Česká cesta k antice (630080)
Základní informace | |
| Název: | Česká cesta k antice |
|---|---|
| Typ kurzu: | zájmový kurz CŽV |
| Fakulta/součást: | Filozofická fakulta |
| Obsah kurzu: | Pro českou kulturu je evropskost a konfrontace s dědictvím antického Řecka a Říma stejně významná jako místní tradice, v nichž dominuje česká slovesnost. Série přednášek sleduje českou cestu k antice v literatuře, divadle, výtvarném umění i v životním stylu 19. a 20. století. 1. Kde domov můj? Antika v českém národním obrození Habsburská říše pevně kořenila v antické kulturní tradici. České obrození se od této tradice distancovalo, ale současně se chtělo vyrovnat ostatním evropským národům, které se k ní hlásily. 2. Antické mýty v české literatuře 20. století Přednáška se bude věnovat vybraným básníkům, prozaikům a dramatikům, kteří ve svém díle čerpali z antické mytologie nebo historie (J. Vrchlický a Z. Fibich: Hippodamie, J.S. Machar, A. Dvořák: Nová Oresteia, komedie J. Voskovce a J. Wericha, F. Hrubín: Proměna, historické romány J. Loukotkové). Na příkladech těchto autorů budou ukázány různé přístupy k antice a k antickým látkám. 3. Český Homér ve 20. století Meziválečné a poválečné překlady XX. století pořizované novými klasickými filology v lecčems odpovídaly konvenci zavedené již v XIX. století, kdy klasická studia pod vlivem nového humanismu zaznamenala rozkvět, a překládalo se o překot. Po válce, za změněné školské politiky omezování vlivu antických jazyků a literatury na vzdělání dosáhlo vrcholu ve školských reformách, se kterými souvisel postupný úpadek klasického vzdělání u gymnazistů a úbytek všeobecných znalostí reálií antického světa. Dvacáté století nám však zanechalo dva, dnes již můžeme říct, klasické překlady obou homérských eposů vycházející z odlišných překladatelských principů, jež ovlivněny svou dobou zásadně ovlivnily české literární prostředí. Tyto překlady si představíme. 4. Řecká tragédie v českých zemích AS Přednáška bude sledovat konjunktury a recese popularity antického dramatu na českých jevištích. Co vedlo české divadelníky k inscenování antických tragédií a kdy se od těchto dramat odvraceli? Jakými způsoby k antickým tragédiím přistupují? To jsou základní otázky, na něž budeme hledat odpověď. 5. Řecká komedie na novodobé české scéně Řekne-li se řecká komedie, vybaví se nám především řecký komediograf Aristofanes. Ve světě se novodobě Aristofanovy komedie inscenovaly od roku 1512, v Čechách poprvé roku 1563 – až pokud sahá evidence. Celkový počet inscenací Aristofanových her v současnosti dosahuje celosvětově více než 1300, z toho na české připadá téměř stovka. Na vybraných ukázkách českých překladů si představíme specifika staré attické komedie a s využitím materiálů české a světové databáze inscenací antického dramatu si přiblížíme českou inscenační tradici řecké komedie. 6. Římské divadlo včera a dnes Přednáška seznamuje s podobou římské divadelní kultury, s typickým repertoárem římských divadel. Zároveň sleduje, v jaké podobě přežívá římská dramatika na moderních jevištích. Poslední otázkou, na kterou budou hledány odpovědi, jsou další pozoruhodné podobnosti mezi divadelní kulturou Říma a moderním evropským divadlem. 7. První republika a antické umění Pro českou kulturu v letech 1918-1938 je charakteristická koexistence klasicismu a avantgardního umění odmítající jakoukoliv tradici. 8. „Vidět Neapol a zemřít!” Toto úsloví se stalo pro zajatce, kteří byli dopraveni do pevnosti Castel dell’ Ovo v Neapoli potvrzením rozsudku smrti – tolik jedna z verzí. Pro české návštěvníky však znamenalo vrchol cestovatelského zážitku. Proč a kdy, o tom se dovíte více v přednášce. |
| Jazyk výuky: | čeština |
| Pevný studijní plán: | ne |
Garant a místo | |
| Garant za fakultu: | doc. PhDr. Ilona Gillernová, CSc. |
| Garant kurzu: | Mgr. Petr Christov, Ph.D. |
| Pracoviště garantující výuku: | Katedra divadelní vědy |
| Pracoviště zajišťující výuku: | Katedra divadelní vědy |
Termín a délka | |
| Otevírán v akad. roce: | 2011 |
| Zahajovací semestr: | zimní |
| Počet semestrů: | 1 |
| Celková délka studia: | 16 hodiny |
Poplatky a financování | |
| Poplatky (vč. DPH): | 990 Kč / kurz |
| Financování: | příspěvky účastníků |
Přihláška | |
| Pracoviště, kam doručit přihlášku: | Katedra divadelní vědy |
| Adresa pro doručení přihlášky: | Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Katedra divadelní vědy, nám. J. Palacha 2, Praha |
| Kontaktní osoba: | Mgr. Tereza Sieglová, e-mail: tersiegl@seznam.cz |
| Telefon: | 221 619 226 |
| Termín podání přihlášky: | 30.09.2011 |
Další informace | |
| Anotace: | 1. Kde domov můj? Antika v českém národním obrození Habsburská říše pevně kořenila v antické kulturní tradici. České obrození se od této tradice distancovalo, ale současně se chtělo vyrovnat ostatním evropským národům, které se k ní hlásily. 2. Antické mýty v české literatuře 20. století Přednáška se bude věnovat vybraným básníkům, prozaikům a dramatikům, kteří ve svém díle čerpali z antické mytologie nebo historie (J. Vrchlický a Z. Fibich: Hippodamie, J.S. Machar, A. Dvořák: Nová Oresteia, komedie J. Voskovce a J. Wericha, F. Hrubín: Proměna, historické romány J. Loukotkové). Na příkladech těchto autorů budou ukázány různé přístupy k antice a k antickým látkám. 3. Český Homér ve 20. století Meziválečné a poválečné překlady XX. století pořizované novými klasickými filology v lecčems odpovídaly konvenci zavedené již v XIX. století, kdy klasická studia pod vlivem nového humanismu zaznamenala rozkvět, a překládalo se o překot. Po válce, za změněné školské politiky omezování vlivu antických jazyků a literatury na vzdělání dosáhlo vrcholu ve školských reformách, se kterými souvisel postupný úpadek klasického vzdělání u gymnazistů a úbytek všeobecných znalostí reálií antického světa. Dvacáté století nám však zanechalo dva, dnes již můžeme říct, klasické překlady obou homérských eposů vycházející z odlišných překladatelských principů, jež ovlivněny svou dobou zásadně ovlivnily české literární prostředí. Tyto překlady si představíme. 4. Řecká tragédie v českých zemích AS Přednáška bude sledovat konjunktury a recese popularity antického dramatu na českých jevištích. Co vedlo české divadelníky k inscenování antických tragédií a kdy se od těchto dramat odvraceli? Jakými způsoby k antickým tragédiím přistupují? To jsou základní otázky, na něž budeme hledat odpověď. 5. Řecká komedie na novodobé české scéně Řekne-li se řecká komedie, vybaví se nám především řecký komediograf Aristofanes. Ve světě se novodobě Aristofanovy komedie inscenovaly od roku 1512, v Čechách poprvé roku 1563 – až pokud sahá evidence. Celkový počet inscenací Aristofanových her v současnosti dosahuje celosvětově více než 1300, z toho na české připadá téměř stovka. Na vybraných ukázkách českých překladů si představíme specifika staré attické komedie a s využitím materiálů české a světové databáze inscenací antického dramatu si přiblížíme českou inscenační tradici řecké komedie. 6. Římské divadlo včera a dnes Přednáška seznamuje s podobou římské divadelní kultury, s typickým repertoárem římských divadel. Zároveň sleduje, v jaké podobě přežívá římská dramatika na moderních jevištích. Poslední otázkou, na kterou budou hledány odpovědi, jsou další pozoruhodné podobnosti mezi divadelní kulturou Říma a moderním evropským divadlem. 7. První republika a antické umění Pro českou kulturu v letech 1918-1938 je charakteristická koexistence klasicismu a avantgardního umění odmítající jakoukoliv tradici. 8. „Vidět Neapol a zemřít!” Toto úsloví se stalo pro zajatce, kteří byli dopraveni do pevnosti Castel dell’ Ovo v Neapoli potvrzením rozsudku smrti – tolik jedna z verzí. Pro české návštěvníky však znamenalo vrchol cestovatelského zážitku. Proč a kdy, o tom se dovíte více v přednášce. |