Poslední úprava: Mgr. Pavla Skovroňská (09.02.2011)
Tématem semináře je vztah moderních přístupů k psychologickým problémům, imaginativních slovesných projevů a jejich kritické reflexe, především pak dosah psychoanalytické teorie pro modernistické pojetí postavy a vyprávění. Psychoanalýza představovala od přelomu 19. a 20. století prominentní myšlenkový středoevropský proud. Jako psychologická teorie, klinická praxe i jako model kultury a obecně antropologická soustava představuje především univerzální interpretační model, resp. model jazyka, jímž možno nově položit zautomatizované, zasuté významy. Spolu s marxismem, fenomenologií a později se strukturalismem, může být považována za orientující diskurs či moderní doby. Mnohokrát rovněž poskytla názorový půdory literárněvědným postupům.
Na ukázkách z prózy vzniklé v Čechách v první třetině 20. století (I. Olbracht, H. Ungar, E. Weiss, L. Winder, E. Hostovský, M. Pujmanová, V. Řezáč, J. Havlíček, surrealisté...), jakož i na kritických názorech reflektujícíhc psychoanalytickou teorii v souvislosti s uměním (O. Fischer, J. Langer, B. Brouk, K. Teige, P. Fraenkl), budou diskuse v semináři specifikovat modernistický význam tohoto myšlenkového proudu především ve vztahu k fenoménům snu (a jeho reprezentace), imaginace, touhy, slasti. Druhou rovinu tvoří vztah psychologické a filologické analýzy v literárněvědném a literárněkritickém názoru. Cílem je tedy jednak poukaz na širší referenční rámce modernistického hnutí v Čechách ve smyslu intelektuálních dějin a dějin střední Evropy, jednak aktualizace jednoho ze stálých analytických a metodologických úskalí literární vědy.
