Kurs je určen především bakalářským studentům se zájmem o filosofii, antropologii a dějepisectví a magisterským studentům historicko-vědních a antropologických oborů. Páteří kursu je kritické čtení prvého a třetího dílu Ricoeurova Času a vyprávění (Paul RICOEUR, Čas a vyprávění I. Zápletka a historické vyprávěníM Praha 2000 a Paul RICOEUR, Čas a vyprávění III. Vyprávěný čas, Praha 2007). Pojednávána je zejména otázky poznávacího a priori (zejména kategorie "času" v antické, kantovské a novokantovské a fenomenologické tradici), symbolického formování (Ricoeurova inspirace Cassirerem a Geertzem), významu narativních struktur v dějepisectví, způsobům rozlišování mezi pravdivým a fiktivním vyprávěním (porovnání Ricoeura kupříkladu s Ankersmitem, Chartierem, Koselleckem a Vašíčkem), místu nalytických postupů v širším rámci dějepiseckých narativních konstrukcí (porovnání Ricoeura s Weberem) a otázkám poměru mezi aktérským prožíváním, dějepiseckým podáním a čtenářským interpretováním obrazu minulosti. Dnes dochází poměrně velké obliby narativistická kritika dějepisectví, která je však často dováděna až k popírání jakékoli poznávací způsobilosti historických věd. Ricoeurův narativismus ukazuje, že dějepisecké vyprávění nevylučuje historicko-vědní poznání. Dějepisectví d se dnes často odtahuje od filosofie (filosofie dějin), avšak nejednou proto, že jí nerozumí. Ricoeurův text nabízí možnost prostředkovat mezi dějepisectvím a filosofií (historie). Kurs tak představí možnosti vzájemného porozumění filosofie, historie a antropologie stran kategorií jako je "čas", "dějiny", "(symbolická) reprezentace", "(pramenná) stopa" atd.

Podmínkou splnění předmětu je aktivní práce během semestru a individuální kolokvium o studentem vybraných problémech z Ricoeurova textu na základě načtení alespoň 75 stran.