Možnosti syntézy marxisticko-formalistické polemiky v textech Bachtinova kroužku, Györgyho Lukácse a Jana Mukařovského

• Thesis title in Czech: Možnosti syntézy marxisticko-formalistické polemiky v textech Bachtinova kroužku, Györgyho Lukácse a Jana Mukařovského
• Thesis title in English: The Possibilities of Synthesis of Marxist-Formalists Polemics in the Texts of Baktin´s Circle, György Lukács a Jan Mukařovský
• Academic year of topic announcement: 2023/2024
• Thesis type: diploma thesis
• Thesis language: čeština
• Department: Department of Czech and Comparative Literature (21-UCLK)
• Supervisor: Mgr. Eva Krásová, Ph.D.
• Author: hidden - assigned and confirmed by the Study Dept.
• Date of registration: 22.11.2023
• Date of assignment: 22.11.2023
• Administrator's approval: approved
• Confirmed by Study dept. on: 11.12.2023
• Submitted/finalized: no

Guidelines

Otázka po povaze literárního díla a jeho vztahu ke skutečnosti je základem literární teorie a její uspokojivé zodpovězení si klade za cíl téměř každý směr, škola, či vědec. Stala se také jádrem polemiky marxistických a formalistických teoretiků v 10. a 20. letech 20. století, která dodnes vzbuzuje zájem mnoha badatelů^[1]. V jejich pojetí bývají dané přístupy chápány obvykle jako výsostně protichůdné. Sami účastníci sporu se, zejména v jeho počáteční fázi, proti druhému směru a jeho představitelům ostře vymezovali.^[2] Takové vyobrazení této teoretické diskuze je však problematické. Oba názorové proudy se totiž postupně vyvíjely a přejímaly od sebe navzájem některá východiska. Zároveň se objevily i vědomé pokusy o vytvoření teorie, která by v sobě tyto přístupy spojila.
Představy o pojmu literatury a literárního díla, byly nicméně v počátečních fázích polemiky opravdu zcela nesourodé. Jednou ze základních tezí formalismu je obhajoba naprosté autonomie literatury (jakožto součásti umění) na životě, která se zdá být neslučitelná s marxistickým pohledem, pro nějž je literární dílo produktem historicko-sociálních okolností, bezprostředním odrazem skutečnosti a nástrojem v třídním boji.
Směry se lišily i ve způsobech přibližování se literárním textům, které z různorodých pojetí literatury přirozeně vycházely. Formalisté razili tzv. „formální metodu“^[3], založenou na propojení literární vědy a lingvistiky, pročež byla také později přejmenována Jurijem Tyňanovem na metodu morfologickou. Jejím základem je důraz na formální stránku textu a zkoumání funkcí jednotlivých jazykových komponentů díla. Marxisté oproti tomu užívali dialektickou metodu, jež spočívala v interpretaci textu skrze společensko-historické okolnosti jeho vzniku. Literární vývoj a geneze textů byly v marxistickém chápání silně propojeny právě s vývojem historickým. Literární proces pro marxisticky smýšlející teoretiky představuje pouze jednu část celku společenského vývoje, založeného na dialektickém rozporu.
Přirozený vývoj literárněvědného sporu však nadobro narušily vnější politické okolnosti. Marxismus, později marxismus-leninismus, byl v Rusku uznán jako jediná platná vědecká doktrína. Formalističtí badatelé svá dřívější stanoviska odvolali, někteří z nich díky sílícímu politickému tlaku emigrovali. Nelze odhadnout, k čemu by ve svém myšlení dospěli dále, kdyby debatě bylo dopřáno dozrát v příznivějších podmínkách.
Ještě před nástupem dogmatismu působil v letech 1918-1929 v Rusku a Bělorusku tzv. Bachtinův kroužek. Teorie zformulované uskupením intelektuálů, shromážděných kolem osobnosti Michaila Michailoviče Bachtina, literárního vědce a filosofa, bývají někdy chápány jako syntéza obou směrů. Kromě samotného Bachtina se k otázkám řešeným v rámci formalisticko-marxistické debaty, vyjádřili zejména lingvista Valentin Vološinov a literární vědec Pavel Medvědev^[4].
Představa Bachtinova kroužku jako názorově nezávislého a jasně vymezeného třetího účastníka debaty, který by k dialogu mezi marxismem a formalismem přistoupil s nadhledem a snahou o smíření přístupů je však problematická, což dokazuje již nejednoznačná recepce Bachtina a spol. v pozdějších odborných pracích, kterou v úvodní kapitole své monografie Ruský formalismus: Metapoetika reflektuje Petr Steiner. Kolísavost ve vnímání Bachtinova kroužku je v předložených citacích nápadná: Viktor Erlich v předmluvě ke své monografii píše, že raný Bachtin byl silně ovlivněn formalistickým myšlením^[5], avšak v těle Erlichova textu vystupuje Bachtin především coby kritik formalismu, za pokračovatele této linie považuje autor knihy Russian formalism jen pražský strukturalismus. V pojetí Jurije Striedtera^[6] je Bachtin marxista, který „časem převzal izolované prvky formální teorie (…) ale takové ‚přívěsky‘ měly se skutečným formalismem a jeho převratnými vhledy společného právě tak málo jako příspěvek formalistů k literárnímu životu s marxismem.“^[7] Badatelé Aage Hansen-Löve a Gary Saul Morson^[8] naopak vnímají Bachtina jako přímého pokračovatele formalistického myšlení, a jeho koncepce coby kritické rozvinutí formalistických tezí. Sám Steiner se bohužel Bachtinovi a jeho kroužku dále příliš nevěnuje, rozpory, které odráží nejednoznačnou povahu Bachtinových koncepcí mu „slouží pouze za další příklad nepřesnosti v používání označení ‚ruský formalismus‘.“^[9] Obdobnou nesoudorost vykazují i práce dalších dvou zmíněných.
Vedle Bachtinova kroužku, který (ač nejednozačně, jak bylo naznačeno výše) pro část teoretiků představuje syntézu obou směrů, se budeme zabývat texty Valeriana Fjodoroviče Pereverzeva, literárního teoretika, působícího v Rusku ve stejné době, kdy se zde odehrávala formalisticko-marxstická polemika. Pereverzevovo dílo není příliš reflektované, avšak Vladimír Svatoň ho považuje za velmi blízké uvažování Viktora Šklovského, přestože ho jinak řadí k sociologickému proudu.^[10]
Kromě “sytentizujících” teorií, bychom rádi věnovali prostor také textům, které jsou tradičně chápány jako pokračovatelé jednoho, či druhého směru, ale u kterých se přesto objevuje jistá pochybnost, zda je tomu tak ve všech rysech. Pozornost budeme věnovat zejména textům George Lukásce a Jana Mukařovského.
Cílem práce bude uvážit, zda formalismus a marxismus představují opravdu nesmiřitelné polohy. S tímto krokem nutně souvisí podrobnější analýza pojmů “formalismus” a “marxismus”, neboť oba směry v průběhu debaty určitá svá stanoviska měnily, zároveň v obou “táborech” také existuje jistá pluralita co do radikálnosti. Naši otázku budeme zkoumat skrze texty a) které jsou v odborné literatuře označovány jako pokus o syntézu obou přístupů b) jejichž recepce odbornou literaturou vykazuje nesourodost v recepci jejich vztahu k formalisticko-marxistickému sporu. Na základě jejich analýzy se pokusíme formulovat, jakým způsobem se k naznačeným otázkám po povaze literatury vztahují a zda tyto způsoby lze chápat jako průnik mezi formalismem a marxismem.

^[1] Sporu se věnují četné monografie, viz např. BENNET, Tony. Formalism and Marxism. London: Routledge, 2003. ERLICH, Viktor. Russian formalism. Soughton: The Apple press, 1981., KOSÁKOVÁ, Hana (ed.) Formalismus v polemice s marxismem. Praha: Ústav pro českou literaturu AV, 2017. STEINER, Petr. Ruský formalismus: Metapoetika. Brno: Host, 2011.
^[2] Viz např. studie Lva Trockého Formální škola v básnictví a marxismus, či text Borise Ejchenbauma K otáce formalistů. (in Kosáková, 2017, s. 12-36; s. 55-68)
^[3] Tento pojem užíváme ve významu „metoda užívaná formalistickým hnutím“. Studii Borise Ejchenbauma „K otázce formalistů“ (in Kosáková, 2017, s. 55-68), ve které zpochybnil existenci „formální metody“, jíž považuje spíše za princip, necháváme v tuto chvíli stranou.
^[4] Okruh myslitelů, kteří se zformovali kolem Bachtinovy osobnosti byl širší. K tématu, kterým se zde zabýváme, však přispěli jen výše jmenovaní.
^[5] Zejména v jeho knize Problemy poetiki Dostojevskogo, Moskva: 1923, přepr. 1963, Praha: 1971.
^[6] STRIEDTER, Jurij (ed.) Texte der russischen Formalisten. Mnichov: 1969.
^[7] STEINER, Petr. Ruský formalismus: Metapoetika. Brno: Host, 2011, s. 36.
^[8] HANSEN-LÖVE, Aagen. Der russische Formalismus: Methodologische Rekonstruktion seiner Entwicklung aus dem Prinzip der Verfremdung. Vídeň: 1978.
^[9] Steiner, 2011, s. 38
^[10] SVATOŇ, Vladimír. O poetice Ruské prózy. Praha: FFUK, 2004, s. 68-71

References

BACHTIN, Michail Michajlovič. Román jako dialog. Praha: Odeon, 1980.
BACHTIN, Michail Michajlovič. Dostojevskij umělec. Praha: Československý spisovatel, 1971.
BACHTIN, Michail Michajlovič a Pavel MEDVĚDĚV. Formální metoda v literární vědě. Praha: Lidové nakladatelství, 1981.
BĚLINSKIJ, Vissarion Grigorjevič. Stati a recenze 1834-40. Praha: SNKLHU, 1956.
BĚLINSKIJ, Vissarion Grigorjevič. Stati a recenze 1846-48. Praha: Odeon, 1973.
ERLICH, Victor. Russian formalism. Soughton: The Apple press, 1981.
JAKOBSON, Roman a Tomáš GLANC (ed.) Formalistická škola a dnešní literární věda ruská. Praha: Academia. 2005.
KANT, Immanuel. Úvod, Analytika krásna in týž Kritika soudnosti. Praha: OIKOYMENH, 2015, s. 15-82.
KOSÁKOVÁ, Hana (ed.) Formalismus v polemice s marxismem, Praha: AV ČR, 2017.
LUKÁSC, György. Historický román. Bratislava: Tatran, 1976.
MUKAŘOVSKÝ, Jan. Studie I. Brno: Host, 2007.
MUKAŘOVSKÝ, Jan. Studie II. Brno: Host, 2007.
PAROLEK, Radegast. Klasická ruská literatura. Praha: Svoboda, 1977.
SLÁDEK, Ondřej (ed.) Český strukturalismus v diskuzi. Brno: Host, 2014.
STEINER, Petr. Ruský formalismus: Metapoetika. Brno: Host, 2011.
SVATOŇ, Vladimír. O poetice Ruské prózy. Praha: FFUK, 2004.
VOLOŠINOV, Valentin. Marxizmus, freudizmus, filozofia jazyka. Bratislava: Pravda, 1986.
ZIMA, Petr V. Literární estetika. Praha: Votobia, 1998