifiku tématu osobnosti v psychologii. Cattellovy 3 etapy vývoje disciplíny, Brengelmannovy čtyři fáze vývoje psychologie osobnosti. Definice osobnosti (historicky užívané pojmy duše, persona, charakter, příbuzné pojmy individuum, jedinec, osoba, organismus). Nuttinova definice osobnosti, klasifikace definic podle Allporta (hromadné, integrační, hierarchické, interakční a diferenciační definice). Vztah a vazby psychologie osobnosti k dalším teoretickým a aplikovaným psychologickým disciplínám, zejména k obecné, vývojové, sociální a klinické psychologii).
3. Téma: Hlavní témata a metody studia psychologie osobnosti. Charakteristika hlavních témat, které studuje psychologie osobnosti: téma struktury osobnosti (zkoumání a identifikace prvků výstavby osobnosti včetně jejich uspořádání v relativně stabilní systém celku osobnosti), téma dynamiky osobnosti (zkoumání proměnlivosti prožívání a chování člověka, zájem o přechodné, opakující se změny osobnosti), téma vývoje osobnosti (studium nevratných a trvalých změn osobnosti) a téma patologie osobnosti (poruchy struktury a dynamiky osobnosti, které znesnadňují adaptaci na běžné nároky života). Rozdíl mezi dynamikou a vývojem osobnosti. Charakteristika hlavních skupin metod používaných při sběru dat o osobnosti a při jejím studiu: dotazování (testové metody a jejich klasifikace, rozhovor), pozorování, analýza produktů činnosti (písmo, kresba, dílo), měření tělesných znaků. Místo experimentu v psychologii osobnosti.
4. Téma: Problematika struktury a dynamiky osobnosti Vymezení struktury osobnosti, druhy struktury ? statická struktura (typologie, faktorová struktura), dynamická struktura (z pohledu teorií učení, z aspektu hlubinných teorií). Historie zvýrazňování tématu osobnostní struktury v psychologii: podněty z filozofie, Platon a jeho vnitřní stavba duše, Aristotelův systém, pozdější vlivy: německé charakterologie ? tzv. poměrových vlastností u Klagese, vliv experimentálních metod ? individuální reaktivita osob, vliv rozvoje různých aplikačních disciplín, které pracují s intervencí ? parciální působení na jednotlivé stránky osobnosti s cílem navodit změnu v celku osobnosti, psychopatologie aj. Současná psychologie a pojem struktura osobnosti. Různé přístupy k problematice osobnostní struktury a jejich charakteristika: přístupy strukturující osobnost horizontálně (tradiční pojetí, snaho o identifikaci a diferenciaci funkčních osobnostních jednotek (např. Rubinštejn, Meili aj.), přístupy strukturující osobnost vertikálně (hierarchicky uspořádané úrovně vnitřní stavby osobnosti (hlubinné modely Freud, Lerschova strukturace), přístupy strukturující osobnost s užitím rysového hlediska (typ a typologie, typologická strukturace, 2 druhy typologií ? a) vztah tělesných a psychických vlastností Hippokrates, Pavlov, Kretschmer, Sheldon aj. b) vztah člověka ke světu Jung aj., faktorová strukturace: faktor, faktorová analýza, Eysenck, Cattell, Guilford a jejich systémy, systém BIG FIVE, přístupy strukturující osobnost situačně, vztah mezi chováním jedince a situacemi, behavioristické pojetí ? osoba je funkcí situace, odmítání trvalejší struktury osobnosti (Skinner aj.), přístupy strukturující osobnost transpersonálně rozšíření terénu strukturace a překračování hranic fyzické osoby, trv. psychologické prostředí. Vztah struktury a dynamiky. Zpočátku oddělené zkoumání struktury a dynamiky osobnosti, 60. léta akcentování interakce mezi strukturou osobnosti (rysy) a dynamickými procesy. 3 přístupy k řešení vztahu struktury a dynamiky osobnosti. 1. období - přehodnocování psychických vlastností jako jednoznačně stabilních charakteristik individua, 2. období ? hledání ?substrátů? funkcí, které regulují a určují individuální zvláštnosti jedince v jeho projevech (aktivita, emocionalita apod.), 3. období ? zkoumání vztahu ?různé interakční pohotovosti? jedinců, která je dána jejich různou emotivitou, aktivitou, anticipací atd. v kontextu dalších, schopnostních a motivačních, vlastností. Vliv sociálního prostředí na individualizacaci reaktivity jedinců.
Průběh prožívání a činnosti osobnosti Determinace průběhu prožívání na biologické úrovni: tělesná stavba, různé koncepce o vztahu těla a osobnosti ve 20. století (Hippokratovy 2 typy tělesné stavby, Kretschmerovy konstituční typy ? leptosom, pyknik, atletik, dysplastik a jejich afinita k duševním chorobám. Sheldonova typologie ? ektomorf, endomorf, mezomorf. Kritika konstitučních typologií. Biologické determinanty prožívání a činnosti osobnosti: biorytmy osobnost a rytmycita, zdroje rytmicity, rytmy osobnosti a jejich charakteristika, endokrinní aktivita biochemická individualita, typ metabolismu, hyper a hypo funkce štítné žlázy, typy VNČ a osobnost základní nervové procesy, Pavlovovy typy, Lurijův model o vztahu mozku k osobnosti (energetický, informační a integrační blok). Temperamentové dispozice ? temparament osobnosti: vymezení, charakteristika základních vlastností temperamentu vzrušivost, intenzita, hloubka a délka prožívání). Vývoj temperamentu. Prezentace základních teorií temperamentu. Kategoriální pojetí temperamentu: (humorální pojetí Hippokratovo a Galénovo). Dimenzionální pojetí temperamentu: Kretschmerova teorie temperamentu ? cyklotýmní, schizotýmní a viskózní temperament, Sheldonova teorie temperamentu ? viscerotonie, cerebrotonie a somatotonie, Heymans-Wiersmova teorie temperamentu, ověřování hypotetických dimenzí: emotivita, stupeň doznívání, aktivita, 8 temperamentových typů. Guilfordova matice primárních temperamentových faktorů: skupina faktorů mající vztah k chování obecně, skupina faktorů determinujících emocionální aspekty chování a skupiny faktorů zřetelných v sociálním chování. Jednotlivé temperamentové dimenze: maskulinita, femininita, rigidita-flexibilita aj. Teorie temperamentových bloků (Thomas, Chessová, Birch), charakteristika 9 bloků temperamentu, typy dětí, vztah k výchově a kritika teorie. Vývojově interakční teorie temperamentu Busse a Plomina (složky temperamentu aktivita, emocionalita, sociabilita a impulzivita). Cloningerova teorie temperamentu a charakteru, Dimenze temperamentu. Celkové zhodnocení teorií temperamentu a jejich vývoje. Patologická disponovanost osobnosti na úrovni průběhu činnosti (Kretschmer, Pavlov).
Zaměřenost obsahu činnosti osobnosti a její determinace Základní charakteristika motivu a procesu motivace (zopakování z 2. semestru ? mechanismy redukce motivačního napětí, motivační cyklus apod). Charakteristika jednotlivých skupin motivačních dispozic prostřednictvím kritérií a) míry jejich obecnosti, b) rozsahu ovlivnění jednání a chování jedince, c) rychlosti dosažení uspokojení, naplnění motivů. Cíle jako motivy, typologie cílového jednání. Výklad jednotlivých skupin motivačních dispozic: Potřeby: klasifikace potřeb na základě komparace na úrovni fylogenetické, ontogenetické a antropogenetické. Rozbor přístupu Maslowa k potřebám, druhy potřeb, flow motivace, seberealizace, seberealizované osobnosti, výzkumy Maslowa a Rogerse. Frustrace a frustrační tolerance, deprivace. Zájmy: vymezení a charakteristika, složky a klasifikace zájmů a jejich vývoj (Super, Crites) způsoby zjišťování zájmů jedince. Postoje: vymezení a charakteristika, postoje v sociální psychologii a psychologii osobnosti, složky postoje, vývoj a změna postojů jedince. Měření postojů. Hodnoty: vymezení a charakteristika cílových, instrumentálních, směrových a kriteriárních hodnot. Teorie E. Sprangera a koncepce jeho hodnotových typů. Morrisova hodnotová typologie. Teorie motivace: Prezentace základních výkladových modelů motivace. Homeostatický model, pobídkový model, kognitivní model, humanistický model. (Teorie Fredova, Murraye, Atkinsonova, Rogerse apod.).
Schopnosti, vlohy. Kognitivní a realizační činnosti osobnosti. Vymezení a charakteristika dispoziční báze schopností. Pojem vloha, schopnost, inteligence, nadání a dovednost. Úskalí vymezování schopností: úzké vs. široké, společenská prospěšnost vs. společenská neužitečnost, aj. Klasifikace lidských schopností dle různých kritérií (z hlediska jejich vývoje ? schopnosti aktuální a potencionální, z hlediska oblasti projevů ? matematické, hudební, sociální, technické schopnosti atd., z hlediska procesu zpracování informací ? percepční, kognitivní(intelektové), senzomotorické, Guilford). Inteligence a intelektové schopnosti ? klíčové a tradiční téma psychologie schopností: souhrnná charakteristika teoretických přístupů k inteligenci (biologický, psychometrický, kognitivní, faktorový, kontextuální a komplexní přístupy) ? viz 2. semestr obecné psychologie. Důraz na komplexní přístup a výklad teorií H. Gardnera (teorie rozmanitých inteligencí) a R.J. Sternberga (triarchická teorie inteligence). Jejich porovnání, Sternbergova tzv. úspěšná inteligence.Hlavní teoretické spory v učení o inteligenci: a) podstata inteligence tvořena především nižšími nebo vyššími poznávacími procesy?, b) biologický základ nebo kontextuální základ inteligence Galton vs. Flynn, c) stabilita nebo vývoj inteligence v čase? ? inteligence ve stáří. Tvořivost: zopakování základních pojmů: tvořivost, tvořivý produkt, tvořivý proces a tvořivá osobnost. Schopnosti a vlastnosti tvořivé dospělé osobnosti, výzkumy tvůrců a produktivních jedinců K. Simontona. Tvorba dospělých versus dětská tvořivost. Teorie vysvětlující kvantitativně nebo kvalitativně mimořádnou produkci, teorie tvořivosti K. Urbana aj. Problém hodnocení tvořivosti, kritéria subjektivní a objektivní. Výcviky tvořivosti a možnost změny v tvořivosti u jedince. Superiorní inteligence a tvořivost, vzájemný vztah složek, výzkumy Getzelse a Jacksona. přístupy ke zkoumání mimořádných výsledků činnosti v minulosti a současné přístupy ke zkoumání nadání (kognitivní, osobnostně-vývojový a sociálně-kulturní přístupy, příklady modelů nadání (např. Renzulliho, Mőnkse, Tannenbauma a Robinsona) a jejich vztah k edukačnímu procesu. Osobnost nadaných jedinců a jejich problémy (mýty a realita) ? výzkumy a problematické okruhy. Kognitivní a akční styly osobnosti ? soudržný způsob, jakým osoba vnímá, myslí, pamatuje si a řeší problémy, vymezení a první výzkumy. Charakteristika vybraných kognitivních stylů: závislost na poli vs. nezávislost na poli (Wittkin) ? charakteristiky osob s uvedenými styly (určující externí referenční rámec, nižší analytické schopnosti, větší konformnost a konvenčnost, menší aktivita v přijímání informací versus řídí se vnitřním referenčním rámcem, nezávislost, postižení detailů a jejich kombinace, analytické myšlení. reflexivita vs. impulzivita (Kagan) ? způsoby reagování na požadavky situace (odklad reakce, pomalost v přetváření informací, kontrola a proiry versus rychlé reagování, kontrola a posteriori. šířka kategorizace (Bruner) "široký a úzký kategorizátor?, celostní strategie řešení, menší koncentrace na rozdíly mezi podněty, riziko z nereagování versus analytické zpracování informací, riziko z regování, koncentrace na detaily, (dotazník Pettigrewa), vyostřování vs. uhlazování (Klein) ? kognitivní styl týkající se vnímání, ?uhlazovači x vyostřovači? ignorování změn, přeceňování minulé zkušenosti, konzervatismus versus přeceňování změn, flexibilnost, adaptivnost vs. inovativnost (Kirton), využívání osvědčených pravidel x vyhledávání nových způsobů řešení, ?adaptor x inovátor? opatrnost, důslednost, výkonnost, schopnost absorbce novinek versus senzitivita k environmentálním klíčům, další kognitivní styly, překrývání stylů, intelektové styly Sternberga ? způsoby jakým je inteligence využívána a navenek manifestovaná (monarchistický, hierarchický, oligarchický a anarchistický styl), Vymezení akčních stylů: stabilní vs. labilní (Lurija), Allportovy styly při kresebné činnosti (prostorový, centrifugální, silový styl) aj. Kognitivní styly jako nástroje pro objasnění vnitřní konzistence osobnosti, Kognitivní styly jako spojovací články mezi schopnostmi a vlastnostmi osobnosti.
Postup, komentář a vztah obsahu kurzu k dalším psychologickým kurzům studijního programu. Zimní semestr probíhá výuka řadou přednášek uvádějících studenty do terénu disciplíny. Obvyklá dělba témat mezi vyučujícími je: prof. PhDr. Z. Helus, CSc: Úvod do diferenciální psychologie, další témata Doc. PhDr. L. Hříbková, CSc. Kurz především navazuje na disciplíny přednášené v 1. a 2. semestru studia. Úzký vztah má především k teoretickým disciplínám. K Obecné psychologii II zejména v tématech inteligence, tvořivost, které jsou zde rozvedeny především směrem k osobnosti (např. kognitivní a akční styly osobnosti, úspěšná inteligence, modely nadání, tvořivá osobnost). Dále má vazbu na Dějiny psychologie (vznik Psychologie osobnosti) a na Vývojovou psychologii I a II všude tam, kdy je zmiňováno téma vývoje osobnosti a jejích jednotlivých složek. Souběžně se některá témata propojují s tématy přednášenými v Sociální psychologii (např. v tématu postoje, identity, náročných životních situací.). Rovněž lze najít spoje s kurzem Psychologický výzkum ? školní gramotnost, který probíhá souběžně s Psychologií osobnosti s úvodem do diferenciální psychologie v 3. a 4. semestru. Jde o aplikační možnost teoretických poznatků na populaci školních dětí ? dětí s různým temperamentem, inteligencí, problémy, dětí různě motivovaných v situacích učení a školního života, dále pak v povinně ? volitelných kurzech Gender ve škole a Úvod do gender studies, které mohou navazovat na vybrané poznatky ze základů diferenciální psychologie. Ve vztahu k magisterskému studiu je tento kurz základem pro povinný kurz Teorie osobnosti a Semináři k teoriím osobnosti, ve kterých se předpokládá zvládnutí a pochopení přístupů a úvah autorů pokoušejících se osobnost uchopit a vysvětlit její fungování. Zejména na základě četby, která je v ZS kurzu Psychologie osobnosti s úvodem do diferenciální psychologie zadána se zaměřením na podrobnější seznámení s dílčími komponentami osobnosti a s dílčími tématy disciplíny, je cílem v semináři magisterského programu navázat v četbě na ?obecnější, holistická témata? - teorie osobnosti, která jsou zde stěžejní. Rovněž může být poznatkovou základnou pro reflektované stáže poradenské, klinické a pro řadu volitelných kurzů magisterského stupně studia.
Práce studentů k zápočtu. Kurzu je ukončen zápočtem. Pro udělení zápočtu se požaduje splnění následujících povinností: a) četba 2 knih zadaných jako hlavních ke studium. b) Úspěšné absolvování vědomostního písemného testu k probíraným tématům. Test je koncipován jako výběr odpovědí na otázku z pěti nabídnutých.
